Poslední tečka

Každý, kdo si tyhle vaše řádky přečetl, pochopil, že svými posledními slovy zcela nedvojsmyslně vyjadřujete své přání prezidentovy smrti. Nu a protože ta tužba vás rozpálila až tak, že jste ji nedokázal tutlat jen sám v sobě, svěřil jste se s ní prostřednictvím twitteru co nejširší veřejnosti a tím jste ji vyzval, aby se k vašemu dychtění zatím třeba i jen duchovně připojila a společně s vámi vznesla k nebesům tuto nejhoroucnější vaši prosbu: „Ó, nebesa, odneste si k sobě tohoto svého syna, který dnes už jako téměř jediný stojí nám, demoblokařům českým, v cestě k naší s nikým jiným nesdílené budoucí vládě a moci!“

Lidská hyena, nic jiného, řekne si po přečtení výše uvedeného náš občan, a to ať už věřící, nebo nevěřící, a má pravdu. Protože přát si veřejně smrt svého bližního, pokud to by to nebyl zcela zřejmý a sprostý zločinec, si ve všech dobách a snad i ve všech civilizacích dovolovali vyjadřovat jen lidé mravně nejzpustlejší. A vy, pane Polčáku, jste se k tomuto lidskému druhu svým čtvrtečním zápisem na svém twitteru neoddělitelně připojil.

Ale nejen to. V zápětí poté, co vás za váš zápis zkritizovalo i pár lidí z vašeho politického okolí (nejspíš pro ne příliš šikovné vyjádření jinak jejich souhlasného názoru), jste se prokázal být i zbabělcem, který si za svými slovy nedokáže chlapsky stát. A kroutí se a vytáčí a nakonec na Hrad napíše:: „Neměl jsem na mysli nic jiného, než že se panu prezidentovi rozbřeskne, vzpomene si na svoje předvolební sliby a konečně bude podle toho jednat. Z jeho vyjádření je jasné, že to bude nějaký čas trvat. A co jiného jste měl na mysli vy, pane prezidentův mluvčí?“

Takže zbabělost překrytá nuceným úšklebkem. A vcelku spíš úhyb a logická bída.

V letech 2010 až 2014 jste byl byl za TOP 09 poslancem poslanecké sněmovny a od r. 2014 až dosud jste, tentokrát už jako člen STANu, poslancem Evropského parlamentu. Máte pohádkový plat, o němž se říká, že je spíš úplatkem než platem, a je násobně vyšší než plat nejlepších našich konstruktérů, chirurgů, vědců atd. Ze všech stran jste jistě též skvěle opečovávan, máte i svou podřízenou pracovní sílu, a mě by zajímalo, jak tohle své postavení vy sám hodnotíte. Zda máte za to, že uspořádání naší společnosti či politiky, které vás, myslím jako Stanislava Polčáka, vyneslo až tam, kde teď jakoby na nebeském obláčku sedíte, je spravedlivé, a že si tudíž své postavení za vaši pracovitost, vědění a hlavně charakter zasloužíte? Že jste zkrátka správným člověkem na svém místě.

Ale víte, vůbec nejvíc dumám nad tím, jestli v noci dobře spíte?

Jestliže ano, potvrdíte tím sám sobě i nám, že všechno, co jsem vám o vašem étosu napsal, je pravdivé až do poslední tečky.

Lubomír Man