O vědění, nirváně ducha, pravdě a pozemšťanech ..

Postavte vedle sebe dva učence a dejte jim nový druh léku. První učenec jej okamžitě nabídne k distribuci a bude se snažit jej doporučit co nejvíce lidem, protože pomůže od zákeřné nemoci, na kterou někdo v jeho rodině zemřel, takže má strašnou osobní zkušenost a ví, jak moc bolí, když se někomu něco podobného stane. Druhý učenec, mazánek z bohaté rodiny, přemýšlí jinak. Lék okamžitě prodá na vojenské účely a namastí si kapsu. Oba dva učenci absolovovali stejnou školu s podobným výsledkem, ale vlastní zkušenosti nelze ničím vyvážit a to samozřejmě ovlivňuje dopad toho, jak nakládáme se svými poznatky.

Zeptám se vás všech jinak - Víte proč jste zde? Víte, co je vaším cílem? Jaký je váš úděl tady na Zemi? Věříte na reinkarnaci? Chodíte do kostela? Nebo snad vyznáváte jiný druh náboženství? (Třeba konzumismus, materialismus, a nebo jiný ismus? :) A zeptali jste se sami sebe, proč vlastně věříte v to, co věříte? Proč se někteří z vás narodí s ohromnými schopnostmi na matematiku, jiní třebas na kreslení, nebo hudbu, či hereckým talentem? Kde se to v nás bere? Máte svou pravdu? A co je to vlastně ta pravda? „Muška jenom zlatá?“ Nebo snad jen „legenda o zlaté perle?“ Proč teda chodíme do škol? Proč se teda nebráníme tomu systému vzdělávání? Proč jdeme do jámy lvové? Zkuste si sami odpovědět. V nynějším systému vzdělávání je to s námi úplně stejné, jako s tím Riddickem, když mu řekl žoldák: "Jseš tady přivázanej a hovno s tím naděláš .." Jenže tak, jako Riddick si říkal s ledovým klidem, že "stejně se nějak musím dostat na ta Krematoria a tak než abych sháněl odvoz, tak se hezky svezu s váma", tak i my, tváříce se na venek jako ovčané, si myslíme své.

Většina z nás školu moc ráda neměla. Ani ne tak kvůli učení se, jako spíš kvůli drilu, co okolo toho byl. Ale potřebovali jsme se někam "svézt", tak jsme využili tohoto "povozu" a jsme dnes tam, kde většinou jsme být chtěli. Museli jsme si tím projít, nebylo moc na výběr. Vlastně nebylo na výběr vůbec.. Někteří z nás vytěžili z minima maximum a vědí, jak správně poznatky využít. Ale jsou mezi námi takoví, kteří poznatky zneužívají. Vše je o zkušenostech. Ale rozhodně to není o tom, že lepší by bylo neučit se a být přírodními lidmi, protože učení nás kazí, devastuje planetu, ničí nás všechny. Bohužel, opak je pravdou .. ( Můj osobní názor, se kterým klidně nesouhlaste.)

Na jedné straně tady máme Evropu, USA, velkou část Asie. Na straně druhé tady máme menší část Asie a Afriku. Na té první straně drtivá většina lidí je "zkažena" učením se a vzděláváním, takže se zdá, že je na vině, co se týká ovlivněním přírodního prostředí a devastováním surovinových nalezišť, ale ... pozor - všimněte si, z jakých poměrů pochází většina "devastátorů" .. Rozhodně to nejsou klidní a pohodoví lidi, kteří soucítí se svým bližním a kteří vědí, že spousta věcí se dá využít ve prospěch lidí a ne jen proti nim. Jsou to vesměs členové bohatých skupin a členové mafiánských skupin, ale hlavně a především - jsou to lidé bez jistého druhu empatie, takže bez jistého druhu zkušeností a toto jim umožňuje dělat to, co dělají. Když jim nedáte vědění, tak z nich budou nájemní žoldáci, nebo podobní "zlouni". Na druhé straně máme Afriku a část Asie. Zářný příklad té správné nevědomosti .. Lidé vesměs nemají ani základní poznatky a jsou velmi ovlivnitelní. Vojenské puče a devastace krajiny válkami - to je denní chléb v tamních končinách. Marně právě ti osvícenější volají po vzdělání těch nejchudších. Nejsou vyslyšeni tak, jak by se slušelo.

