Výkvět davu

Pouze hlupák si může myslet, že s daným materiálem tomu může být jinak - například od listopadu, února, října, května, srpna, září, ledna, dubna, července, prosince, března, června. Neexistuje v naší krátké historii, která trvá pouze několik tisíc let, měsíc, kdy bychom si někdy nemysleli, že tomu zítra, od dnešního měsíce, bude jinak. Je to základ předpokladu, že tomu bude opět stejně a ještě hůře.

Občané se zlobí na politiky, kteří jim mají zajišťovat šťastný, zdravý, spokojený, vzrušující, skvělý a úžasný život, že jej takový zajistili jenom pro sebe. Jen hlupák čekal něco jiného, a zlobí se na chytráka, který jej obalamutil, a nikoliv na svoji hloupost.

Umírající matka se zlobí na své dítě, že z ní vysálo i s mateřským mlékem krev. Je to hloupá zloba hloupé ženy, neboť její dítě ji poučilo, že je hloupá. Měla by být vděčná. Vzdělání dnes stojí vskutku pěkné peníze. Matka by si tedy měla vážit toho, že ji ten její zpropadený zmetek tak dobře a za minimální náklady vyučil. Vzdělání, informace jsou tím nejcennějším majetkem.

Nenávist k služebníkům davu je vskutku špatná a hloupá. Jsou to přece jeho nejlepší učitelé. Řekněte sami, byli byste dobrovolně ochotni platit někomu za to, že vás trápí a mučí? Jistě ne.

Učení je mučení. Věc s nepodařenými žáky se musí navléct jinak. Abyste mohli učit nepodařené žáky, musíte jim namluvit, že jsou vaši učitelé.

Aby vám nedostateční lidé jako služebníci sloužili, musíte je dnes přesvědčit, že sloužíte vy jim. Kompetentní vrchnost se dnes nemůže přímo projevovat přímo, nikdo by ji nebral vážně. Vždyť i bůh se raději skrývá, než aby riskoval své ukřižování. Bůh i andělé dnes musí vládu svěřit čertům a ďáblům. To je ta pravá vrchnost, která vládne občanům (dříve lidu a předtím hříšníkům) pod heslem služby občanům (dříve lidu a předtím hříšníkům).

Účelem života je smrt. Smyslem života je poznání, nikoliv prožívání (život). Jak jinak byste chtěli přesvědčit nevědomce opačného mínění, že jejich mínění je špatné, než tím, že jim vyhovíte?

Buďme tedy spokojení, že je všechno špatně. Vždyť jsme všichni dobře věděli, že všechno děláme špatně, tak proč by to mělo dopadnout dobře? Navíc, když to vlastně všechno dobře dopadlo a ještě dopadne.