Zásady Zásad… vydávání Zásad

A zde spatřuji onen kaz na kráse naší jinak skvělé demokracie. Protože nestačíme všechny ty předpisy řádně dodržovat, vydávat, schvalovat, shánět a číst, a natož si je nějak zapamatovat, náš život díky tomu není nijak šťastný, a podobá se totalitě. Prostě to nestíháme, a kvůli tomu máme na krku tu světovou krizi.

Abychom to napravili, je nutné sestavit a vydat zásady takových norem, které by onen závažný nedostatek napravily. Předem však upozorňuji, aby se situace neopakovala, že nemůžeme vytvořit zásady takových norem jen tak z ničeho nic - nemůžeme přece vařit jenom v vody! Měli bychom napřed vytvořit zásady zásad vydávání zásad. Jenomže ani to není dostatečné, a vznikl by opět byrokratický chaos.

Na věc se musí jít od podstaty! Jak jsem někde četl, náš Vesmír se skládá z devíti dimenzí. My však vydáváme normy pouze z hlediska první a maximálně druhé instance (dimenze). Toto je ten kámen úrazu! Nedivme se potom, že všechny ty zákony, vyhlášky, předpisy, pokyny atd. jsou ďábelské, zločinné, ploché a blbé. Normy vyšších dimenzí upravující jedno a dvourozměrné předpisy nám totiž chybí! Potřebujeme tedy normy nikoliv jenom rozměrů 1D či 2D, ale napřed normy, které tyto přízemní předpisy upravují, tj. normy 9D + 8 D + 7D + 6D + 5D + 4D + 3D.

Jak by potom například správně vypadala taková dokonalá norma (písmo svaté) pocházející přímo od podstaty Vesmíru nebo od pána Boha? Jednoduše: Zásady Zásad Zásad Zásad Zásad Zásad Zásad vydávání Zásad.

Vnímám toto řešení jako jedině možné. Bude to sice stát nějaké peníze, a první vlny, než přijde ta poslední devátá, nás přímo zavalí, a některé možná i utopí, ale konečný výsledek bude dokonalý. Jiná možnost, ačkoliv jsme humanisté, není.

Zvýšení počtu našich občanů prodloužením jejich věku nepřichází v úvahu, neboť kdo by na ně potom v důchodu dělal. Takto by nám hrozil ještě větší sociální úpadek. Spíše je vhodnější prodloužit odchod do důchodu, ale ani to u nás i v řadě jiných evropských států nezabralo, a stejně zde máme světovou krizi.

Když tak nad tím vším v závěru svého příspěvku přemýšlím, napadla mne ještě jedna možnost: Nutit občany v produktivním předdůchodovém věku vzdělávat se, a to při trvale udržitelném růstu množství předpisů. Sice se to zdá na první pohled jako blbost, protože občané po padesátce si již nic pořádně nepamatují, takže to jsou zdánlivě vyhozené investice. Ale vtip je v tom, že by se pod hrozbou ztráty zaměstnání museli vzdělávat až do úplné ztráty vědomí. Myslím, že si za svůj nápad zasloužím Nobelovu cenu za ekonomii. No, vlastně, jestli jí už někdo nedostal?

PS: Pokud jste si všimli, že těch „zásad“ v mém návrhu dokonalé normy je jenom 8, jistě vás také napadla otázka, co bude upravovat ta výsledná jednorozměrná norma? Ano, bude to byrokratická smrt ve hmotě. Prostě zemřete do písmen svého jména, a spolu s přiřazením dne úmrtí, přestanete jako člověk (vědomí) existovat – stanete se zpracovávaným materiálem, kterým jste ostatně již za živa.