Ve vědění je naopak síla. Ovšem, že dvojsečná. Vše v tomhle světě má svůj rub a líc a člověk se tady učí balancovat v neutrálu .. Mám pocit, že není dobro ani zlo .. Jsou jenom energie. S jakou energií si hrajeme, taková se nám pak odměňuje. Ale moje osobní zkušenost zatím říká, že naše zdejší „3D realita“ je realitou rovnováhy. Není dobré být jen a jen láskyplný, stejně jako není už vůbec ani náhodou dobré být jen zlý a zlomyslný. Na jedné straně máte války a zabíjení a mučení lidí, na straně druhé máte spoustu léčitelů, kteří pomáhají, kde můžou. A jak to nakonec dopadá? Vyvolávači válek a ti, kteří si libují v mučení jiných, stejně nakonec zaplatí svou cenu. Je to jen o polemizování, zda teď, nebo v příštím životě, nebo v pekle ... atd. Ale také oni dobří léčitelé, kteří se snaží pomáhat, bohužel doplácí někdy na svou láskyplnost a umírají na těžké nemoci. Proč? Protože se zdá, že ani jeden extrém se sem do naší reality nehodí. Díky škole, kterou si tady všichni z nás procházíme, tak zřejmě není dobré být ani zlý, ani bezvýhradně láskyplný. Obojí nám přináší životně zničující problémy ať už teď, nebo v budoucnu. Zřejmě nesmíme druhé ovlivňovat podle našich přání, protože každý z nás máme svou individuální cestu životem, kdy se nespočetněkrát "spálíme" a každé to spálení se rovná cenné zkušenosti.

Takže ne čtení a vědomosti "ničí" náš svět, ale míra "zkušeností" ovlivňuje náš svět. Když dáte třeba právě lidem v Africe vědomosti, pak si sami uvědomí, kdo jsou, jakou je jejich země nesmírnou živoucí pokladnicí a jak pošetilé je válčení a rozbíjení všeho za účelem zisku. Jenže jistým skupinám vyhovuje třebas právě v Africe takový stav, jaký je. Když ale zavítáme do našich končin, tak je jasné, že tady stejná "jistá" skupina už má mnohem větší problémy se prosadit se svými plány. Jsme totiž na ně právě až moc "chytří".. Tady nemůžete už jen tak vlítnout a udělat převrat a masakrovat lidi. Takže ona skupina to zkouší jinak. Právě devastací systému výuky a ovládáním médií. A nejen u nás.

Bohužel v této devastaci výukového systému jsou právě ty největší státy smutným příkladem..

Zdá se vám, že jsme tady samí ovčané? Na první pohled ano, ale nedejte se mýlit. Jsme sice ovce, ale v každém z nás se skrývá vlčí dravost maskovaná právě ovčím rounem .. Naše školství pomalu, ale jistě dostává zabrat, co se výuky týká. Naštěstí jsme národem mistra Komenského, takže než dojde k úplné devastaci našeho myšlení, tak většina z nás už dávno bude vědět a cítit – „co je špatně a kde soudruzi z NDR udělali chybu".. Mnozí z vás už to vědí a tuší teď. Je to díky zkušenostem, které máme. Zde nejsme náhodou. Zde jsme za jistým cílem.

Někteří z vás jsou pravidelnými přispěvateli na různých serverech, diskuzních skupinách a podobně. Poddvědomě máte své zkušenosti a poddvědomě máte potřebu je sdělovat ostatním. I to není jen tak samo sebou. Všichni se vzájemně učíme. Proto tady jsme. Právě neznalost a neochota přijímat poznání, společně ruku v ruce s nezkušenostmi stály za velkými katastrofami v dějinách lidstva. Prahneme po poznatcích, potřebujeme je. Jsou valnou částí naší hnací síly. Snažíme se vyrovnat pomocí zkušeností s nástrahami zdejšího „3D světa“ stejně tak, jako se v sobě snažíme potlačit geneticky zakódovanou agresivitu a touhu "mít svého nepřítele", která je pro některé z nás inspirací a hnací silou ze stagnace a pocitu beznaděje. Tak jako člověk potřebuje vědění a zkušenosti, tak stále ještě, bohužel, potřebuje mít i svého "nepřítele".. Je to jako Jing a Jang, je to jako světlo a tma ... teplo a zima .. Je dobré najít kompromis a neutralitu jak v sobě, tak i na venek v konání, které ovlivňuje naše okolí.

