Feminizace společnosti

Muž, je člověk, který má skutečný zájem o své děti, rodinu, ale stará se o celé své okolí, do všeho strká nos a chce to řídit, nejedná mechanicky, nežije stereotypně. Má zodpovědnost Správné rozhodnutí prosazuje i proti vůli těch, které má rád. Díky tomu se mu dostává uznání a úcty Jen ten kdo žije v pravdě a má mě rád mi pomáhá proti mé vůli. Nezodpovědný hlupák mě nechá zahubit, pokud jsem se dostal na scestí. Muž dává lásku vedením, ale sám uzná autoritu, pokud taková existuje a je uznáníhodná. Hlupák autoritou není a nebude, ale ani ji nedokáže uznat a přijmout.

Do péče a zájmu o život, okolí, kmen, patří odvaha. Muž má mít odvahu. Nejde o to, trávit denně pět hodin v posilovně a fackovat protivníky na potkání. Odvaha je schopnost postavit se svému strachu a lenosti, své existenční úzkosti. Nemlčet, když se děje něco co je v rozporu s mým jádrem.

Tohle je ona ztracená a hledaná podstata mužství, milovat svobodu, poskytovat ji druhým, vybojovávat ji pro druhé. Byť někdy proti jejich vůli. Pro svou ženu, děti, kmen, přátele. Kdo touží po svobodě, neotročí. Ani sobě, ani druhým. Ani svému penisu.

Být mužem v dnešní společnosti je výzva

Společenské změny vedly k tomu, že muže dnes vychovávají ženy. Normy toho, jaký má muž dnes být, stanovují také ženy. Mužství je znehodnoceno a je vnímáno negativně. Feminismus už dost dlouho hlásal, že každý muž je utlačovatel. „Muž“ je předefinován jako pudově ovládaná bytost, která týrá ženu a děti.

Ale téměř všechny ženy svorně tvrdí, že muži vymřeli, že se na ně nedá spolehnout, že jsou pasivní, že jsou líní, nerozhodní, pomalí, nezodpovědní, nic s nimi není. Jsou nudní A každá z těchto tvůrkyň rozmazlených zhýčkaných pasivních nezodpovědných blbů podvědomě touží po nekompromisním muži, moudrém vůdci.

Stejně tak děti podvědomě touží po autoritě a vedení. Mezi dětmi a ženami prakticky není rozdíl.

Bez ohledu na trendy většina mužů nechce emancipovanou ženu a většina žen nechce zženštilého muže.

Ženy, které jdou cílevědomě za kariérou, zůstávají sami. Zženštilého muže každá žena dříve či později opustí.

Kvalitní žena, která nemá strach z mužské energie se zženštilému muži obloukem vyhne. Pokud jste zženštilí, kvalitní ženskou ženu nepotkáte

Potomstvo těchto párů je nekvalitní a nepoužitelné pro život.

V politice a vyšších patrech společenského života jsou trvalým tématem kvóty zastoupení žen. Nikdy ale neuslyšíte, že by se vyžadovalo určité zastoupení žen v odvozu odpadu, nebo v dolech. I to je třeba říct. Nejšpinavější a nejnebezpečnější práci konají prokazatelně jen muži i dnes

Nejde totiž o žádné spravedlivé rozdělení rolí, byť ani to nevěstí nic dobrého. Jde o omezování mužského principu. Bohužel i ti muži v politice jsou spíš holčičiky.

Boj proti domácímu násilí na ženách a dětech.

Boj proti sexuálnímu násilí.

Boj proti šikaně.

To vše je rozvněž bojem proti mužskému principu.

Násilí je jen prostředek a muž musí mít dostatek zodpovědnosti a rozhodnosti, aby dokázal určit kdy je na místě ho použít.

Daleko větší množství domácího násilí je dnes už z ženy na muže, tento muž ale na policii nepřijde. A psychologické násilí žen na mužích i na dětech?

Muž v mužské energii nic z tohoto nedopustí.

