Propaganda nenávisti

Hned v noci po vyhlášení výsledků dala televize slovo "spontánním" demonstrantům : všichni do boje, zničíme fašisty, rasisty, xenofoby, nedovolíme, aby kandidát Nenávisti se stal prezidentem. Od té chvíle manifestace neustávají, i dálnice kolem Paříže byla zablokovaná. Všechny strany, všechna náboženství, všechny organizace veřejné i tajné, pionýři i skauti, zednáři i anarchisti, rektoři i studenti, komunisti i trockisti, kněží i herci, hlídači i zlodějové, jdou ruku v ruce zachraňovat republiku. I moje 11letá vnučka musela s kamarády do ulic hájit demokracii. Táhla je tam školní dítka, kterým bylo spíš třicet než třináct let. Prý i mateřské školky musí nemluvňata uklidňovat.

Mytí mozků má v Evropě už tradici. Goebels, říšský ministr propagandy, byl ve svém oboru ještě břídil. Do umění příliš nemluvil, takže i v Čechách se natáčely skvělé filmy a vycházely výborné knihy. Lživé zprávy z fronty bylo možno dešifrovat a udělat si přehled o ústupu německé armády. Denodenní hlášení, kolik tisíc nepřátelských BRT (brutto registrovaných tun) potopila německá armáda, bral každý s humorem. V protektorátním tisku jsme s dědou pravidelně hledali jména měst, která padla ("taktický ústup") a zaškrtávali je na mapě Ruska. Jednou nás přitom přistihl policista a poučil, že ta města máme psát radši na zvláštní papír, aby to tolik nevypadalo na sympatie s Rusy.

Rafinovanější už byla propaganda komunistická, která systematicky, když Rusko hodlalo provést nějakou lumpárnu, obžalovala Západ, na příklad při útoku na Jižní Koreu. Do řady lží zamotala vždy kousek pravdy; bez zahraničního rozhlasu bylo těžké dostat se k pravdě celé a rušičky pracovaly naplno... Ale o tom se šířit nemusím, to znáte. Přesto propaganda dělala chyby, na příklad v době ekonomického rozmachu Západu tvrdila, že tam chudí mají hlad ! Nakonec jí vlastně nikdo nevěřil.

Americká propaganda je skutečný mistr. Dala nám možnost sledovat takřka přímým přenosem , jak letci za války v Kosovu ničí desítky tanků denně. Ve skutečnosti se za tři měsíce strefili asi jen do 13 , ale o tom se ani později moc nemluvilo. Tisk o tom informovat čtenáře nehodlal, jenže Internetem nic neutajíš, tak nakonec přiznali, že hromadné hroby na leteckých fotografiích byly naretušovány a že některé záběry Albánců, prchajících před krutostí Srbů, byly nahrány v New Yorku. (Jsa poučeni, do Afghánistánu a do Palestiny vojáci radši přístup zakázali.)

Nic to však není proti vymývání mozků, jaké si ve Francii zasloužíme od chvíle, kdy jsme dali přes 20 procent hlasů pravici (Le Pen + Megret) a jen 18 procent politicky korektnímu proamerickému prezidentovi. Propaganda přijala metody marketingu, který jako věda značně pokročil. Dělá vše, aby Chirac v druhém kole dosáhl 90 procent hlasů, jinak co by tomu řekla cizina ?

Republika je prý v nebezpečí. Prezident Chirac odmítl televizní dialog, aby nemusel odpovědět na pozdrav muže, kterému, jakoby měl choleru, nikdo nechce stisknout ruku. Kromě Rusa Žirinovského, Rumuna Tudora a několika jiných. A kromě šéfů afrických a arabských států ... Je to vlastně škoda, Francie se tak připravila o výjimečně nadaného a čestného politika. Člověka, který ovládá svou mateřštinu jako nikdo jiný ; chápu, že se Chirac slovního utkání bál.

Bedlivě jsem sledoval všechny projevy Le Pena v televizi (nebylo jich moc) od doby, kdy se za války v Alžírsku postavil proti de Gaullovi, je tomu nějakých 40 let. Tehdy to byly tři zaostalé oblasti Francie. Le Pen chtěl tam urychlit hospodářský vývoj a zvýšit bohatství, což by byla záruka stability a míru ve Středozemí. De Gaulle naopak myslel, že jednou se Arabové natolik rozmnoží, že by mohli zavalit celou Francii, a Alžírska se co nejrychleji zbavil. Tehdy jsem myslel, že jednal správně. Po tom, co v Alžíru následovalo (vyhnání milionu Francouzů, kteří tam žili už několik generací, koketování se Sověty, terorismus, nezaměstnanost, asi 4 miliony uprchlíků v Evropě), už si tím nejsem tolik jist.

Nikdy jsem v Le Penových projevech nenašel nenávist, rasismus, antisemitismus, nacismus, vše to, co mu vytýkají nejvíc ti mladí, kteří ho nikdy nečetli. Tihle demokrati mu však všemožně brání, aby se mohl vyjádřit. Úředním zákazem vstupu do některých měst, manifestacemi a případně i fyzickým nátlakem, v neposlední řadě i zastrašováním starostů měst, kteří dávali svá svolení k zápisu do voleb (bylo nutno sehnat 500 podpisů).

Pařížský arcibiskup Lustiger ho žaluje, že řekl : "Nemějte strach, žijte v naději". Na to prý neměl právo, to opsal z bible. O sobě Lustiger řekl : "Narodil jsem se Židem a vždy budu Židem". Problém s termínem "žid" je ten, že někdy se pod tímto pojmem rozumí náboženství, jindy národnost, pak zase státní příslušnost izraelská, a když chcete zničit odpůrce, tak je to rasa : stačí, abych řekl, že se mi nelíbí izraelské vraždění Arabů, hup, jsem antisemita, tudíž rasista, tudíž mimo zákon. Podle této definice je Le Pen skutečně antisemita; já myslím, že je pouze antisionista (že Arabové jsou taky semité, se už v úvahu nebere ).

V Bruselu je to ještě horší. Ač je poslancem, k mikrofonu se dostane zřídka. Když se tak stane, všichni provokativně odejdou, nebo - jak se stalo tři dny po volbách - sehrají nevkusný tyátr s pankartami. Někteří seriózně žádali, aby se první kolo voleb zopakovalo, neboť mnozí Francouzi šli místo voleb na ryby v domnění, že do druhého kola půjde prezident a jeho socialistický premiér. Připomnělo mi to volby v Africe, kde negramotnému voliči třikrát vysvětlili, která listina je správná a on přesto do urny vhodil tu opoziční: byl pokárán a poslali ho volit znovu.

Není pochyb, že stárnoucí Le Pen se nikdy prezidentem nestane. Ale jeho odvrhnutím do náruče extrémistů hrají Chirac i eurokrati nebezpečnou hru. Francouzům se nedaří dobře, přesto díky usilovné propagandě schvalují stále stejnou mondializační politiku. Nezlepší-li se situace za pět deset let, a ona se nezlepší, tahle přehnaná propaganda jednou přestane účinkovat. Pak Francouzi možná zvolí skutečného nacistu.

Autor žije ve Francii.