Potřebujeme se učit, abychom došli k poznání, že v podstatě už nepotřebujeme vědět víc, než momentálně sneseme a potřebujeme svého nepřítele, abychom pochopili, že náš nepřítel je vlastně náš přítel. Vyváženost a zlatá střední cesta podle našich dispozic. To je zřejmě hlavní náš cíl. Ona pomyslná nirvána ducha a těla, kdy jsme srovnáni sami se sebou a s okolím. Nikoliv zabedněnost a odmítání učit se. Nesvádějme to na systém. Sami jej pomáháme udržovat takový, jaký je. Až to nebude potřeba, systém se zhroutí jako domeček z karet, aby uvolnil místo něčemu novému.

Kdo chce být nevědomý, pak tuto zkušenost potřebuje a pak hurá .. na stromy .. Ale nelze mluvit za většinu v tom smyslu, že vědění nás ničí.. Ničí právě jen toho, kdo ten pocit má. Každému, co jeho jest.

Málo nasloucháme zkušenostem pravdám z dob velmi starých. A jedna z nich praví, že ten, kdo nepoznal, jaké je to být okraden, tak bude krást .. A ten, kdo nepoznal, jaké je to být zabit, sám zabijí bez slitování jiné .. Toto není o náboženství. Toto je o zkušenostech. Stačí se podívat na internet. Na jedné straně najdete stránky, kde jejich pisatel neustále bombarduje čtenáře koncem světa, apokalypsou, zaprodáním našeho státu, tím, že jsme jen pitomí ovčané, nebo že transformace většinu z nás zničí. Má na to samozřejmě právo a je to naprosto v pořádku, až na jednu nezanedbatelnou maličkost. Pozapomíná tak nějak na to, že svými vzletnými články negativně a depresivně ovlivňuje čtenáře. Takže i když má pocit, že je třeba "ovčana zocelit a připravit na horší časy", tak přes to dopad tohoto negativního myšlení může v budoucnu nést špatné ovoce jak jemu, tak zúčastněným, nebo spíše ovlivněným. Na druhou stranu - ten, kdo tuto zkušenost nepotřebuje, tak nejde na tyto stránky, ale jde na stránky jiné, jejich čtením nasměruje cestu k jiným zkušenostem, jemu poplatným. Ještě k těm "negativním" stránkám - třeba by možná stačilo dát sem tam minutu o zvířátkách .. Jako na jisté tv stanici ;o) Naproti tomu máte stránky, kde je to samá "lásečka" a "něžňunka", takže zde se člověk naladí tak příjemně, že jakýkoliv škobrtanec v realitě nás pak o to více zabolí. Ale upřímně - vyváženost, nebo nevyváženost - osobně inklinuji právě k těm "lásečkovým" stránkám. Možná právě proto, abych tak nějak poddvědomě vyrovnal negativitu stránek jiných. A nejsem sám. Myslím, že většina z nás je na tom podobně. Zatím, bohužel, v médiích drtivě převažuje negativní zpravodajství, kdy díky honbě za senzacemi a snaha přitáhnout co nejvíce čtenářů, se zde neberou servítky a bariéry citlivosti a empatie jsou velmi daleko posunuty za hranicemi snesitelnosti, což v důsledku nemůže zústat bez odezvy a následků jak pro pisatele, tak pro čtenáře.

Žijeme tam, kde žít máme. Prožíváme to, co jsme chtěli prožívat. Až přijde čas na změnu, změna přijde. Do té doby zraje čas, dozrávají naše zkušenosti. A stejně jako zraje dobré víno, tak i naše zkušenosti potřebují čas - dozrát. Pak přijdou změny. Je úplně jedno, jestli dolar, nebo euro, či jiná měna bude na dně. Je jedno, zda bude světová, či jiná, vesmírně-nesmírná krize. Zkušenosti a čas určují naše příští dějiny. Je třeba to brát malinko s nadhledem. Je to jako s rokem 2012. Většina z nás o něm mluví, spousta z nás přemýšlí, co přijde, ale stejně se mu nevyhneme. Jsou i takoví, kteří "tutově předvídají konec světa", ale ti samí, aby se pojistili, tak už pomalu namítají, že "konec světa se zřejmě posune na 2016, i když apokalypsa 2012 bude, ale ten pravý konec přijde až 2016". To je docela úsměvné. Ne proto, že může být apokalypsa, ale proto, že doba je plná novodobých „Ježíšů a Spasitelů“, kteří mají "zaručenou pravdu a snaží se nás, nevědomé ovčany, zavčas vysvobodit.." Jenže vysvobodit z čeho? Z naší vlastní cesty? Z našich zkušeností? Oni Spasitelé, kteří rozseváji negace mezi lidmi ovšem dělají medvědí službu. V první řadě pomáhají právě těm lidem, kteří tuto zkušenost s negací potřebují, ale bohužel „dělají službu“ i sami sobě a to tím, že na sebe vážou výsledky svého jednání stejně tak, jako každý z nás. Všichni jsme zodpovědni za své činy. A k činům vede jedině zkušenost ruku v ruce s poznáním.

