Moje soužití se slečnou Rouškou

Co jsme společně od té doby absolvovali! Veškeré nákupy ať čehokoli a kdekoli, cestovali vlakem, autobusem, městskou dopravou i taxíkem. I na ouřadech jsme spolu párkrát seděli, když bylo potřeba vyřídit nějakou nařízenou pitomost. Jednou jsme spolu čekali v lékařské ordinaci a co teprv u holiče! Při stříhání vlasů a povinně nařízeném jejich mytí si slečna Rouška užívala se mnou. Až jednou! Při procházce městem na mě přišlo nutkání, určitě to zažil někdy v životě každý z nás. Nu což, budka, kterou nazývají veřejné záchodky se nacházela naštěstí nablízku, jenže.... na dveřích čtu nápis: Vstup pouze se zakrytým nosem a ústy. Co teď? Bylo mně trapné moji slečnu tahat do takových míst (přece jenom je ženského rodu, že ano?), ale nevrátím se domu pomočený. Co mám říkat, absolvovali jsme úkon společně a naše soužití se tím jen víc upevnilo.

Asi před 2 měsíci ji potkal úraz, nerad na to vzpomínám. Na jedné straně se částečně odtrhlo poutko, co teď? Bylo nutné jednat. Vzal jsem jehlu a nit, propíchl poutko a věřte - bylo mně všelijak - když potom moje jehla vnikala do její tkáně.... jenže šlo o její zdraví a o naše další soužití. Operace nakonec proběhla dobře, nitku jsem zavázal a zraněné místo zpevnil kouskem zvlášť ozdobného papírku vteřinovým lepidlem. Teď už zas brázdíme společně okolní svět a uvědoměle chráníme lidi před smrtelným osudem.

Moje slečna je už chudák celá umouněná, jak by ne, po půlročním používání! Obzvláště v hoření, nosní části, od častého posunování ne vždy čistými prsty, znáte ty pohyby, nahoru-dolů, nahoru-dolů. Je v ní i trochu zaschlé krve (mojí!), když jsem se onehdy lehce škrábl pri holení. To vše náš vztah dál upevnilo.

Prát ji nehodlám přinejmenším ze 3 důvodů:

1. Je určena pro jednorázové použití a kdo ví, co by se jí po půl roce intenzívního soužití mohlo v pracím procesu přihodit.

2. Po vyprání by to už nebyla moje originální nevinná slečna Rouška, s níž jsme se na jaře poznali, ale kdosi cizí. Měl bych neblahý pocit, že jsem ji připravil o poctivost a takové věci jako čestný muž nedělám.

3. Co by se stalo s nachytanými kovidy? Přeskákaly by při praní třeba do společně praného prádla nebo ještě hůř, do odpadových vod. Teď si představte! Praskne někde trubka, voda se vyrojí do okolí a nakazí třeba půl města! Ne ne, takové riziko si jako uvědomělý občan nevezmu na svědomí.

Takže to vypadá, že s mojí snoubenkou zůstaneme dokud nás smrt nerozdělí. I když.... už mě to taky napadlo.... co když panstvo na Zámku nařídí chodit kvůli kovidu ve skafandru? Myslíte, že bych se s mojí slečnou Rouškou rozloučil? Vezmu ji s sebou pod skafandr. Dosud ona chránila mě, pak budu mít povinnost chránit já ji.

Jedna věc mně vrtá hlavou. Rád bych se někdy dozvěděl, kolik tisíc lidí jsme už zachránili před strašnou smrtí nebo alespoň před smrtelným nakažením. Moje slečna to neví, já taky ne a mám dojem, kdybych se dotázal panstva na Zámku, že mně ani neodpoví. Nejspíš proto, že sami vědí VELKÉ HOVNO.