Možná vidím světlo na konci tunelu

Nedávno tady jeden čtenář napsal, že na něj padá ze čtení Zvědavce deprese. Přemýšlel jsem nad tím. Opravdu, něco na tom je. Množství chmurných předpovědí kombinovaných s odhalováním bezcharakterních politiků současnosti a mnoha jejich podvodů nikomu na náladě nepřidá. Ale my všichni, kteří se snažíme vidět do budoucna a prorokujeme brzký konec naší civilizace, jsme možná příliš ve vleku špatných zpráv a nedokážeme pohlédnout za ně. Jak se říká, není mraku, aby neměl stříbrnou obrubu. A všechno zlé je k něčemu dobré.

Věřím, že v přírodě existuje něco jako samočistící funkce. Proces očistění, který nás čeká, bude bolestivý. Možná bude znamenat zřetelný úbytek populace (z důvodu válek o zbytky ropy nebo uměle vytvořených nemocí), ale i to je pro Zemi dobré. (Heslo dne: Myslete globálně!) Planetě by velmi prospělo, kdyby se současná populace snížila na polovinu až třetinu. Zní to drasticky, ale pro zachování života je to nezbytné.

Vezměme si například katastrofické předpovědi o tom, co bude, až světu dojde nafta a zemní plyn. Celá naše civilizace se stala závislou na ropě a na výrobcích z ní. Ropa se dnes používá nejen jako palivo, ale slouží i k výrobě plástů, léků, oděvů, tisíců předmětů denní potřeby, které si ani neuvědomujeme, a které vnímáme jako samozřejmé.

A kromě největšího spotřebitele ropy, Spojených států, se na obzoru objevuje nový gigant s apetitem na ropu ještě větším než USA: Čína.

Zemní plyn se dnes používá v elektrárnách na výrobu elektřiny, v továrnách a v milionech domácnosti jako topivo.

Analytikové se stále ještě přou, zda už jsme vrcholu těžby dosáhli nebo ještě ne, ale jisté je, že nových nalezišť je poskrovnu a ropa v nich uložena se bude muset dobývat náročnější (a tedy dražší) technologii. A stávající naleziště už téměř nestačí. O zemním plynu ani nemluvě.

Je zcela jisté, že za naftu, benzín a zemní plyn budeme platit více. Možná mnohem více. Je to tragédie? Možná ne.

Lidská civilizace trvá nějakých dvacet tisíc let a celou tu dobu lidstvo dokázalo přežít a tvořit a budovat bez ropy. Ropa se stala strategickou surovinou teprve v minulém století. Kdybychom celou existenci lidské civilizace zmenšili na 24 hodin, objevila by se ropa minutu před dvanáctou. A všechny tyto předchozí generace žily bez nafty a možná docela dobře.

Posledních padesát let žijeme všichni nad poměry. Chováme se způsobem po nás potopa. Jako kdybychom měli neomezený účet v bance. Produkujeme stovky tun odpadků, ačkoliv by stačilo docela málo, abychom produkovali jen desetinu z toho. Létáme na dovolené na kraj světa, protože si to můžeme dovolit. Kupujeme si SUV a jiné vozy, velké a silné jako tanky. Proč ne, když na to máme. A navrhnout kupujícímu, že tutéž službu jen s malinko menším nepohodlím by zastalo i menší vozidlo, je pro něj téměř urážka. Po celý rok si můžeme v obchodě koupit jahody, třešně maliny, ostružiny, melouny, prostě typicky sezónní ovoce dovážené letadly z míst vzdálených tisíce kilometrů. Obalová technika dostoupila takové kvality, že obal bývá pevnější než samotný výrobek (který je naopak často navržen tak, aby dlouho nevydržel a musel se koupit nový). Slovo sítěnka už mladé generace neznají. Zboží se dnes odnáší v plastikových sáčcích nezničitelné kvality, jejich užitečnost je maximálně několik hodin, než nákup doneseme domů. Pak končí na skládce. Opravdu je to vše nezbytné k životu?

Jak asi bude vypadat život, ve kterém bude ropa pětkrát dražší (řekněme 300 - 400 dolarů za barel) než nyní? Zpočátku velmi těžký, ale věřím, že si zvykneme. Především: všichni budeme o dost chudší, protože všechno zdraží. Některé věci mnohokrát a některé nebudou přístupné vůbec.

Bude se méně létat, mnoho aerolinek zkrachuje.

Bude se méně jezdit auty a více chodit pěšky a jezdit na kole. Což zákonitě zlepší naše zdraví. Celkově ubude na silnicích automobilů a obřích tracků. Bude jezdit jen ten, kdo to nezbytně potřebuje. Tím pádem také ubude nehod, silnice budou bezpečnější.

Mnoho lidí bude díky technologii, která to už dávno umožňuje, a ceně za cestu do práce, možná raději pracovat z domova. Tím odpadnou zdlouhavé a stresující cesty do zaměstnání.

Elektřina bude tak drahá, že se konečně začne vážně investovat do obnovitelných zdrojů energie, především do malých větrných a vodních elektráren a slunečních kolektorů. Nové domy budou automaticky navrhovány tak, aby byly co nejsoběstačnější.

Zákazníci si začnou všímat, kolik co žere, a budou vyžadovat spotřebiče s co nejmenší spotřebou. Údaje o wattech se znovu vrátí na obaly a budou hrát rozhodující úlohu při rozhodování, zda něco koupit nebo ne.

Automobilky začnou konečně tvrdě pracovat na alternativních pohonech. Zatím totiž s námi jen hrají takovou hru na kočku s myší. Vozidla na benzín budou mít menší spotřebu a budou menší.

Znovu se začnou budovat železnice, které jsou ekologicky velmi čisté.

Všechny tyto aktivity budou mít za následek méně kouře a prachových částic ve vysokých vrstvách vzduchu. Zastaví se proces pomalého ubývání slunečního svitu a současně proces globálního oteplování. Pamatuji, že před dvaceti lety bylo zcela běžné v Torontě vidět většinu roku nádherně šmolkově modrou oblohu bez jediného mráčku. Dnes je tady taková obloha jen pár dnů v roce.

Budeme mít čistší vzduch a vůbec prostředí, ve kterém žijeme.

Postupně se při návrhu nových měst a sídlišť znovu začne klást důraz na to, aby vše, co člověk potřebuje, bylo na dosah a dalo se tam dojít pěšky.

Nedostatek ropy by mohl zvrátit globální outsourcing - vývoz pracovních příležitostí do zemí Třetího světa. Jakmile totiž doprava zboží podraží tak, že bude levnější vyrábět je v místě, kde se konzumuje, firmy to velmi rychle pochopí. Na ty hamižné lidi v jejich čele totiž neplatí nic, jedině nebezpečí ohrožení jejich přetučnělých kont.

Totéž platí o zemědělské výrobě. Budou vznikat místní malé farmy pokrývající spotřebu jen několika tisíc lidí. Tím pádem bude existovat těsnější vztah mezi zemědělcem a spotřebitelem a spotřebitelé budou přirozeně tlačit na farmáře, aby se vyhnuli genetický modifikovaným plodinám a přemrštěnému práškování herbicidy a pesticidy.

Ano, budeme muset žít pomaleji. Ale jsem si téměř jistý, že nám to nebude na škodu.

O tom, že proces už začal, není pochyb. Je to denně v tisku. Dnes například jsem četl článek Oil prices spread to grapes, TVs, pizza. Tak jen houšť a větší kapky, ať to máme rychle za sebou.