Zdá se vám svět krutý? Zdá se vám naše společnost zkorumpovaná? Zdá se vám, že bohatí nás mají všechny pod palcem? Jasně, že nezdá.. Ono to tak je! Ale vidíme jen přítomnost. Málokdo vidí do budoucnosti. Jsme tu za individuálním cílem a náhody neexistují. Vše má svůj smysl a cílem je zkušenost podle našich dispozic. Jeden zákon je neměnný a tím zákonem je to, že „jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá ( a následně létají třísky )“. Žádný čin nezůstává bez odplaty. Ať "dobrý", nebo "zlý" a vše okolo nás nám nastavuje "zrcadlo".

Vím, že každý z vás má svou pravdu, která vychází z jeho vlastních zkušeností a jistě namítnete, že když máte pravdu vy, tak třebas já ji v tomhle mít nemusím, protože pravda je pouze jedna.. Ano, to je.. Jenže pravda v naší „realitě“ je jako všechny kuchyně světa.. Pravda se dá upravovat na tisíce způsobů. Pravda se dá smažit, vařit, ochucovat, kořenit. Pravda se může podávat jako dezert s ovocem, nebo šlehačkou a k tomu ta třešnička navrch ... Ano, i to je pravda. Pravda má tolik tváří, kolik je lidí na planetě. Pravda se dá ohýbat a přeskládávat. Stále je to pravda, protože nikdy ta pravda není odrazem konečnosti pravdy. Proto má tolik možností. Větví se jako košatý strom. Kdo z nás se odváží tvrdit, že nalezl počáteční pramen pravdy? Je tady mezi námi někdo takový? Jedno přísloví říká, že „v každé pravdě je kousek lži a v každé lži je kousek pravdy. Vychází to opět právě ze zkušeností a z toho, že ryzí, stoprocentní pravda, jako taková, zde, v naší realitě ještě nebyla celá rozpoznána. Pravda, kterou „užíváme“ nyní a zde, je vždy jen „výluh“ ryzí pravdy.

Cesta k ryzí pravdě je dlouhá a opět je to o učení se, poznávání a následných zkušenostech, které nás krok za krokem k ryzí pravdě dovedou. Obávám s však, že není v našich možnostech ve zdejší realitě se ryzí pravdě úplně přiblížit. Pouze ji tušíme. A to každý podle svých zkušeností a vědomostí. Domorodec vidí v blesku boha a v zahřmění to, že ten bůh se zlobí. My vidíme v té samé situaci to, že mraky mají opačnou polaritu se zemí a svým výbojem nám dávají tuto vymoženost najevo a abychom si moc nemachrovali, tak nám to mimo energetického výboje ještě díky tomu výboji potvrdí pořádným zahřměním. ( No a „ufáč-bufáč“, který poletuje nad oblaky a bůhví co tam vyvádí, tak samozřejmě ví, že ten výboj je vlastně momentálně díky jeho experimentu, ale to „naštěstí ti neznalí dvounožci nechápou“ :o) Každý má svou pravdu a přesto ani jedna není stejná, protože momentální verze pravdy je poplatná právě daným okolnostem a zkušenostem.

Takže aniž bychom si nutně museli všichni sáhnout do svědomí, tak nám nezbývá zatím nic jiného, než opravdu vstřebávat vědomosti, následně přijímat zkušenosti, učit se z těchto zkušeností, naslouchat svému poddvědomí a než přijdou v budoucnu změny, tak "zrát jako víno", které se odráží v "zrcadle zkušeností", abychom následnými činy ve "vesmírně-nesmírné" realitě obstáli sami před sebou na výbornou.