Tak nám umlčeli Saddama. Proč?

Máme ho tady. Vypadal na té obrazovce docela jako jeho vlastní oběti: Jeho ústa něco říkala, ale jeho argumenty nebylo slyšet. Jeho osobní proces je nyní stejně nedemokratický, jako byly jím organizované procesy, ve kterých ničil své odpůrce.

Iráčané, nebo – ať to řekneme na plná ústa – Američané včera rozhodli, že Saddamova obhajoba není pro naše uši vhodná. To je Saddamismus. Takhle nějak Saddam v Iráku vládl.

Slova jsou vyhlazena do ztracena. A Američané a jejich poslušná šíitaská vláda se chovají stejně, jako se choval Saddam.

Stanice BBC potvrdila, že záznam jeho obhajoby byl bez zvuku. Co to, proboha znamená? Kdo přinutil BBC tak hluboko klesnout, aby udělala tak nemožnou věc? Proč jej umlčeli? To nám BBC nevysvětlila.

Byl-li Saddam doopravdy obviněn z válečných zločinů – ze zabíjení Šíitů – a doufám, že ano –, tak proč jsme, pro rány boží, nesměli slyšet, co k tomu říká? Proč použili na Saddama stejné metody, z jakých jej obviňují? Filmový záběr bez zvuku – presumpce viny? Anebo začal Saddam vyprávět o svých skutečných pánech a zaměstnavatelích, o Spojených státech, a o tom, jak mu pomáhaly udržet jeho režim, a že to byl Washington, kdo mu poskytl prostředky k otrávení halabjaských Kurdů?

Můžeme jen hádat. Ale zklamalo-li tolik západních novinářů, z nichž se nikdo neodvážil položit otázku, co je špatného na tom slyšet záznam Saddamovy obhajoby, co to o nás samých vlastně vypovídá? Saddamovi věznitelé (samozřejmě, kdo jiný?) nám tvrdí, že jej vyslýchají ohledně vybití šíitské vesnice na jih od Bagdádu v roce 1982. Doufám, že je to pravda. Ale máme sebemenší důkaz, že tomu tak opravdu je?

Pravdou je, že Saddam, to je historie. Saddam je element z dob minulých, kdy vládla nejistota a zmar. Je to éra před obdobím nejistoty, znásilňování, smrti a zmaru, které nyní dolehlo na Irák. A které jsme my sami vytvořili.

Ano, v Iráku je mnoho těch, kteří by rádi umožnili ramenu spravedlnosti, aby na Saddama dosáhlo. Jenže ti lidé chtějí od nás především bezpečnost, zákonnost, pořádek a svobodu, ano, i svobodu, a teprve v druhé řadě je zajímá soudní proces se starým bláznivým dědkem. My ovšem trváme na tom, že nejprve budou chléb a hry a pak teprve svoboda. A ti lidé musejí pochopit naše pojetí demokracie. Musejí vidět, že obviněného jsme nemohli ukázat na kameru, aniž bychom mu nejprve zavřeli ústa.

Článek Saddam interrogation screened - in silence. The question is: Why? byl uveřejněn 14.6. v Independent.