Hodně se dnes mluví o otci tak, jako by byl druhá matka. Pohlavně neutrální bytost bez mužských vlastností. Chodí na setkání skupiny "tatínek a děti", kolem sebe popruhy dětského nosítka, na dosah má růžovou tašku své ženy, kde je dětská láhev, plínky a nakrájená jablka.

Když se dva lidé starají o děti jako maminka, pak ten jeden může své mužství klidně odložit v šatníku. Děje se to masově Jste muž, né druhá maminka, nebo chůva Vzpamatujte se Děvčata potřebují otce jako zrcadlo pro své vlastní ženství a jako návod do světa mužů. Svého muže budou hledat podle podoby svého otce, a budou se k němu chovat tak jak byli zvyklí chovat se k otci. Nejhoršími partnerkami do manželství jsou ženy co si neváží svých otců, nebo se s nimi hádají. Dcery slabých otců hledají slabé muže a pokouší se je "opravit". Vždy marně. Ženy co svého otce vůbec nepoznaly jsou ztracené a ve velmi nízkém věku se stávají promiskuitními. Zoufalé hledání chybějícího článku v životě. Pokud dcera slabého otce pozná správného muže, vyhne se mu, ze strachu z mužské energie, kterou nikdy nepoznala.

Chlapci, kteří vyrůstají bez osobnosti otce, se prokazatelně orientují podle ženských vzorů.

Jakmile chybí otcovská autorita v dětství, jak u chlapců, tak u dívek, vyplívá z toho neschopnost přijímat mužskou energii a lásku po celý život. Odmítá mužské vedení. Muži i ženy se pak vyhýbají silným mužům a brání se přirozenému a blahodárnému působení této jejich síly. Ženy si vybírají slabochy a muži se orientují zhoubně především na ženy.

Odstavení otce jako výchovné autority a základního stavebního kamene rodiny i společnosti i jako vzoru, v dnešní společnosti vede k tomu, že mladí muži jsou zženštilí a nikdy nedospějí. Nikdy se nenaučí nést odpovědnost. Hodně toho naslibují. Hodně mluví, hodně se vymlouvají. Jsou z nich celoživotní pasivní blbečci na které není spolehnutí. Užvaněné báby.

Psycholog Erich Fromm píše, že otec představuje svět myšlení, svět věcí stvořených člověkem, zákon, řád, povinnosti, kázeň, tresty, vůli, svět cestování a dobrodružství, svět rizika, svět vyšších met a cílů. Podporuje touhu po vědění, pravdě, svobodě, připravenost podstoupit riziko, připravenost trpět a snášet bolest, rozvíjí odvahu dítěte, motivuje k AKCI. Otec ví, jak se staví bouda ze dřeva. Umí opravit auto a lozit po skalních stěnách. Zkrotí zvíře, odvrátí nebezpěčí, zachrání člověka. Pro dítě musí být otec bohem, ostatně jako i pro ženu. Bohem, který umí a může vše. Tak si dítě idealizuje otce. Matka ovlivňuje dítě opačným způsobem. Dává něhu, lásku a péči. Zaručuje přežití novorozence. Krmí. Nabádá k opatrnosti a boužel především i k PASIVITĚ. Od cca 5 let věku dítěte už by matka měla hrát druhořadou roli ve výchově dětí a zejména chlapci se musí od matčiny péče co nejdříve odpoutat. Matku můžete ctít a mít ji rádi, ale není vhodné ji poslouchat a to ani v dětství. Matka vám kazí život. Matka má poslouchat otce, ne velet dětem. Matka je tlumič, otec je naopak váš progres Mamánky čeká zoufalý pasivní život. Celoživotně připoutaný k matce a pokud najde ženu, bude se k ní chovat opět spíše jako k matce.

Vztah slabého muže s ženou se podobá vztahu dominantní matky a ustrašeného synka.

Zde je veliké riziko, pokud děti vyrůstají v rodinách, kde muž je zženštilý a je to druhá "maminka". Dvě maminky, máte dva tlumiče, které vám neumožní dospět a rozvíjet se.

