Presumpce neviny

Paní Jarmila v diskuzi za článkem Nemoc českého zdravotnictví nakousla zajímavé téma, ke kterému bych se rád vyjádřil. Pod hlavičkou Otřesný hyenismus Mladé fronty napsala (ocituji to tady všechno, ať nemusíte klikat):

Nedá mi to, abych tady na Zvědavci neučinila výkřik do tmy. Mladá fronta již 3 dny hned na svých prvních stránkách neustále zostuzuje mladého 27 letého kluka. Zveřejnila jeho podobu tím způsobem, že ho všichni dokonale poznají, a to i přesto, že nebyl nikdy souzen. Jeho kolegyně v práci ho okamžitě poznaly a vyprávějí, že je to velmi zakřiknutý muž. ten kluk se dopustil toho, že na internetu vedl oplzlé řeči a dal si schůzku s jedenáctiletou dívkou. Díky Mladé frontě je již v cele zadržení a celá republika ví, že se jmenuje Jiří K. Čili Mladá fronta tomuto klukovi definitivně zkazila život, aniž se ještě vůbec něčeho dopustil. Přitom je známo, že takto mladí lidé bývají velmi senzitivní a že nemají daleko k tomu, že kvůli bezvýchodné situaci pak něco provedou, třeba to, že spáchají sebevraždu.

Novináři MFD styďte se! Jestli si ten kluk pak něco udělá, tak ho máte na svědomí, vy novinářská hovada všech hovad! Ale pronásledovat lidi, co zde dělají miliardové tunely, to už vám jde hůř, vy poskoci mocných, hnoji všech hnojů.

To vyvolalo reakci Mindy, která uvádí (cituji zkráceně):

Tedy, pokud ten dvaceti sedmiletý MUŽ ( označovat ho za mladíka, jehož senzitivita se rozvíjí jako poupátko, je poněkud...mno...ehm... nadnesené, nééé?)není vaše přízeň, tak opravdu nechápu, co vás tak rozvrkočilo. On si ten "nesmělý" chlapec nejenže sjednal sexuální randezvous s JEDENÁCTKOU, ale i na místo domnělého setkání dorazil.

Pedofilové bývají velice často nesmělí chlapci, Jarmilo. Doporučuji třeba případ pedofilního sadisty a vraha 8letého chlapce v kinu Metro Jaroslava Papeže: http://www.spsmvbr.cz/muzeumzla/papez/papez.html

Skutečně věříte, že ten dospělý muž si chtěl s tou holčičkou povídat v parku (nebo kdekoliv jinde) o badmintonu?

Jarmila:

Ale tady jde o to, že ten mladík v podstatě nic neprovedl. Děsně oplzlé řeči si na internetu mohou dnes děti přečíst na internetu úplně všude. To znamená, že ten mladík vedl jen oplzlé řeči, ale nic jiného neprovedl a pokud vím, dodnes platí presumpce neviny. Je úplně jedno jestli vedl oplzlosti na dětském chatu, protože zvídavé děti si dnes vygůglují cokoliv, takže si ty oplzlé řeči mohou přečíst kdekoliv na jakýchkoliv pornostránkách a to v mnohonásobně ostřejším vydání. Takže je to z hlediska MFD pokrytectví jako kráva, když uloví zakomplexovaného kluka a předhodí ho celému národu, a to přesto, že to byl až dosud naprosto bezúhonný člověk. To je vážně těm novinářům jedno, že by mohli způsobit lidskou tragédii a zavinit smrt mladého člověka? Není to divné, že bouře v Maďarsku jim nestojí ani za zveřejnění kdesi na desáté stránce, zatímco kluka propírají již třetí den na první stránce? Není šéfredaktor MFD náhodou na hlavu? Nebo je v tajných službách a předkládá národu zástupná témata?

A Mindy:

Ok. Váš názor. Jako právník v popsaném skutkovém ději ( budu brát zdroj MF Dnes za věrohodný v tomto popisu - s výhradou důkazů o opaku)vidím v jednání toho vašeho "zakomplexovaného kluka" ,jak eufemisticky označujete toho věkem dospělého muže (nikoliv tedy osobu ve věku blízkému věku mladistvých btw.),znaky svědčící pro přípravu (viz ust.§ 89 odst(1) ) k trestnému činu podle § 242 trestního zákona:

(1) Kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let.

v souběhu s trestným činem podle ust. § 217 Ohrožování mravní výchovy mládeže

(1) Kdo vydá, byť i z nedbalosti, osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že
a) svádí ji k zahálčivému nebo nemravnému životu,
b) umožní ji vést zahálčivý nebo nemravný život, nebo
c) závažným způsobem poruší svou povinnost pečovat o osobu mladší než osmnáct let,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Kdo umožní, byť i z nedbalosti, osobě mladší než osmnáct let hru na hracím přístroji, který je vybaven technickým zařízením, které ovlivňuje výsledek hry a které poskytuje možnost peněžité výhry, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.

