Den celonárodního odporu proti protektorátu EU

Německou okupaci totiž po válce vystřídalo násilné podřízení se země sovětskému vlivu, utužené invazí sovětských vojsk v roce 1968. "Sametovou revoluci" v roce 1989 mnozí z nás považovali za vytoužený počátek svobody a nezávislosti - ale byli jsme opět podvedeni. Kreml byl nahrazen Washingtonem a Bruselem, jeden režim režimem druhým a bohatství naší země bylo rozkradeno. Tento stav trvá dodnes.

V 90. letech jsme měli šanci stát se skutečně samostatným a sebevědomým státem, jenž by nebyl jen poslušným lokajem cizích pánů. Příležitost ale byla definitivně promarněna vstupem České republiky do NATO (1999) a Evropské unie (2004).

Po deseti letech, kdy jsme členy tohoto společenství (v případě členství v NATO si dnes dokonce připomínáme patnáctileté výročí), můžeme bilancovat. Ti přemýšlivější z nás se nemohou smířit s tím, že výměnou za relativní materiální zajištění přišla naše země o svoji suverenitu, o možnost rozhodovat o sobě sama, sama určovat svoji domácí i zahraniční politiku.

Stali jsme se kolonií Západu, jemuž jsme odevzdali část svých zdrojů, na jeho přání dobrovolně uzavřeli mnohá svá prosperující odvětví a stali se odbytištěm mnohdy nekvalitních výrobků z ciziny.

Až 80 procent zákonů musíme přebírat z Bruselu. V zahraniční politice poklonkujeme západním mocnostem a své vojáky nasazujeme do cizích vojenských dobrodružství. Patolízalství českých vlád vyvrcholilo nástupem té současné, Babišovy, která si hanlivé označení „protektorátní“ rozhodně zaslouží.

Protože Evropskou unii dneška ovládá Německo, které tak opět, jen o něco plíživěji, realizuje v Evropě své velmocenské ambice, stali jsme se svým způsobem opět jen německou provincií, která Berlínu dodává levnou pracovní sílu a odevzdává mu většinu svých zisků. Institucionální změny v Evropské unii tento protektorátní model jen upevnily, takže v rámci našeho členství v EU je téměř nemožné se z těchto potupných a nespravedlivých závazků vůči Bruselu, respektive Berlínu vymanit.

Cesta z tohoto marasmu vede jen skrze vystoupení z Evropské unie. Aby k němu mohlo dojít, potřebujeme si přestat nalhávat, že způsob naší současné národní existence je přijatelný. Musíme se přestat bát. Musíme si začít vážit sami sebe a hodnot, které vybojovaly generace našich předků.

NE Bruselu - Národní demokracie proto, u vědomí si těchto souvislostí, vyhlašuje na sobotu 15. března Den celonárodního odporu proti „protektorátu“ EU.

Ačkoli chvílemi můžeme pociťovat podobnou bezmoc, jakou cítili naši dědové před 75 lety, budiž nám tento den výzvou k aktivnímu odporu vůči režimu, který je jen pokračováním režimu z let 1939-1945.

Nechť je tento den počátkem našeho nového národního uvědomění, které se nebojme veřejně vyjádřit.

Nejen pouze tento den, ale tento den především, nosme a hrdě propagujme české státní symboly, vyvěšujme české vlajky, používejme národní barvy, trikolóry.

Odstraňujme symboly zpupné bruselské moci - vlajky Evropské unie, které urážejí českou státnost, když visí nad českými úřady či podniky. Vyměňujme je za vlajky české.

Využijme tento den k manifestačním shromážděním na památných místech našich měst a obcí.

Vyzýváme tímto také starosty a primátory českých, moravských a slezských měst a obcí, aby v tento den demonstrativně stáhli vlajku EU – a už ji znovu nevyvěšovali.

U těchto proklamačních gest ale nezůstávejme. Řešení existuje. V nadcházejících volbách do Evropského parlamentu máme šanci změnit svoji budoucnost. Máme šanci říci evropskému protektorovi NE, máme šanci rozhodnout se - po dlouhých 75 letech - pro vlastní, nezávislou a sebevědomou budoucnost.

Dodejme si k tomuto kroku společně odvahu a řeknemě "NE Bruselu".

Vlasti zdar!

Za NE Bruselu - Národní demokracii

Adam B. Bartoš
předseda

Ladislav Zemánek
místopředseda

www.nebruselu.cz