Vyúčtování

Krom omezených finančních možností jsem vzal v potaz, podle mého názoru, minimální šanci na příznivý výsledek. Koukal jsem na soudní pře stejného, nebo podobného druhu, ke kterým v posledních patnácti letech v České republice došlo, včetně sporu vedeného Vladimírem Stworou. A když soudní autorita odmítla vzít v potaz, tak to vidím já, důkazy uložené v mém soudním spise, rozhodl jsem se v marném sporu nepokračovat.

Co se týče rozsudku:

1) uznávám, že po čistě formální stránce jsem se prohřešil proti dobrým mravům. Vyslovený názor slouží k tomu, aby partner v komunikaci věděl co si myslím. A můj výstup takto formulován prostě nebyl.

2) s rozsudkem samotným nesouhlasím po věcné stránce, protože přečiny, které mi byli kladeny za vinu a které mi byli "prokázány," jsem nespáchal.

- schvalování trestného činu vraždy mi věcně prokázáno nebylo, už proto, že vyšetřování údajné vraždy na místě činu nikam nevedlo. Po sebevražedném útočníkovi zbyly jen očouzené boty. Identitu útočníka neznáme, stejně jako jeho motivaci. Za těchto okolností nelze zodpovědně hovořit o vraždě, pokud nebyla prokázána. Rovněž tvrzení, že šlo o teroristický útok provedený příslušníkem Talibanu (Taliban ani není veden jako teroristická organizace) respektive Al Kajdy, v policejním převleku se neopírá o žádné důkazy. Neznáme skutečný cíl útoku, proti komu byl skutečně veden. Plán útoku je jedna věc, provedení útoku druhá. Nevíme zda byl útočník Taliba nebo alkajdovec. Kdybychom to věděli, nemuseli bychom používat slova "respektive." A nevíme, zda byl do policejního převlečen nebo oblečen. Nevíme, kdo a proč se nám v Afghánistánu staví na odpor, vlastně to ani nechceme vědět, protože bychom nemohli všechny odbojníky házet do jednoho pytle s nápisem "terorist." Zkrátka nevíme vůbec nic, ale tváříme se tak, jako bychom věděli úplně všechno.

- podpora hnutí je další konstrukt. Ve svém komentáři na FB jsem se o žádném hnutí ani slovem nezmínil. Žádné hnutí mě nezajímalo a ani dnes nezajímá. Nejsem kompetentní k tomu, abych zasahoval slovem nebo silou do afghánských záležitostí, které se mě coby občana České republiky vůbec netýkají. Nejsem kompetentní k tomu, aby lidem tam žijícím vysvětloval nebo vnucoval co mají dělat, co si mají myslet, čemu mají věřit, jak mají vychovávat své mladé, jak pečovat o své staré, co pěstovat na svých polích, jak mají žít. Vyjadřoval jsem se k výsostně vnitropolitickému problému české účasti na nevyprovokované agresi proti jinému státu, porušování mezinárodního i národního práva.

Se zápisem v rejstříku jsem se smířil, se spoluvinou na zločinech, které jsme my Češi před nastolením současného státního režimu nepáchali, se smířit nemohu.