Ještě jednou Svobodní zednáři

Kdo se někdy setkal s nějakým projevem například s nejznámější zednářskou obediencí Grande Orient? Prý má jen v samotné Francii 50 tisíc členů!

Zná někdo z vás někoho z těch 50 tisíců? Že ne? Ale to je přeci už slušné číslo, že?

Přidáme-li k tomu Velkou národní lóži francouzskou se svými taktéž 50 tisící členy, už jsem na čísle 100 tisíc členů.

Stále si nemůžete vzpomenout, že byste nějakého člena znali osobně?

Kolik milionů členů mají zednáři na celém světě? Že stále žádného člena neznáte? Že se francouzský president veřejně nehlásí k členství v lóži? Vy znáte někoho, kdo se ke členství veřejně hlásí? Já ne.

Vše, co vím, je pouze to, co jsem někde přečetl. Na vlastní oči jsem pak viděl pouze Havla někdy po "revoluci" v krátkých kalhotách s bílými fuseklemi, což je, jak jsem slyšel, tradiční odění čerstvě po přijetí do lóže.

Ano, slyšel jsem toho taky spoustu. Takže za ta léta jsem zednáře zařadil do kategorie napůl mystických, tajemstvím zastřených témat, napůl do témat, o kterých silně pochybuji, ježto si na ně nemůžu sáhnout, prostě nemám žádnou možnost si ověřit jejich existenci.

Tedy neměl jsem. Teď už mám. Osud mě zavál na Island, pracuji v Reykjavíku a na jedné ze svých podvečerních procházek jsem uviděl něco, na co jsem opravdu nebyl připraven.

Dostavil se u mě stejný pocit, jako kdybych z ničeho nic objevil mrtvolu: šok. Tak oni fakt jsou. Otočil jsem se a mazal domů pro foťák a protože jsem měl obavu, že se na místo nestihnu vrátit ještě za světla, nasedl jsem na kolo, abych získal čas. Udělal jsem pár fotek, o které se s vámi nyní podělím a myslím, že pochybovači, tak jako jsem pochyboval já, pochybovat ihned přestanou.

Po asi šesté nebo sedmé fotce začaly k domu najíždět ne zrovna levná auta a k mému ještě většímu šoku se z nich začali do domu trousit naprosto stejně oblečení jedinci - fraky, bílé košile a bílé motýlky.

Nemohu s určitostí říci, že by stavby jejich lebek nějak napovídaly o jejich původu, ale zcela jistě něco společného měli, co, to se můžu jen dohadovat, snad společnou radost nad likvidací islandské koruny, která je dnes na nejnižším kurzu za posledních 10 let?

Nevím. V každém případě mě z těchto úvah vytrhla ochranka, které se ke mně blížila přes ulici vidouce, že mám v ruce foťák a tak jsem nečekal, nasedl na kolo a jak nejrychleji jsem mohl, šlapal domů a cestou čekal,že mě možná "náhodou" sejme nějaký nezodpovědný řidič. Cestu jsem přežil a tak teď mohu říct, že (žido)zednáři byli, jsou a jak to tak vypadá, stále budou...