Horší než si kdo umí představit

Irák: je to horší než si umíte představit, a horší, než jsme vůbec schopni pochopit. Tak zní poselství vynikajícího blízkovýchodního reportéra Patricka Cockburna z prezentace jeho knihy Okupace: válka, odboj a každodenní život (The Occupation: War, Resistance and Everyday Life).

Podle Cockburna je Irák „vyprázdněnou zemí“. Opustily ji dva miliony lidí. Každý měsíc je nejméně 3 000 civilistů zavražděno. Zbytek žije v hrůze.

Cockburn hovořil o detailech, které dohromady dávají skutečný obraz toho, co se tam děje. Už neexistují otevřená tržiště, jichž většinu zničily bomby, a lidé si proto staví krámky v bočních ulicích nebo na svých zahrádkách. Před válkou bylo v Iráku 32 000 lékařů; teď je z nich 2 000 mrtvých, 12 000 uprchlo a zbývající, kteří jsou považováni za bohaté, jsou terči únosců a musí pracovat na střežených klinikách.

Cockburn připomněl i Zelenou zónu, ohromný opevněný areál v centru Bagdádu. Zatímco většina města nemá dostatek elektřiny ani vody či likvidaci odpadů, Zelená zóna má všeho dostatek, takže okupanti, kteří v ní žijí, nemají vůbec představu, jak se žije jinde v zemi.

Zmínil „jednu z největších krádeží v dějinách“, „obrovskou kleptokracii“, která začala za dočasného správce Paula Bremera, za něhož se žádné účty nevedly. (Všichni věřili, že peníze zázračně poplynou jen tak.)

Cockburn je jedním z těch několika statečných britských novinářů, kteří ještě přinášejí z Iráku zprávy. Je to ale těžké: nesmí jít kamkoli na víc než 20 minut; nesmí se nikomu zmínit, kam hodlá jít, puntičkářsky se vyhýbá dopravní zácpě. Právě taková opatření podle něho „zvyšují šance na úspěch“.

Existuje sice spousta knih o Iráku, ale většina z nich vnímá tuto zemi jen jako „pozadí“ pro to, co je „skutečné a důležité“ – tj. washingtonskou politiku. Cockburn se však díky Bohu snaží vidět okupaci tak, jak ji vidí Iráčané.

Vyprávěl o městech, do nichž se novináři jen zřídka dostanou, jako Mosul a Kirkúk, v nichž vládne nepředstavitelné násilí; zdůraznil, že dokonce i konzervativci odhadují, že jsou v nich každý měsíc zavražděny nejméně tři tisíce lidí. Je to „společnost pulzující nepřetržitě strachem“.

Na prezentaci vyslovil kdosi názor, že situace není tak zlá, je to prostě „irácký způsob běhu věcí“ a podle toho by se to mělo všechno posuzovat.

„Kecy,“ opáčil Cockburn. „Je to ta nejhorší věc, která se Iráku stala od roku 1258, kdy Bagdád dobyli Mongolové.“

Článek Worse than the worst vyšel na stránkách Guardian 28.5. Překlad Eva Cironisová - děkuji.