Miliardová databáze

V prosinci roku 2002 jsem zde publikoval článek Proč nikdy nebudu bohatý. Psal jsem o tom, že kolem roku 1994 si tehdejší kanadský ministr spravedlnosti Allan Rock prosadil zavedení databáze registru zbraní. Šlo o typickou snahu z dílny Velkého bratra monitorovat vlastnictví zbraní kanadských občanů. Především šlo ale o snahu převést velkou část státních peněz do soukromých kapes kamarádičků vlivných.

Od prvního okamžiku celý nápad páchl na sto honů. Získat zbraň v Kanadě bylo totiž už tehdy v podstatě nemožné, zájemce musel projít neuvěřitelnou byrokratickou buzerací, navíc musel před udělením souhlasu strpět návštěvu policie u něj doma, aby se státní orgán přesvědčil, jak dotyčný žije.

Ty policejní návštěvy se pak (po případném schválení) mohly opakovat, zájemce musel podepsat, že souhlasí s náhodnou návštěvou státních orgánů v domě za účelem přesvědčení se, že zbraň je uzamčena v trezoru a náboje v jiném trezoru. Rozhodl-li se vlastník zbraně vytáhnout zbraň z trezoru a (nedejbože) vynést ji mimo svůj dům (například proto, že si chtěl zastřílet na střelnici), musel 48 hodin před plánovaným vynesením zbraně informovat místní policii, že tak hodlá učinit, a musel vysvětlit, kam zbraň nese a proč. Alespoň takto to tady bylo před deseti lety,kdy jsem sám o zbraň žádal.

A jen tak mimochodem, současný torontský starosta naprosto vážně navrhuje zákon, podle kterého by všichni vlastníci legálních zbraní byli povinni odevzdat své zbraně do jakéhosi centrálního skladu, kde by se na ně mohli čas od času přijít přes sklo podívat. To není vtip, on to skutečně navrhl.

Píši o tom tak rozsáhle, aby bylo jasné, že každý vlastník zbraně a zbraň samotná byly od počátku (a dávno před existencí celostátního registru zbraní), pečlivě evidovány v mnoha policejních databázích. Existence další databáze byla tedy zcela zbytečná.

Ale jak už to bývá, ty největší pitomosti mají největší šanci k realizaci. Vytvoření databáze registru zbraní bylo schváleno.

Cena za výrobu tohoto bohulibého systému byla od počátku astronomická a dala vlastně vzniknout tomu prvnímu článku. První odhady – dva miliony dolarů. Ve skutečnosti se prý vědělo, že to bude stát 119 milionů, ale očekávalo se, že ten rozdíl – 117 milionů – zaplatí majitele zbraní na registračních poplatcích. Za zápis do registru si totiž musel majitel zbraně zaplatit.

Hlavní kontrolor účtů Sheila Fraserová v těchto dnech zveřejnila výsledky posledního auditu federální vlády. Uvádí v něm, že od roku 1995 do roku 2005 přišel centrální registr zbraní kanadské daňové poplatníky na 946 milionů dolarů.

Částka je to tak vysoká, že se i politikům zdálo moudré o tom příliš nemluvit. Například v roce 2004 utajili 22 milionů, které registr spolkl navíc, tím, že je vykazovali v jiných položkách.

Data v centrálním registru jsou navíc (a) neúplná, (b) chybná, takže se na ně nelze spoléhat.

Už jsem to psal v tom prvním článku a znovu to opakuji. Navrhoval jsem desítky databázových systému. Centrální registr zbraní není nic jiného, než webová aplikace s formulářem, kam se vloží údaje, které pak lze různě třídit a prohledávat. Asi jako když vkládáte příspěvek do diskuze, akorát je tam více políček. Programové vybavení takové databáze je asi dvacet krát jednodušší, než programové vybavení samotného Zvědavce.

Mít to na starost, zaměstnal bych na tom jednoho programátora a designera (v jedné osobě) nejvýše na dobu několika měsíců. A to už bych musel moc šidit, abych si pro něj vymyslel a vyfakturoval práci. Skutečná práce totiž nebude trvat déle než týden. Celkové náklady – maximálně 50 tisíc dolarů. Ale jak říkám, musel bych zapnout fantazii, abych něčím těch 50 tisíc zdůvodnil.

A teď se dozvídám, že jsou šikulkové, kteří dokázali na takovém psím štěku pumpnout kanadské daňové poplatníky o celou miliardu. Jak to nazvat?

Současná konzervativní vláda oznámila, že hodlá podat návrh zákona na zrušení centrálního registru zbraní. A také omezí rozpočet pro údržbu tohoto systému. Pistole a ruční zbraně jsou dnes stejně v Kanadě téměř úplně zakázány.

To je sice hezké, ale na druhé straně postrádám vyhledání a potrestání viníků. Nebo alespoň zveřejnění jména firmy, která lukrativní zakázku dostala a dokázala z ní vytěžit poklad na úkor ostatních.