Gender mainstreaming nám naproti tomu chce namluvit, že pohlavnost je pouze společenská konstrukce, že otec či matka jsou role, které si člověk může zvolit. Stejně jako pohlaví. Jako příklad uvádějí obraz párů stejného pohlaví, které získávají děti prostřednictvím spermobanky. Snaží se vštěpovat, že se tyto děti budou skvěle vyvíjet, nic jim nebude chybět, protože i v lesbickém prostředí jedna z žen může představovat otcovskou roli.

Tragédie života bez otce:

Většinu našich dětí vychovává pouze jeden z rodičů, většinou to bývá právě matka. Chlapcům chybí mužská identifikační postava. Dojemné svědectví Dona Hudsona dává najevo, jak se to může projevovat.

„Většinu svého života jsem se cítil jako někdo, kdo se přetvařuje. Proto nosím pěkný oblek, zaujímám vždy postoj sebejisté úspěšnosti, nasazuji si úsměv a snažím se působit, jako bych si se vším věděl rady. Představuji úspěšného člověka.

Ale mám o sobě ještě i jiný obraz. Ten ovšem nikomu neukazuji. Kdybyste mě viděli tak, jak vidím sám sebe, nepoznali byste mě. Objevili byste nejistého muže, který si připadá neschopný, který celé noci nespí, protože má starosti. Viděli byste muže, který si myslí, že nemá světu co nabídnout, a proto musí vystupovat, že něco má, že má všechno. Přetvařovat se, lhát. Lhát si a lhát i ostatním. Chlapec v obleku – to je výstižný obraz pro můj život muže. Navenek dělám, jako by všechno bylo v pořádku, ale uvnitř je to rozhárané.

Bylo mi šest, když se rodiče rozvedli. Dodnes si pamatuji na chladnou prázdnotu v našem domě, na to, jak mi otec chyběl, jak jsem toužil po tom, aby zase byl s námi. Snil jsem o tom, že se jednoho dne vrátí. Také jsem si dělal starosti o maminku. První dva týdny, co jsem chodil do školy, jsem tajně utíkal ze školy domů, abych ji viděl. Když moji kamarádi seděli ve škole a procvičovali abecedu, já jsem těžce přemýšlel, jak to všechno přežít. Z šestiletého kluka se rázem stal malý muž. Zmítal jsem se mezi potřebou nahradit matce muže a osamělostí malého chlapce, který přišel o otce„.

Don Hudson dále vypravuje, jak ho poznamenával strach a nejistota i v dospělosti. K tomu, aby skryl strach a neschopnost, používal stejný vzorec, který se mu osvědčil už v dětství. Našel si způsob, jak se cítit mužsky. Poměřoval se s druhými, snažil se druhé přetrumfnout – ale uvnitř zůstával prázdný i když vyhrával. Zoufale chtěl milovat a být milován, chtěl svůj život sdílet s nějakou ženou, což, pokud to přeroste určitou míru je už samo o sobě vlastnost zženštilosti - touha po lásce. Ale strach ho natolik ochromoval, že ho zodpovědnost a nutnost akce vždy nakonec odradila. Navenek bylo všechno v pořádku, ale sám v sobě si uvědomoval, že nemá na to, aby na tomto světě žil jako muž."

Narodíte-li se ale jako muž. Máte povinnost být mužem. Tuto povinnost za vás vykoná váš otec, pokud máte štěstí. Pokud je pro vás váš otec vzorem, máte vyhráno. Pokud ne. Musíte bojovat, sami se přeprogramovat.

Pravý muž je ten, kdo se před Bohem skloní, ale před lidmi stojí rovně, ten, kdo jde dál v důvěře v Boha a sebe a ví, že dokáže žít smysluplně a cílevědomě. To stejné důrazně vyžaduje po svém okolí, čím je silněší, tím ve větším okruhu lidí vyžaduje disciplínu a dodržování zásad a pravidel.

