Plea bargain aneb Výhodná smlouva

Tedy:
Jen neznalec by se mohl podivovat, proč ten John měl být souzen - proč že není oslavován jako hrdina. Před několika roky totiž Talibán byl pokrokové osvobozenecké hnutí, bojující za demokratická práva a osvobození ubohého afgánského lidu od sovětského jha. Po jeho vítězství se Afgáncům konečně dostalo plné svobody; komunisté byli veřejně věšení, historické památky, nehodné morálních hodnot hnutí ničeny a nemravné ženy ukamenovávány, či v lepších případech stříleny.

K vítězství Talibánských bojovníků za svobodu vydatně přispěla americká ideologická podpora - nejspíš obrázky sochy svobody, dopravované do země naším šlechetným přítelem Osamou Ladinem - protože rozumějme:

Talibán byl tenkrát podporován Amerikou jen morálně; USA se totiž nikdy nevměšuje a ani nemá zájem se vměšovat do záležitostí jiných zemí, a tak ani americké sdělovací prostředky tyto demokratické projevy nijak nezajímaly. Ty nás začaly znepokojovat, až když Talibán začal brát suverenitu země příliš vážně (možná,že se bránil hospodářské okupaci země - kdo ví?) - a tak jsme odtajnili dokumenty a na vědomost se dalo, že morální podpora spočívala ve stamilionech daných Osamovi jednak přímo v penězích, jednak ve zbraních (Osama, jak víme, byl v té době na výplatní listině CIA jako velice žádoucí a úspěšný protisovětský agent).

A bývalý spojenec a demokratickými myšlenkami spřízněné hnutí se rázem stalo nepřítelem. Nic nového pod sluncem - před tím tu máme příklady Caucesca, panamského Noriegy a Saddama Husejna.

Proto tedy ten Lindh je nikoli hrdina, ale zrádce a krysí hoch, a my, the people, chceme, aby byl exemplárně potrestán. Ten nejmírnější trest, který pro něj chceme, je smrt. Takto to naprostá většina sdělovacích prostředků denně implementovala do veřejného mínění a tak se i vyjadřují mírumilovní čtenáři v sekcích Dopisy čtenářů.

Čili Lindh se nakonec naprosto svobodně rozhodl doznat se k vině - protože nezapomínejme: v USA máme porotní soudy! A tak to v článku v Chroniclu ze 16.7. (vycházi v San Franciscu) vyjádřil i jeho advokát James Brosnahan: Toto doznání ušetří Johna i jeho rodinu soudních nákladů (v USA někdy obžalovaný sice dokáže, že je nevinen, ale - patří-li ke střední či spodní vyšší třídě - ve většině případů ztratí veškerý majetek a je finančně naprosto zruinován) a výhled na příznivý výsledek je nepatrný; soud měl být totiž ve Washingtonu-DC, kde převážná většina obyvatel a tedy i budoucích porotců jsou zaměstnanci armádních či vládních složek. Doznal tedy Jeho Ctihodnosti, že (doslova) "od srpna do listopadu 2001 nosil nezákonně pušku a dva granáty" ...nic víc.

Toto naprosto svobodné a ničím nevynucené rozhodnutí mu přineslo tyto úlevy: Jeho Ctihodnost, pan soudce T.S.Ellis, ho 4.10. odsoudí za tu pušku a dva granáty na pouhých 20 let, Lindh nebude trvat na vyšetření svého tvrzení, že byl mučen a držen v nelidských podmínkách (jeho původní žaloba se zmíňuje o tom, že ležel spoután, nahý v uzavřeném prostoru s kovovými stěnami (metal container) po blíže neurčený počet dní, a někteří vojáci mu hrozili okamžitým zastřelením), zaplatí pokutu půl milionu dolarů (nevysvětluje se proč) a bude-li jeho příběh publikován, či zfilmován,veškerý výtěžek propadá federální vládě. (Vsadil bych se,že kongresmani se budou snažit seč budou moci toto zprostředkovat).

Není to výhodné řešení? Na straně druhé se ale zdá, že ani vládní strana si nebyla tak příliš jistá sama sebou - jinak by návrh na nějakou dohodu vůbec odmítla.