Nemocné lékárny

Kanadské lékárny účtují zhruba 10dolarový poplatek, tzv.fee , za odborné lékárnické služby. Seznam těchto služeb bývá vyvěšen přímo v lékárnách. Na prvním místě se většinou uvádí "konzultace s pacientem", "rady a porady", "balení" a "příprava léku", "udržování záznamu o pacientovi v lékárnickém počítači" a také poplatek za "odbornost". "Konzultace" zní poněkud překvapivě. Vše už bylo konzultováno s lékařem, na lékáníkovi je pouze, aby vydal příslušný lék. Snad může předvést pacientovi, jak se lék užívá (některá balení léků jsou tak komplikovaná, že bez odborného zasvěcení se vám nepodaří jej ani správně aplikovat), ale i to bývá zbytečné, protože to většinou předvádí a ukazuje lékař sám.

Na receptu lze vyznačit počet balení. Pacient si nemusí brát ihned všechna balení, ovšem lékárna mu bude připočítávat znovu svých 10 dolarů konzultačního poplatku za každý další odběr téhož léku.

Návštěva lékárny je časově náročná. To není jako v českých lékárnách. My tady musíme absolvovat dva hlavní procesy:

1. Vložení nebo ověření dat v počítači, které trvá skoro deset minut, než vysokoškolsky vzdělaní "odborníci" nadatlují do počítače všechny vaše nacionálie včetně čísla bot, čísla vašeho faxu a data úmrtí vaši babičky.
2. Vytištění nálepky na lék. Nálepka je sloní velikosti s kvalitním lepidlem. Je designována tak, aby pokryla větší plochu krabičky a zabránila zvídavým pacientům přečíst si původní nápisy na krabičce. Na nálepce je jméno léku, pacienta, jméno doktora a způsob užívání, ale to je také všechno. Nedozvíte se z ní, co lék obsahuje ani další údaje uváděné výrobcem. Strhnout se dá, ale s ní strhnete i původní text na krabičce.

A jak je to s tou odborností lékárníků? Posuďte sami. Navštívil jsem dvě lékárny s týmž receptem na šest balení jednoho léku. Věděl jsem, že lék měl obsahovat 12 mikrogramů účinné látky.

Návštěva lékárny "A". "Už jste u nás byl?" "Ano." Následují obvyklé otázky: Jméno, příjmení, adresa, telefon, a teprve když je bezpečně jisto, že já jsem já, přikročí žena k podrobnějšímu studiu receptu. "Máte osm balení", říká. Věděl jsem, že jsem měl dostat jen šest balení, ale nechtěl jsem se hádat. "Chtěl bych tři balení hned, zbytek později." Žena přinesla tři balení a chystala se zahájit komplikovanou proceduru vyťukávání do počítače. "Promiňte, ale ten lék má mít 12 mikrogramů a vy mi dáváte 6", zastavuji ji. "Tady je ale napsána šestka", ukazuje mi žena předpis. "Ta šestka, to je počet balení," říkám já. "Počet balení je tady dole", odvětí ona šťastná, že mě může upozornit na omyl, a ukazuje na zatrženou čtyřku v políčku "repeat". "Tady vidím čtyřku. Proč mi tedy dáváte 8 balení?" "Tady je připsána dvojka", ona na to, "2 X 4 = 8". Dvojka tam opravdu byla (nebylo-li to písmeno Z), ale možná se měla přičíst, nevím. Pro mě bylo důležitější, že mi zjevně dávala lék s nižším obsahem účinné látky, než jsem měl dostat. Trvám tedy na silnějším léku. Žena znejistí a řekne: "Tak já zavolám vašemu ošetřujícímu lékaři". Jde k telefonu, vytočí číslo, smůla. Doktor tam není. "Přijďte v pondělí, my to mezitím zjistíme", a bere mi recept z rukou. Kdepak, recept tam nenechám. Nerada a zjevně neochotně mi ho vrací. "Ale přijdete v pondělí, že?", ujišťuje se ještě jednou.

Návštěva lékárny "B". Tři lékárnice jsou plně zaměstnány zákazníkem přede mnou. Po deseti minutách je zákazník konečně hotov a žena po obvyklém ověření ("už jste tady byl?" atd.) studuje můj předpis. "Máte dostat 12 balení", říká. "Vezmu si tři hned, zbytek později." Z poličky podá dvě krabičky tentokrát správného léku s 12 mikrogramy. "Chtěl jsem tři", opravím ji. "Více nemáme", ona na to. "Poslyšte", hlas mi přeskočil do vyšších poloh, "když si příště přijdu pro tu třetí krabičku, tak mě budete za ni účtovat dalších 10 dolarů vašeho fee (poplatku)." Usměje se: "Říkám, že více nemáme, co mám dělat?" Po chvilce handrkování žena souhlasí s tím, že si tedy zaplatím tři balení, vezmu jen dvě a ona mi to třetí pošle. (Ještě že jsou v kapitalismu pořád takto vstřícní.)

Začíná bolestně zdlouhavá procedura vydání léku. S nesmírnou důležitostí žena znovu ověřuje údaje na počítači. Dalších deset minut trvá, než vše zapíše, snad je vkládá znovu, nebo sepisuje esej o podzimní krajině venku za oknem. Na obrazovku nevidím, ale text je to zřejmě obsáhlý. Žena ťuká dvěma prstíky, občas se jde poradit s kolegyní. V jednu chvíli jsou před obrazovkou všechny tři pracovnice lékárny, vypadá to, že řeší těžký problém štěpení chromozomu nebo něco podobného. Konečně je vše zapsáno. Lékárnice nerozhodně drží v ruce dvě čerstvě vytištěné nálepky. "Mám to otevřít?", ptá se nejistě kolegyně. "Ano". Žena tedy pokryje první nálepkou vnější papírovou krabičku, pak krabičku otevře a na plastikový obal léku nalepí druhou sloní nálepku. Hotovo. Odcházím a už teď s obavou hledím do budoucna, kdy budu nucen absolvovat celou proceduru znovu a samozřejmě připlatit dalších 10 dolarů za "odbornou konzultaci".

Mít tu možnost, bylo by zajímavé natočit obě návštěvy skrytou kamerou a nechat pak odborníky a zákonodárce se k záznamu vyjádřit. Třeba by to "fee" pak dostávali zákazníci ... za trpělivost a odvahu.