Opět pokus o barevnou revoluci

Neuznávat legitimní vládu je revoluční čin. Je to čin proti vůli většiny národa, který stávající establishment zvolil. Taková revoluce byla na Ukrajině, v Egyptě, v Libyi, v Sýrii apod. V posledních třech případech bylo možno vlády považovat za nedemokratické, nicméně byly uznávány mezinárodním společenstvím. Někdo chce změnu poměrů. Snad proto, že vláda odmítla globální Compact o migraci, možná se to někomu nelíbí a potřebuje vládu jinou. Někdo tady asi chce migranty za každou cenu. Někdo chce chaos. Jak si jinak představit, že zrovna v této době se organizuje rozvrat.

Lidé chtějí „slušné Česko“, ale co to znamená? Opravdu už po těch několik let trvajících nemorálních mediálních nemravnostech, propagandy, šíření křečovitých pomluv a dehonestací vědí lidé, co to je slušnost? Z jednání lidí v Praze a z jednání opozičních politiků se domnívám, že to lidé vlastně ani nevědí a žijí v jakési zmanipulované bublině postpravdivého světa manipulací, zlostných projevů, šílených nelogických výmyslů, schvalování hyenismu ve zpravodajství apod. Je zajímavé, že obyčejní lidé, kteří nejsou pod přímým a neustálým vlivem tohoto vymývání mozků, si zachovali zdravý rozum. Poznají ještě pravdu od nesmyslů, ale pražští intelektuálové ne. Připadá mi, že čím lidé více navštěvovali vysoké školy, zvláště v posledních letech, s globalistickou výukou, tím více ztratili představu o přirozené morálce. Morálka je totiž trochu víc než nepoužívání sprostých slov a emotivních projevů. Morálka především znamená pracovat pro společnost a mít na mysli její, nikoliv svoje nebo skupinové zájmy.

Je to zajímavé. Lidé vyjdou do ulic a protestují proti establishmentu, který většina národa zvolila, a chovají se tak razantně, že vyhodí věnce od pomníku, ale neprotestují proti nemravné reportáži bulvárních novinářů, kterou udělali s psychicky nemocným člověkem, aniž by na to upozornili. Lidé v Praze neprotestují proti neustálému znemožňování výkonu vlády, která viditelně nevládne špatně, což je přece pro normálního člověka důležitější než nějaká selhání hlavních osob; opozice nemá proti vládě nějaké skutečné programové nebo faktické výhrady vyjma neustálých výpadů a štvavých řečí. Proč chtějí rozvrátit vládu? Opravdu jim jde jen o poslanecké posty a peníze za politiku? Nebo jde o něco víc? Jsou vedeni nějakými zahraničními centry k přijetí Compactu? Snad někdo nevěří, že příčinou je výpověď psychicky nemocného Babišova syna? Něco takového jako důvod je opravdu naprosto absurdní. To by museli být stejně nemocní jako on.

Na celou tuto nemorální absurditu, schvalovanou a prosazovanou revolucionáři, bych odpověděl asi takto:

1. Ohrožení demokracie není. Prezident Zeman využívá možností svého úřadu do krajnosti, porušil některé zvyklosti, vysvětluje to tím, že je přímo zvolený. Prezidentská demokracie je součástí mnoha států, jako je USA, kde prezident má daleko vyšší pravomoci, než u nás, a nikdo to za ohrožení nepovažuje. Premiér Babiš chce vést stát jako firmu. To je neuskutečnitelné, je to jen předvolební slogan. Babiš žádnou moc jako diktátor nemá a ani mít nemůže. Myslíte si, že by si někdo dovolil na diktátora to, co si dnes dovolují sdělovací prostředky? Myslíte, že by někdo na diktátora mohl házet vajíčka nebo jablka a vyhazovat jeho věnce od pomníků? Ona hesla revolucionářů ohledně ohrožení demokracie by se hodila spíše opačně. Vyvolávání revolucí a neuznávání zvolených orgánů je nedemokratické daleko více než cokoliv, co udělal Babiš nebo Zeman.

KSČM je gerontologickou stranou bez komunistických myšlenek, a protože žije z politiky, musí svým přestárlým členům a voličům říkat líbivé pohádky a chválit minulý režim, aby se udržela v parlamentu. Stále ztrácí voliče a postupně se dostává mimo parlamentní půdu. Vláda ji musela využít z důvodů, které známe. Je to sice trapné, ale jinak to nešlo.

