Český tisk – vrchol bídy a utrpení

„Vy jste vod novin.“

„Vod kterých?“

„???“

„No, to je jedno, že...“

Z dialogů Werich – Horníček mnoho let zpátky.

Tehdy se to týkalo novin v období budování socialismu, kdy v podstatě bylo jedno, které jste si koupili, bylo v nich víceméně totéž. Vzpomněl jsem si na tu repliku nedávno a často se mi vrací. Vlastně kdykoliv jdu na stránky iDnes nebo Lidovek. Obsah obou je jakoby vycházející od stejného stolu. Stejné články, stejné pohledy, lišící se jen vlastním textem.

A nejen obsah, ale i grafická úprava je jakoby dělána ve stejné dílně. Pravda, v Lidovkách převažuje modrá, v iDnes červená. A to je asi tak všechno, co se rozdílů týče. Všimli jste si, čím obě stránky končí? Takto končí Lidovky:

A takto iDnes:

Oba deníky mají na konci stránky stejnou posuvnou lištu a dokonce se stejně ovládá stejnými tlačítky umístěnými na stejném místě.

No není to legrační? Taková shoda nápadů u „konkurenčních“ novin?

Prosazování stereotypů

Prosazování stereotypů je prý špatné. Bývá na něj útočeno zleva i zprava. Například feministky protestují proti zobrazování ženy jako sexuálního objektu. Levicoví liberálové zase zakazují prosazovat stereotyp naznačující, že co cikán, to zloděj a asociál. Rovněž nesmí být kladeno rovnítko mezi černoch a kriminálník. Budiž.

Ovšem není stereotyp jako stereotyp. Existují tzv. „hodné stereotypy“, které jsou naopak silně protěžovány. Například je velmi žádoucí stereotyp co Arab – to terorista. Nikdo z oficiálních míst nikdy nebude proti takovému stereotypu protestovat. Existuje nepsaný zákon, že pokud jde o zobrazení arabské populace, je vždycky vhodné vybrat někoho v tradičním oděvu islámského fanatika. Měl by vypadat divoce a zaostale. A pokud bude mít na hlavě ještě ručník, nebo co to mají – nu, takovou fotku si média od sebe navzájem radostně přebírají. Pokud dojde na fotografie muslimských žen, pak nejlépe v jejich tradičním oděvu zahalujícím je od špiček na nohou až po hlavu. V žádném případě nesmí mít čtenář pocit, že tam, u muslimů, existuje nějaká kultura a kultivovanost. Takže například tyto obrázky z dnešního Íránu sotva najdete na stránkách masmédií:

(Mimochodem, všimli jste si, jak krásné holky v Íránu mají? :-) )

Pro další obrázky se můžete kouknout sem: http://conflictiran.blogspot.com/2006/04/inside-iran-city-life.html

Česká média poslední dobou prosazují jiný stereotyp. Stereotyp nacek – holá lebka. Takže u mnoha článků na iDnes referujícího o tzv. neonacistech je tento obrázek:

Problém je, že skutečné fotodokumentace nacků je minimálně (tak, jako je minimálně nacků samotných – jsou jako yetti, všichni o nich mluví, ale očitých svědků je poskrovnu). Jeden člověk, o kterém média referují v souvislosti s neonacismem, je pan Erik Sedláček. Znám ho osobně. Má na hlavě normální vlasový porost. Co s tím? Inu, nějak se to zašolíchá. Článek je přece především o nacistech. Takže tam ty holé lebky patří a hotovo.

Nikdy jsem žádnou akci neonacistů na vlastní oči neviděl, přiznávám. Zažil jsem čekání na neonacisty – a bylo to velmi trapné čekání, kdy tisíce po zuby ozbrojených policistů vybavených transportéry, vodními děly, vrtulníky a spolu s nimi bandy výrostků z antify úplně zablokovaly střed města. Psal jsem o tom v článku iNo pasarán! a připojil vlastní fotografie. Ale samotní neonacisté se jaksi zapomněli dostavit. Pak jsem viděl reportáž z Plzně, která jakoby z oka vypadla tomu, co jsem sám viděl v říjnu v Praze. A zase – žádní náckové. Přesto deník Mladá fronta, nebo jak se teď jmenuje, nezapomene každý svůj článek oživit příslušným stereotypem. Holé lebky. To je, jak chtějí, aby to lidé vnímali. Do pozadí se dostávají důvody demonstrace údajných holých lebek. Připomeňme si je. Ten první důvod listopadové demonstrace „holých lebek“ v Praze se týkal protestu proti válce v Iráku. Ten druhý důvod v Plzni se týkal ohrožení svobody slova. Tedy typické nackovské motivy, že?

Tak jsem se chtěl pánů „profesionálních redaktorů“ a mediálních odborníků zeptat: Nebude vám jistě vadit, když každý článek o Izraeli zde ve Zvědavci doplním obrázkem pejzatého židovského lichváře jak si počítá penízky, že ne? Rozumějme, vím, že to je stereotyp, chci ale vytvořit protiváhu proti vám předkládaným stereotypům. Myslím, že by to bylo jen fair. Vzhledem k určité objektivitě. Náhodný čtenář si nejprve přečte vaše – oficiální – noviny, prohlédne si stokrát uveřejněnou fotografii holých lebek, a pak třeba přijde sem a prohlédne si reprodukci židovského lichváře. A bude mu jasno. Ve fyzice se tomu říká spojené nádoby. O kolik více do jednoho ústí trubice nalijete, o tolik stoupne hladina ve druhé trubici. Fyzikální zákony platí do jisté míry i ve společnosti.