Mužské charakterové vlastnosti jako je vědomí odpovědnosti, věrnost, sebeovládání, připravenost sloužit vyšším cílům, všechny tyto ctnosti se mohou rozvíjet.

Ať je žena jakkoli emancipovaná, v hloubi své duše touží po mužském rameni, o které se může opřít, po muži, který ji převyšuje a za kterého se může postavit.

Znakem pravé mužnosti je sebeovládání a cílevědomé, věcně zaměřené jednání. Cíle a výsledky.

Potřebujeme nikoliv „nezkroceného muže“, jak o něm píšou i někteří autoři, divokého, bezuzdného, ale takového, který se umí ovládat. Má disciplínu. Drží slovo. Ne znamená NE a ano znamená ANO. Zženštilí muži nedrží slovo, tak jako ženy samotné.

Mužem je muž, který je připraven svůj život obětovat pro něco vyššího, než je sám.

Potřebujeme muže, kteří žijí pro své přesvědčení, kteří oddaně šíří pravdu a v jejichž životě má hlavní slovo Bůh. Potřebujeme muže, kteří svou službu v církvi nevidí jako povinnost, nebe sebeprezentaci, či pózu, aby se ukázali v kostele a pak se vrátili ke "svému" životu, který vším uráží Boha. Ale kteří svou službu berou jako výsadu.

Mladí muži potřebují vzory, aby pochopili, co znamená Bohem dané mužství. Jsem muž, jsem Bůh. Je na čase, aby se ženy zase staly ženskými, aby muži mohli být mužní, místo abychom se pokoušeli vměstnat se do rolí toho druhého.

Androgynie (pohlavní obojetnost) je historicky známkou kulturního kolapsu.

Tato civilizace a společnost má milion problémů. Ale prakticky všechny vyvěrají z toho, že muži přestali být mužní a ženy přestali být ženskými. Zbabělci posilují v ženách dominanci a ženská dominance posiluje v mužích zbabělost. Je to začarovaný kruh.

Je to logické. "Jak bych mohla tohohle blbečka poslouchat? Začnu mu velet"

Několik dnes typickách nářků žen:

Tereza, 38 let: „Už mě to vytáčí, vážně si myslím, že najít opravdového chlapa je těžší než najít jehlu v kupce sena. Měla jsem vždy čest se samými experty. Jeden po mě chtěl vytrhávat obočí, ale aby to bylo chlapské, rozumějte, aby to nebylo vidět. Prasklou žárovku nám musel vyměnit soused, on to neuměl a bál se elektriky. Další miloval moje nedělní dny krásy, kdy si i on dělal pleťové masky, mazal se voňavými krémy atd. A ten poslední tomu dodal korunu. Jel s autem do servisu, kdy mi následně volal náš automechanik, abych si pro něj přijela, že mu tam brečí. Při zajíždění do dílny auto naboural a neunesl to.“

Dagmar, 50 let: „Já to vidím u svého syna. Ten nedávno oslavil 30 let. Snažila jsem se ho vychovávat jako muže, jak nejlépe to šlo, ale s manželem jsme se rozvedli ještě když byl malý. Ale chová se jako holka, místo aby to byl opravdový chlap. Gay ale není. Neustále chodí ke kadeřníkovi, kupuje si spousty přípravků na tělo, vlasy a vousy. Je převoněný jako laciná eskort společnice, neustále si hlídá postavu, neumí nic vyřešit sám, bez toho aniž bych mu já, nepomohla. Trápí mě to, ale on je s tím v pohodě, prý je to normální. Mně to teda v pořádku nepřijde. Je to smutné říct, zvlášť jako jeho matka, ale chudák holka, která si ho vezme.“