2. Docela věřím, že Babiš mohl být agentem StB. Podstatné je, že tato skutečnost mohla být důležitá v devadesátých letech. Nikdo ovšem proti tomu nic neměl, ani u Babiše, ani u ostatních. Jestliže to takovou dobu nevadilo, nevzniklo nic, v čem by to vadit mělo, proč najednou? Protože se to hodí k dehonestaci a jen hlupák si může myslet, že najednou to nějaký význam má. Ve světě se pohybuje na vysokých místech mnoho takových lidí, dokonce i na Západě. Důležitější je jak se chová a co dělá pro stát. Člověka přece posuzujeme komplexně, nikoliv podle zlovolné propagandy.

3. Dotační kauza Čapí hnízdo: Dotace samy o sobě jsou nemravné, to říká i předseda Senátu pan Kubera už dávno, protože jsou dávány zadarmo a demoralizují nás. Aby se obdržely, musí se splnit podmínky, které jsou někdy problematické. Většinou je ani nelze splnit bez nějakých manipulací a přizpůsobení. Babiš udělal pouze to, co jiní, dal svým dětem majetek v takové výši, aby mohly dotace přijmout. Jenže v mnoha věcech přitom administrativně pochybil, prostě nedodržel, to co bylo podmínkou. Zda to bylo ještě legální nebo za hranou zákona, posoudí soud. Předjímat se to nedá. Vládne proto, že ho zvolil lid, který nevěří, že je vinen, nebo vinu považuje za nedůležitou.

4. Kauza Babiš ml. a výzva k odstoupení vlády: Kdyby si opozice vymyslela, že už ji Babiš nebaví, ať odstoupí, asi by to bylo hodnoceno přijatelněji než tato výzva na základě novinářské hyenistické reportáže s Babišem mladším. Chudák stižený stihomanem si vymyslel, že byl unesen, na sugestivní otázky, jestli má strach, odpovídal samozřejmě kladně. O to nejde, ale opozice organizující lidové povstání na tom založila svoji agendu.

5. Zemanův postoj se dal očekávat, jeho vyjádření mělo zabránit ČSSD, aby vládu rozvrátila. Zeman se tedy chová státotvorně, ostatně jako téměř vždy. Jeho vydržování Babiše ve vládě bez důvěry bylo také státotvorné jednání, protože jinak by nevznikla žádná vláda. Pseudomorální výzvy proti trestně stíhanému premiérovi jsou sice pro opozici, která prohrála volby, typické, ale přece nakonec zájmy státu musí nějak převážit nad osobními zájmy. Je podstatné, že Babiš byl jasně zvolen lidem, který v jeho vinu nevěří.

Závěr: Žijeme v době nejvyšší životní úrovně, jakou jsme kdy měli. Máme svobodu slova, kterou už třeba v Německu nemají. Mimo jiné za to můžeme děkovat pádu komunistického režimu v listopadu 1989. Všechno je zatím v našich rukách a záleží jen na nás, jak si budoucnost zařídíme. Měli bychom řešit věci do budoucnosti, aby to tak zůstalo. Měli bychom si zachovat demokracii a svobodu, což znamená především nepředávat další pravomoci EU a odmítnout cenzuru internetu, která už pomalu začíná, odmítnout islamizaci země, která nyní zatěžuje západní Evropu a odmítnout útok na náš tradiční život rodin a výchovu dětí. Je to složité, vyžaduje vůli a jednotu.

Měli bychom snižovat dluh a prodávat hotové výrobky s vysokou přidanou hodnotou do světa, hlavně tam, kde je lze prodat, kde je ještě nezaplněný trh, což už není v Evropské unii. Měli bychom mít více dětí, abychom nemuseli přijímat migranty na práci a měl kdo živit staré a nemocné. Měli bychom se snažit získat banky a obchodní domy do našich rukou, aby zisky zůstávaly doma. A ještě další věci. Vláda proti těmto věcem nevystupuje a dokonce je řeší, což je pro občany podstatné. Strach vyvolávaný opozicí je nezodpovědné revoluční jednání, které není v zájmu našeho státu a našich lidí, protože jinou vládu sestavit nelze a dokonce s těmi, kteří dnes revoluci dělají, je dost problematické počítat pro onu národní jednotu a obhajobu našich národních zájmů, které byly shora řečeny a které jsou pro budoucnost důležitější než kauza Čapí hnízdo.