Samota moderní doby

Je to výhodné, protože můžeme zatím pohodlně sedět u televize a sledovat ty trapné české napodobeniny amerických seriálů. A zatímco žena kouká na Ulici, tak lze vzít roha do hospody.

Ten šváb mi zdrhnul. Hledal jsem si tedy na Internetu informace, jak se té pakáže zbavit. Pak přišel ten šok. Zjistil jsem, že šváb má několika násobně rychlejší duševní reakce, než člověk, ačkoliv jeho mozek je proti nám lidem naprosto miniaturní. Čím větší hlava, tím větší blbec.

Věc se má tak, že šváb má nesrovnatelně jednodušší duševní soustavu, než my. Jeho svobodná volba, jako v konečném důsledku i ta naše, má k výběru tyto základní možnosti: Potrava, nebezpečí a rozmnožování (u nás sex).

Než v té naší makovici, která je úplně přecpaná hustě natlačenou neuronovou vatou, dospějeme k nějakému výběru z těch tří základních možností, nebezpečí si nás ochočí, jídlo nestojí za nic, děti a to, co jim předchází, jsou nedostatečné, a ten šváb je dávno pryč.

Chytrost je rychlost (bystrost) duševních reakcí. Oproti obyčejnému švábu, je tedy vysokofrekvenční Internet mnohem chytřejší. Proti rychlosti našich duševních pochodů je dokonalou inteligencí - bohem. My si to ovšem ve své duševní bídě nemůžeme nijak uvědomit. Schází nám totiž ta duševní frekvence (rychlost) toho Internetu nebo alespoň toho švába, která by nám to umožnila poznat.

Mne však tíží jiný problém. Jsou jím ty nové štěnice, ne ty staré. Cítím se opuštěný. Jsem bez starých přátel. Je to kvůli nim. Nikdo z nich mne již nechce navštěvovat.

Máme světovou krizi, nezaměstnanost zuří, a já jsem přišel na to, jak se s ní chytře vypořádat. Předpokládá to u nás určité obnovení duševní rychlosti. Jistě by nám to nebylo na škodu.

V České republice je v podstatě 2.500.000 volných pracovních míst. Napřed bychom se však museli vypořádat se těmi štěnicemi.

Štěnice jsou dnes všude. Ovládají je vysokofrekvenční počítače. Jsou zalezlé v Internetu, mobilech, telefonech. Není problém, aby byly v televizi, rádiu, prostě kdekoliv. I ze satelitu mohou monitorovat váš pohyb, hlas, a dokonce ani myšlení, neboť i ono se projevuje nějakou frekvencí vlnění, kterou lze snadno snímat.

Všude jsou samé kamery. Vzpomínám, že za komančů byla jedna mizerná kamera na náměstí, a občané se cítili jako v kriminále. Dnes jsou na každém rohu dvě, tři i čtyři. Městské osvětlení se pomalu mění na kolonády kamer ukrytých ve skleněných polokoulích.

Tenhle ten elektronický systém nám všem bere práci, a také radost ze života. A vůbec jej neožulíte. S klasickým fízlem se domluvíte u piva. Časem se z vás stanou symbionti – kmoši. Ruka přece ruku myje, ale kamera?

Ty počítače jsou nekompromisní. Vždyť jsou duševně daleko inteligentnější, než my. My přece také využíváme, diskriminujeme a nenápadně vyřazujeme hlupáky. Co potom takový počítač, který je několikanásobně chytřejší a rychlejší, než ti nejlepší z nás? Digitál nijak nepodvedete. Zatímco se cpeme u doma bedny čipsy a po bytě pobíhají šváby, čipová totalita je už dávno tady.

V České republice je podle mých výpočtů potřeba 2.500.00 fízlů. Ženy bych do toho netahal. Ty mají sběr pomluv v krvi od přirozenosti. Zbývá nám tedy 5.000.000 mužů. Aby se nikdo z nich necítil opuštěný a sám, každý druhý muž by měl dělat jinému kámoše - Bretschneidera.

Fakt, když tak sám sedím u piva, tak vzpomínám na ty staré zlaté časy. Na to, jak vás v hospodě každý s nelíčeným zájmem poslouchal. Člověk se vykecal, a nemusel nikde nic psát. Takto, jestli to tak půjde dál, brzy budeme mít v Čechách 5.000.000 spisovatelů. Takových mizerných jako jsem já, co jim nikdo nic nezaplatí.

Ten můj přítel to měl se mnou těžké. Zatímco jsem chlastal až do rána a nadával na komunisty, tak on, aby se neprokecnul a vše si pamatoval, tak musel být střízlivý. Usrkával jedno pivo nebo pil jen limonádu.

Řeknu vám, je to úžasné, když jste nacucaný jako duha, a někdo střízlivý až do rána s nadšeným zájmem poslouchá ty vaše bláboly. Nejen to, stará se o vás, abyste neupadli cestou domů na zem, a pak vás řádně předá manželce.

Jak říkám, pro ženy se na to nehodí. Zkuste si doma otevřít hubu. Tam je situace opačná. Doma mluví, mluví a mluví stále jenom žena. Oproti Bretschneiderovi však zájem o její povídání jenom předstíráte. Je to namáhavé a nebezpečné, když při tom usnete. Hrozí, že vás břinkne válečkem na nudle po kebuli.