Karolína, 35 let: „Můj otec je takový ten klasický chlapák. Vždy jsem chtěla mít po svém boku muže jako je on. Takového, který udělá vždy, co je třeba, který ví, co je třeba a pořád se někoho na něco neptá, bude mou oporou a nebude se hroutit při prvním problému. Dokáže mě usměrnit, když trojčím. Jenže jsem na takového ještě nikdy nenarazila. Měla jsem tři dlouhé vztahy a vždy vyšlo najevo, že oni byli horší než já, coby žena. Navíc, v sexu byli vždy dost pasivní. Vlastně i v životě. Nejsem to pouze já, co si myslí, že muži už nejsou muži, ale spíš jejich zženštilé obdoby. Mám spoustu kamarádek, které mají stejný názor.“

Zásadní vlastnosti zženštilích mužů:

• Strach
• Lenost
• Pasivita
• Pomalost
• Nezodpovědnost
• Nerozhodnost
• Sebelítost
• Pasivní konzumace (čehokoliv) (Opakem konzumace je aktivita)

Z toho vyplývá:

Nemá rád změny. Bojí se jich.
Je jako voda, každému problému se vyhne. Takže pokud to vede k výhybce od nutnosti postavit se čelem, přijme i změnu.
Nedrží slovo.
Vymlouvá se a vysvětluje místo co by vyhrál, či přijmul prohru.
Diskutuje a hádá se, místo co by konal.
Čeká na jiné řešení, než vlastní.
Nedokáže řídit a vychovávat. Kmen, ženu, děti, ale ani zvířata a často ani bicykl.
Uctívá ženy a nechá jimi sebou vláčet.
Netrestá, ale ani tresty od autorit nedokáže přijímat
Neradí, ale ani jemu není rady.
Nedokáže pomoci ostatním, ale ani není schopen pomoc přijmout
Nekárá, neradí, nesměruje, ale sám nedokáže přijmout radu, kárání, směrování
Ženy je mají rády jako kamarády, vrby, kterým vylévají své emoce, ale ne na sex a vztah.
Chce být s každým zadobře, ale nekonec, respektive právě proto s ním nikdo silný a zodpovědný zadobře být nedokáže. Jen ubožáci a pokažené ženy. Své k svému.
Nevěří si.
Lže si.
Obelhává se.
Nedokáže přijímat mužskou energii.
Naopak adorace ženské enerige.
Ve zdravé společnosti by tito "chlapci" nemohli mít ženu, i když je jim 30 nebo 40, protože zdravou a ženskou ženu nedospělý slabý chlapec ničím nepřitahuje.
Jsou magnetem na megery, které se stejně jako oni bojí zdravé mužské energie.
Pokud založí rodinu, v této rodině dojde k úplné absenci mužské energie.

V řídících funkcích:
Nezodpovědnost
Úplatnost
Manipulovatelnost
"Ochrana" až teror lidí aby si neublížili Milion předpisů, ženský princip.
Kompromisy
Ani z dostatečného množství informací neudělá závěr
Kam vítr, tam plášť
Nemotivují podřízené k výkonům.
Jejich "podřízení" tíhnou k anarchii (platí i v rodině).

To co je třeba k opravě nemocného světa je návrat k "mužskému principu"

Silný sebevědomý a nekompromisní vůdce totiž svoje okolí "opravuje samovolně a automaticky", přirozeně. Vrací chod života k normálu.

Dle zásad:

• Ano, jsem muž a je to tak v pořádku
• Mám právo být agresivní, zlobit se a křičet, trestat, soudit, konfrontovat a nést následky.
• Ano, chci sex. A beru si ho. Neloudím o něj.
• My muži bojujeme. (Proč Ti to vadí? Můžeš být ŽENA a být v bezpečí. Muž nikdy nebojuje proti ŽENĚ, jen proti ženě)
• Budu dělat i to, co se Ti (komukoliv) nelíbí.
• Chci vládnout.
• Mým konečným cílem je stát se MUŽEM – moudrým vládcem, jehož samotná přítomnost přináší štěstí všem kolem

"Dělej si co chceš, to je tvoje věc" je postoj lhostejného, feminizovaného a nezodpovědného člověka, kterému je dobré se v životě vyhnout.