Mnoho Izraelců věří, že si Francie stávající nepokoje “zaslouží”

Vůdci nepokojů jsou ve Francii narozené děti imigrantů. Jde o generaci naštvaných a zahořklých evropských muslimů, vyčleněných ze společnosti, v ekonomických nesnázích a s narušenou identitou. Sami si mezi sebou vytváří mimořádnou nenávist vůči svému okolí a stačí pouze jiskra, aby to vše zapálila.

Francouzská policie doposud při řešení nepokojů selhala. Politická garnitura nařídila silnou zdrženlivost, čímž umožnila gangům pobudů ničit majetek, veřejné prostředky a ostatní aspekty denního života. Politická korektnost v tom nejhorším, téměř groteskním, slova smyslu tohoto výrazu zabraňuje pařížské polici plnit svoji základní povinnost: chránit občany před násilníky.

Vláda doufá, že nepokoje poleví a zmizí sami od sebe. Ale jde o pochybnou taktiku, za kterou republika zaplatí nakonec značnou cenu. Žhářství vůči školám, skladům a autům – a nakonec i lidem – je mimo rámec “chápatelných” sociálních nebo náboženských protestů. Toto není protest, toto je jednoduše a prostě kriminalita.

Podporování anarchie

Přístup odpouštění ve vztahu ke kriminálníkům, jen proto že jsou muslimy, jim nijak neprospěje ani nevyšle signál, že stát je silný. A kultura vymáhání práva, interpretovaná násilníky jako slabost, je jen podpoří v tom, aby prováděli další mnohem vážnější činy poté co se znovu seskupí.

“Zaslouží si to”, říká mnoho Izraelců o pařížské intifádě: Francouzi si to “zaslouží” za svoji jednostrannost ve vztahu k intifádě al-Aksa, “zaslouží” si to za své pochopení ve vztahu k palestinským sebevražedným atentátníkům, a obzvláště si to “zaslouží” za zjevné ignorování rostoucího muslimského problému v jejich vlastním domově, nahlíženo od Louvru.

Ale nyní je to nemožné ignorovat: ve Francii, stejně jako v jiných částech Evropy, existuje rozsáhlá muslimská menšina, která necití žádné vazby k evropské civilizaci. Každý odmítá toho druhého.

Tato menšina hledá a nachází svoje spirituální a kulturní zázemí v radikálním islámu. Bloudíce mimo hranice křesťanských evropských národů jsou zataženi do a přijímají “islámský národ”.

Evropský problém

Muslimské části v mnoha evropských městech – Londýně, Madridu, Hamburgu, Amsterdamu, Římě a Paříži – jsou dnes centry radikalismu a teroru, živnou půdou jihádu a protiisraelské aktivity. Tradiční směr, který propagoval asimilaci, ztratil svůj vliv a byl nahražen různými hlasateli náboženského extremismu.

Někteří se organizují mimo známou síť mešit, distibuují svá poselství od úst k ústům a (především) z počítače na počítač.

“Radikální islám”, jak napsal Francis Fukyiama ve Wall Street Journal před týdnem, říká (odtrženým evrospkým muslimům) přesně kým jsou – respektovanými členy globální muslimské ummy, ke které mohou patřit i přesto, že žijí v zemi nevěřících.

Zcela jistě není jasné, zda vize sjednocené demokratické Evropy zahrnuje islamismus severoafrických přistěhovalců a jejich potomků. Byla vytvořena bez toho, aby vzala v úvahu existenci militantní muslimské menšiny.

“Demokracie v Evropě bude mít v budoucnu velké potíže, tak jak se muslimové stanou ještě větší částí populace”, napsal Fukyiama. “A protože Evropa je dnes jedním z největších bitevních polí války proti terorismu, tato skutečnost se bude týkat rovněž i nás ostatních”.

Ale potíže již začaly: teror v Londýně, teroristické buňky v Amsterdamu a intifáda v Paříži.

Toto je pouze začátek, nikoliv konec.

Článek Paris intifada vyšel 6.11. na serveru ynetnews.com.