(3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchal-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ze zavrženíhodné pohnutky,
b) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu,
c) spáchal-li takový čin opětovně, nebo
d) získal-li takovým činem značný prospěch.

BASTA. O dalším rozhodnou orgány činné v trestním řízení.

Citace z paragrafů je jistě správná, ale domnívám se, že paní Jarmila má v tomto pravdu. O vině či nevině může rozhodnout pouze soud. Dokud tak neučinil, je nutné pohlížet na podezřelého (nebo obviněného) jako na nevinného. A noviny neměly právo rozmáznout jeho podobu po světě. Pokud měly podezření, že jde o spáchání trestného činu (a tady souhlasím, podezření zde je), měly uvědomit orgány činné v trestném řízení a vyčkat rozhodnutí soudu. A napsat o tom teprve až po odsouzení. Je to nejen právní požadavek, je to i etické.

Wikipedia.org píše o tomto tématu takto:

Guaranteeing the presumption of innocence extends beyond the judicial system. For instance, in many countries journalistic codes of ethics state that journalists should refrain from referring to suspects as though their guilt was certain. For example, they use "suspect" or "defendant" when referring to the suspect, and use "allegedly" when referring to the criminal activity that the suspect is accused of.

More subtly, publishing of the prosecution's case without proper defense argumentation may in practice constitute presumption of guilt. Publishing a roster of arrested suspects may constitute undeserved punishment as well, since in practice it damages the reputation of innocent suspects. Private groups fighting certain abuses may also apply similar tactics, such as publishing the real name, address, and phone number of suspects, or even contacting the suspects' employer, friends and neighbors (as an example, Perverted-Justice.com does so in order to shame suspected child molesters).

V překladu:

Záruka presumpce neviny přesahuje právní systém. V mnoha zemích například novináři dodržují etický kód, který říká, že by se měli vyhnout označování podezřelých jako kdyby jejich vina už byla prokázána. Například používat označení „podezřelý“ nebo „obviněný“ tam, kde se hovoří o podezření a používat doplňující slova jako „údajně“ pokud popisují kriminální aktivitu, ze které je podezřelý obviněn.

Zveřejnění případu obviněného bez argumentů obhajoby může v praxi nenápadně vést k presumpci viny. Zveřejnění soupisu zadržených podezřelých může navíc způsobit nezasloužený trest, neboť v praxi to poškodí pověst nevinných podezřelých. Soukromé skupiny bojující proti některým zneužíváním rovněž mohou používat taktiku zveřejňování skutečných jmen, adres a telefonních čísel podezřelých, či dokonce kontaktovat jejich zaměstnavatele, přátelé a sousedy (jako příklad, přesně tohle dělá perverted-justice.com ve snaze zahanbit podezřelé, obviněné ze zneužívání dětí.)

Hysterie davu – komu to prospěje?

Habeas corpus – právo být postaven před soudce a vyslechnout obvinění a presumpce neviny - právo obviněného, aby na něj bylo pohlíženo jako na nevinného, dokud se neprokáže opak, jsou základní kameny každé fungující justice. Bohužel to ve 21. století vypadá tak, že (spolu s obnovením mučení) se jim čím dál více vzdalujeme. Tomu prvnímu díky bezohledným a bezcharakterním politikům, které systém preferuje, tomu druhému díky vybičované hysterii davu.

Připomeňme, že tu hysterii budí sdělovací prostředky, a že ty sdělovací prostředky jsou vlastněny stejnými lidmi, kteří dosazují do čela politiky. Jinými slovy je v zájmu určité skupiny, aby tato práva byla demontována. V NWO na ně není místa. Naopak. V NWO budou různé hysterie a lynče pravidelným koloritem našich životů. Pokud si to neuvědomíme a necháme sebou manipulovat, je to skutečně cesta do temnověku.

