Možná vidím světlo na konci tunelu

Věřím, že v přírodě existuje něco jako samočistící funkce. Proces očistění, který nás čeká, bude bolestivý. Možná bude znamenat zřetelný úbytek populace (z důvodu válek o zbytky ropy nebo uměle vytvořených nemocí), ale i to je pro Zemi dobré. (Heslo dne: Myslete globálně!) Planetě by velmi prospělo, kdyby se současná populace snížila na polovinu až třetinu. Zní to drasticky, ale pro zachování života je to nezbytné.

Vezměme si například katastrofické předpovědi o tom, co bude, až světu dojde nafta a zemní plyn. Celá naše civilizace se stala závislou na ropě a na výrobcích z ní. Ropa se dnes používá nejen jako palivo, ale slouží i k výrobě plástů, léků, oděvů, tisíců předmětů denní potřeby, které si ani neuvědomujeme, a které vnímáme jako samozřejmé.

A kromě největšího spotřebitele ropy, Spojených států, se na obzoru objevuje nový gigant s apetitem na ropu ještě větším než USA: Čína.

Zemní plyn se dnes používá v elektrárnách na výrobu elektřiny, v továrnách a v milionech domácnosti jako topivo.

Analytikové se stále ještě přou, zda už jsme vrcholu těžby dosáhli nebo ještě ne, ale jisté je, že nových nalezišť je poskrovnu a ropa v nich uložena se bude muset dobývat náročnější (a tedy dražší) technologii. A stávající naleziště už téměř nestačí. O zemním plynu ani nemluvě.

Je zcela jisté, že za naftu, benzín a zemní plyn budeme platit více. Možná mnohem více. Je to tragédie? Možná ne.

Lidská civilizace trvá nějakých dvacet tisíc let a celou tu dobu lidstvo dokázalo přežít a tvořit a budovat bez ropy. Ropa se stala strategickou surovinou teprve v minulém století. Kdybychom celou existenci lidské civilizace zmenšili na 24 hodin, objevila by se ropa minutu před dvanáctou. A všechny tyto předchozí generace žily bez nafty a možná docela dobře.

Posledních padesát let žijeme všichni nad poměry. Chováme se způsobem po nás potopa. Jako kdybychom měli neomezený účet v bance. Produkujeme stovky tun odpadků, ačkoliv by stačilo docela málo, abychom produkovali jen desetinu z toho. Létáme na dovolené na kraj světa, protože si to můžeme dovolit. Kupujeme si SUV a jiné vozy, velké a silné jako tanky. Proč ne, když na to máme. A navrhnout kupujícímu, že tutéž službu jen s malinko menším nepohodlím by zastalo i menší vozidlo, je pro něj téměř urážka. Po celý rok si můžeme v obchodě koupit jahody, třešně maliny, ostružiny, melouny, prostě typicky sezónní ovoce dovážené letadly z míst vzdálených tisíce kilometrů. Obalová technika dostoupila takové kvality, že obal bývá pevnější než samotný výrobek (který je naopak často navržen tak, aby dlouho nevydržel a musel se koupit nový). Slovo sítěnka už mladé generace neznají. Zboží se dnes odnáší v plastikových sáčcích nezničitelné kvality, jejich užitečnost je maximálně několik hodin, než nákup doneseme domů. Pak končí na skládce. Opravdu je to vše nezbytné k životu?

Jak asi bude vypadat život, ve kterém bude ropa pětkrát dražší (řekněme 300 - 400 dolarů za barel) než nyní? Zpočátku velmi těžký, ale věřím, že si zvykneme. Především: všichni budeme o dost chudší, protože všechno zdraží. Některé věci mnohokrát a některé nebudou přístupné vůbec.

Bude se méně létat, mnoho aerolinek zkrachuje.

Bude se méně jezdit auty a více chodit pěšky a jezdit na kole. Což zákonitě zlepší naše zdraví. Celkově ubude na silnicích automobilů a obřích tracků. Bude jezdit jen ten, kdo to nezbytně potřebuje. Tím pádem také ubude nehod, silnice budou bezpečnější.

Mnoho lidí bude díky technologii, která to už dávno umožňuje, a ceně za cestu do práce, možná raději pracovat z domova. Tím odpadnou zdlouhavé a stresující cesty do zaměstnání.

Elektřina bude tak drahá, že se konečně začne vážně investovat do obnovitelných zdrojů energie, především do malých větrných a vodních elektráren a slunečních kolektorů. Nové domy budou automaticky navrhovány tak, aby byly co nejsoběstačnější.

Zákazníci si začnou všímat, kolik co žere, a budou vyžadovat spotřebiče s co nejmenší spotřebou. Údaje o wattech se znovu vrátí na obaly a budou hrát rozhodující úlohu při rozhodování, zda něco koupit nebo ne.

Automobilky začnou konečně tvrdě pracovat na alternativních pohonech. Zatím totiž s námi jen hrají takovou hru na kočku s myší. Vozidla na benzín budou mít menší spotřebu a budou menší.

Znovu se začnou budovat železnice, které jsou ekologicky velmi čisté.

Všechny tyto aktivity budou mít za následek méně kouře a prachových částic ve vysokých vrstvách vzduchu. Zastaví se proces pomalého ubývání slunečního svitu a současně proces globálního oteplování. Pamatuji, že před dvaceti lety bylo zcela běžné v Torontě vidět většinu roku nádherně šmolkově modrou oblohu bez jediného mráčku. Dnes je tady taková obloha jen pár dnů v roce.

Budeme mít čistší vzduch a vůbec prostředí, ve kterém žijeme.

Postupně se při návrhu nových měst a sídlišť znovu začne klást důraz na to, aby vše, co člověk potřebuje, bylo na dosah a dalo se tam dojít pěšky.

Nedostatek ropy by mohl zvrátit globální outsourcing - vývoz pracovních příležitostí do zemí Třetího světa. Jakmile totiž doprava zboží podraží tak, že bude levnější vyrábět je v místě, kde se konzumuje, firmy to velmi rychle pochopí. Na ty hamižné lidi v jejich čele totiž neplatí nic, jedině nebezpečí ohrožení jejich přetučnělých kont.

Totéž platí o zemědělské výrobě. Budou vznikat místní malé farmy pokrývající spotřebu jen několika tisíc lidí. Tím pádem bude existovat těsnější vztah mezi zemědělcem a spotřebitelem a spotřebitelé budou přirozeně tlačit na farmáře, aby se vyhnuli genetický modifikovaným plodinám a přemrštěnému práškování herbicidy a pesticidy.

Ano, budeme muset žít pomaleji. Ale jsem si téměř jistý, že nám to nebude na škodu.

O tom, že proces už začal, není pochyb. Je to denně v tisku. Dnes například jsem četl článek Oil prices spread to grapes, TVs, pizza. Tak jen houšť a větší kapky, ať to máme rychle za sebou.