Čekáme, až esesákům dojdou náboje

A přesto – nebo právě proto, že si ho vážím – si dovolím s ním v jedné věci zcela zásadně nesouhlasit. Právě proto, že si ho vážím. Znáte to - bláznům se nemá odporovat. Diskuse a námitky mají smysl jen vůči inteligentnímu člověku - jako třeba vůči Petru Hamplovi.

Ve svém pravidelném komentáři zopakoval pan Hampl svoji tezi:

Kdy už se lidé konečně probudí?“ slýchám občas otázku. S ní je spojená naděje, že lidé budou vzbuzeni nějakou výjimečnou událostí, atentátem, promluvou velké osobnosti atd. Takové čekání je zcela marné!

Ve skutečnosti čekáme, až bude vládnoucí elita natolik oslabena, že nebude schopna nadále provozovat svůj propagandistický aparát v plné síle a nebude schopna v zárodku likvidovat všechny osobnosti a skupiny, které by mohly přinést změnu. To oslabení ale musí přijít zevnitř, musí se sama udusit vlastní neschopností, byrokratičností a chamtivostí. Rolí obránců Evropy je pečlivě se připravovat na příležitost.

Stručně řečeno, jde o tezi, že boj proti destrukci naší civilizace je předem marný, že musíme počkat, až mocenská elita ten boj prohraje vlastně úplně sama.

Z praktického hlediska jsem přesvědčen, že nelze prohrát boj, kde protistrana nebojuje. Ani ta nejzdegenerovanější mocenská elita není tak dementní, aby prohrála boj, pokud proti ní nikdo nebojuje, pokud „protistrana“ jen čeká na konec bitvy, na který se ovšem „vytrvale připravuje“. Ani don Quijote neprohrál. Sice dostal od větrných mlýnů „nakládačku“, ale označit to za vítězství větrných mlýnů je hodnocení mimo realitu. Občanská společnost musí vést aktivně boj proti destrukci naší civilizace a jejích základů, boj proti destrukci naší civilizace zřejmě úmyslně realizované – i když do značné míry z důvodu kolektivní stupidity mocenských, především nomenklaturních elit. Pokud občanská společnost nepovede boj proti této destrukci naší civilizace, proti destrukci samotných základů svobodné, demokratické, kapitalistické společnosti realizované dnešní nomenklaturou, proti této destrukci realizované úmyslně a cíleně současným multi-kulti neo-marxistickým šílenstvím, pokud občanská společnost tento boj vzdá a bude čekat na „vítězství samo od sebe“, nebude žádných vítězů. Pak budou jen poražení. Paradoxem je, že i nomeklaturní a „vlastnická“ elita budou mezi poraženými také. Občané, „spodních 95%“ bude mezi poraženými zcela jistě, pokud budou čekat pasivně na „samo-porážku“ nomenklaturních elit.

Pozitivní změna, znovu-nastoupení na pozitivní, dlouhodobou cestu rozvoje a růstu naší civilizace, toto odvrácení probíhající destrukce nepřijde samo od sebe. Ale nebude ani náhlou reakcí na jednu událost – v tomto bodě je analýza Petra Hampla zcela přesná. Jakákoli jedna událost bude jen katalyzátorem, spouštěčem „řetězové reakce“. Jakákoli jedna událost bude jedině poslední kapkou, kterou přetekl pohár. Jakákoli jedna událost bude maximálně momentem uvolnění nakumulované energie, díky kterému dojde k obnově a revitalizaci funkčních sociálních, ekonomických i politických mechanismů – včetně nutné personální obměny, ne nepodobné výměně osob v mocenských strukturách po pádu nacismu nebo po pádu komunismu. Po denacifikaci, po (minimálně částečné) dekomunizaci přijde na řady demultikultiralizace. (Taková společenská desinfekce. Nebo deratizace. Nazvěte to, jak chcete, podle svého vlastního temperamentu. :-) ) Mimochodem, jen nevím, kde pak budou chudáci multikulturalisté pracovat, když nic neumí a zjevně nemají ani schopnosti cokoli pozitivního a přínosného dělat.

Do diskuse si dovolím přidat jednu obzvláště kontroverzní tezi. Nepřítelem „spodních 95%“ není super-elita. Nepřítelem nejsou „vlastníci“ celé hry. Nepřítelem jsou parazité na systému, příslušníci „nomeklaturní“ vrstvy, příslušníci polo-feudální společenské vrstvy „aparátčiků“. A mnohem spíše jde o konflikt mezi středními 80% na straně jedné, a na straně druhé destruktivními silami spodních 10-15% (negramotní imigranti, nepřizpůsobivé a parazitické menšiny atd.) a parazitickou nomenklaturní třídou.

A mimochodem – už jste si koupili nejnovější knihu Petra Hampla? Ne? Tak to, sakra, udělejte. :-)

Ne. Nemám od pana Hampla procenta z prodeje. Ale když si tu knihu koupíte, mimo jiné tím podpoříte všechny ty, kteří se viditelně a s velkým vynaložením energie a času věnují boji proti multi-kulti šílenství. Podpoříte tím všechny ty, kteří věnují svůj čas a energii boji za zachování naší civilizace a hodnot, na kterých stojí, všechny ty, kteří věnují svoji energii a čas boji za zachování hodnot, na kterých naše civilizace vyrostla a díky kterým dosáhla výsledků, které jsou na míle daleko před jakoukoli jinou známou civilizací.

Je to jedna malá, obyčejná věc. Koupit si knihu. Přečíst si ji. Třebas i s něčím nesouhlasit – ale určitě přemýšlet a najít spoustu inspirativních myšlenek.

Podpoříte tím samotného Petra Hampla a jeho vlastní úsilí. Ale podpoříte tak i všechny ostatní, kteří také věnují svůj čas a energii boji za zachování naší civilizace a za ochranu naší vlasti před invazí jejích nepřátel. I ta nepřímá podpora, už jen to, že všichni ostatní uvidí Tvůj zájem, milý čtenáři, už jen to samotné jim všem „dobije“ další energii, chuť i inspiraci v jejich úsilí. Uvidíš.

Tak to udělej, milý čtenáři. Je to jednoduchá, malá věc, kterou můžeš udělat.

Protože i ta nejdelší cesta se skládá z malinkatých krůčků, i ta největší změna se skládá z vlastně úplně malinkatých činů.

Nezapomeň je dělat – všechny ty malé, zdánlivě „bezvýznamné“ věci. Vždy, všude a ve všem, kde jen alespoň trochu můžeš. A nikdy nenechej nad svojí vůlí zvítězit paralýzu „stejně tím nic nezměním, nemá to smysl“.

Vždy to smysl má.