Ne, nemyslím si, že každé ráno svolává šéfredaktor své podřízené a instruuje je, pište o tom takto... Je to mnohem subtilnější a jde to samo. Začalo to dávno předtím, než dnešní reportéři vystudovali. Ve školách všech stupňů totiž (naprosto promyšleně) chybí předměty jako je etika nebo právní povědomí. A když říkám právní povědomí, nemyslím tím šprtání zákonů a vyhlášek, ale vysvětlení základních principů justice a zdůraznění těžce vydobytých práv lidí. A protože to lidé nemají zažité, je velmi lehké uklouznout. Bulvár je vždy lákavý, snadno srozumitelný, k tomu přistupuje snaha po levné senzaci, potřeba zvýšit čtivost (a tím ziskovost). A chuť na lynč je přirozenou vlastností našich vlastních já. Reportéři to sepíšou, aniž by měli instrukce shora, a šéfredaktor neučiní nic, aby to zastavil.

Kdo jen trošku zná historii, ví, že bývaly doby a státy a společnosti a náboženství - a trvaly stovky a tisíce let – kdy tyto moderní „zločiny“ vůbec nebyly zločiny a přesto civilizace pokračovala a zdárně se vyvíjela. Teprve posledních zhruba 30 let pořádáme hony. Dnes na pedofily a kuřáky. Zíta třeba na holohlavé. A pozítří možná na vás. A vždy to má stejný culprit. Vždy se to zdůvodní nějakým vyšším a ušlechtilým cílem, který nelze zpochybnit: bezpečím společnosti, ochranou nevinných dětí před zneužíváním, ochranou zdraví, apod. Opravdu si myslíte, že vládcům a zákonodárcům jde o tyhle věci? Že jim záleží na tom, aby naše děti vyrůstaly šťastné a zdravé a my všichni byli zdraví a žili v bezpečí? Ano? Tak proč dovolí ničit planetu tempem, jakým se to děje? Proč dovolí, abychom žili na dluh, který budou splácet ještě děti našich dětí a jejich dětí? Proč dovolí všechna ta svinstva ve vzduchu a ve vodě a všude kolem, když se ví, že škodí? Všechny ty pesticidy, herbicidy a já nevím, co ještě?

A to nejlepší nakonec. Kladu otázku, kterou by si všichni měli položit na začátku. Každý zločin předpokládá oběť. Kdo zde utrpěl škodu? Kde je oběť? Znáte ji? Trpí? Prosím? Že by mohla být? Že byl úmysl? To je jako v té anekdotě, jak soudili cikána za pálení slivovice, protože mu našli ve sklepě destilační přístroj. A ten cikán povídá: "A pane soudce, tož mě odsuďte ještě aj za snásilnění." "Vy jste někoho znásilnil?" "To ne. Ale mám přístroj."

Představte si následující situaci. Průměrný český Franta Novák (skutečným Frantům Novákům se omlouvám, je to jen příklad) se kdesi na internetu seznámí s někým, kdy by rád dělal obchod. Nějaké podnikání. Franta už dlouho hledá obchodního partnera a tenhle nový partner se zdá nabízet přesně to, co Franta potřebuje. Jak se ti dva seznámili, je jedno, možností je mnoho. A ten někdo, říkejme mu X, navrhne Frantovi Novákovi lukrativní podnik. Všechno zní skvěle. Má to jen jeden háček. Trošku bude třeba šidit stát na daních. Pan Novák na to přistoupí. Domluví si schůzku. Když pan Novák přijde na místo určení, čeká tam televizní štáb a reportér s mikrofonem. "Tak pane Novák, vy jste chtěl šidit stát? Pěkně se nám ukažte do kamery. Ano, přátelé, dobře se na něj podívejte. Tenhle muž byl ochoten ošidit stát. Jmenuje se tak a tak, bydlí tam a tam. Prohlédněte si ho. Je to zločinec. A my vás teď oznámíme policii, neboť jste projevil jasnou ochotu překročit zákon." Co byste si pomysleli o takové akci televize? Byla fair? Opravdu vylučujete, že byste vy sami nemohli být na místě toho pana Nováka? A jak byste hodnotili reakci veřejnosti, která by následně začala ječet: "ukamenovat, ukamenovat!"

Nikdo z nás si nedovede představit peklo (dokud to sám nezažije), do kterého se dostane člověk spadnuvší do takto nastražené pasti a následně vláčený tiskem jako zločinec. Upozorňuji, že se to může stát komukoliv z nás.