O lidech a bramborech

V okamžiku, kdy auto zastavilo, lidé, kteří se znají a žijí vedle sebe celý život, se začali chovat poněkud překvapivě. Začali se mezi sebou tlačit, okřikovat se a hádat se, kdo tam byl první apod.

To auto bylo PLNÉ brambor i cibule a lidé přesto jakoby ztratili hlavu a chtěli být okamžitě na řadě, aby to už už měli schované v bezpečí domova. Byla tam solidní strkanice, sem tam někdo někomu srazil kotníky kárkou a jeden muž málem přejel nějaké paní nohu autem, protože zřejmě strašně spěchal – a to už měl nakoupeno.

Jak jsem tam stál a pozoroval tu scenérii, připadalo mi to, jako bych se ocitl v nějaké africké zemi, kde lidé čekají na příjezd humanitárních pracovníků, kteří jim přivezou vodu, bez které by ten den už nepřežili.

Proto jsem velmi zvědavý a moc mě zajímá, jak by se tito lidé a moji sousedé dokázali chovat, kdyby se jednalo o nějakou opravdovou krizovou situaci.

Minimálně lidi ze Zádveřic by nezemřeli na následky nějaké katastrofy, ale ještě dřív na svoji sobeckost a netoleranci.

Dřív bych se ptal „kam ten svět spěje?“, ale dneska se ptám „kam ten svět dospěl?“.

A myslím, že odpověď zná naprostá většina populace.