Mnoho Izraelců věří, že si Francie stávající nepokoje “zaslouží”

Francouzský ministr zahraničí si ztěžuje, že mezinárodní média rozdmýchávají oheň islámských nepokojů na předměstích Paříže. Ale zároveň se ztížnosti vlády se nepokoje přesouvají do ostatních francouzských měst, obzvláště těch s početnou přistěhovaleckou populací ze severní Afriky.

Vůdci nepokojů jsou ve Francii narozené děti imigrantů. Jde o generaci naštvaných a zahořklých evropských muslimů, vyčleněných ze společnosti, v ekonomických nesnázích a s narušenou identitou. Sami si mezi sebou vytváří mimořádnou nenávist vůči svému okolí a stačí pouze jiskra, aby to vše zapálila.

Francouzská policie doposud při řešení nepokojů selhala. Politická garnitura nařídila silnou zdrženlivost, čímž umožnila gangům pobudů ničit majetek, veřejné prostředky a ostatní aspekty denního života. Politická korektnost v tom nejhorším, téměř groteskním, slova smyslu tohoto výrazu zabraňuje pařížské polici plnit svoji základní povinnost: chránit občany před násilníky.

Vláda doufá, že nepokoje poleví a zmizí sami od sebe. Ale jde o pochybnou taktiku, za kterou republika zaplatí nakonec značnou cenu. Žhářství vůči školám, skladům a autům – a nakonec i lidem – je mimo rámec “chápatelných” sociálních nebo náboženských protestů. Toto není protest, toto je jednoduše a prostě kriminalita.

Podporování anarchie

Přístup odpouštění ve vztahu ke kriminálníkům, jen proto že jsou muslimy, jim nijak neprospěje ani nevyšle signál, že stát je silný. A kultura vymáhání práva, interpretovaná násilníky jako slabost, je jen podpoří v tom, aby prováděli další mnohem vážnější činy poté co se znovu seskupí.

“Zaslouží si to”, říká mnoho Izraelců o pařížské intifádě: Francouzi si to “zaslouží” za svoji jednostrannost ve vztahu k intifádě al-Aksa, “zaslouží” si to za své pochopení ve vztahu k palestinským sebevražedným atentátníkům, a obzvláště si to “zaslouží” za zjevné ignorování rostoucího muslimského problému v jejich vlastním domově, nahlíženo od Louvru.

Ale nyní je to nemožné ignorovat: ve Francii, stejně jako v jiných částech Evropy, existuje rozsáhlá muslimská menšina, která necití žádné vazby k evropské civilizaci. Každý odmítá toho druhého.

Tato menšina hledá a nachází svoje spirituální a kulturní zázemí v radikálním islámu. Bloudíce mimo hranice křesťanských evropských národů jsou zataženi do a přijímají “islámský národ”.

Evropský problém

Muslimské části v mnoha evropských městech – Londýně, Madridu, Hamburgu, Amsterdamu, Římě a Paříži – jsou dnes centry radikalismu a teroru, živnou půdou jihádu a protiisraelské aktivity. Tradiční směr, který propagoval asimilaci, ztratil svůj vliv a byl nahražen různými hlasateli náboženského extremismu.

Někteří se organizují mimo známou síť mešit, distibuují svá poselství od úst k ústům a (především) z počítače na počítač.

“Radikální islám”, jak napsal Francis Fukyiama ve Wall Street Journal před týdnem, říká (odtrženým evrospkým muslimům) přesně kým jsou – respektovanými členy globální muslimské ummy, ke které mohou patřit i přesto, že žijí v zemi nevěřících.

Zcela jistě není jasné, zda vize sjednocené demokratické Evropy zahrnuje islamismus severoafrických přistěhovalců a jejich potomků. Byla vytvořena bez toho, aby vzala v úvahu existenci militantní muslimské menšiny.

“Demokracie v Evropě bude mít v budoucnu velké potíže, tak jak se muslimové stanou ještě větší částí populace”, napsal Fukyiama. “A protože Evropa je dnes jedním z největších bitevních polí války proti terorismu, tato skutečnost se bude týkat rovněž i nás ostatních”.

Ale potíže již začaly: teror v Londýně, teroristické buňky v Amsterdamu a intifáda v Paříži.

Toto je pouze začátek, nikoliv konec.

Článek Paris intifada vyšel 6.11. na serveru ynetnews.com.