Reakce na článek „Klausův hřebík do rakve...“

Nemohu Vám vyčítat, že se necháte stejně jako většina veřejnosti zmanipulovat. Lid padouchy miluje a potřebuje, tím žádanější komodita to je v kulisách naší instantní ekonomické krize. Ale nebylo by lepší raději napočítat do deseti, než zveřejníte takto zcela černobílý článek? Váš příspěvek se neopírá o zhola žádná fakta, postrádá jakýkoli intelekt a odstup, kteréžto prvky jsem vždy považoval za úhelný kámen Zvědavce. Ale chápu Vás – psal jste to řekl bych v určitém nasrání na takovou tu všeobjímající lidskou nespravedlnost a bezmoc, a tam je tlak médií taky přesně namířen.

Pokuste se prosím situaci s chladnou hlavou a ze všech stran analyzovat:

1. není přinejmenším podezřelé, že mainstream okamžitě takto seřazený v jednom šiku zatroubil do útoku?
2. že cílí výhradně na Klause, který amnestii navrhl, ne například na premiéra, který jí schválil?
3. že se v této záležitosti opět nejhlasitěji angažují zcela všichni (taky v jednom šiku seřazení) pravdoláskaři (Stránský, Wágnerová, …)
4. tým Václava Klause podobnou reakci očekával – je pravděpodobné, že by se záměrem omilostnění „tunelářů“ volili takto komplikovanou formu?
5. skutečně se amnestie týká velkých hospodářských kauz?
6. není podivné, že mainstream „věděl“ již v okamžiku vyhlášení amnestie, koho přesně se amnestie týká? Nerozhodují to právě soudci na základě spisu až na místě?
7. pokud by měla být amnestie ušitá na míru, musel by tým VK nahlédnout a analyzovat inkriminované spisy. Stalo se tak, resp. mohlo se tak stát a jak dlouho by to trvalo? A ututlalo by se to?
8. proč se nikdo nepozastavuje nad laxní prací soudů, že vůbec EXISTUJÍ neuzavřené případy starší než 8 let (představte si, že vás za týden předvolají k soudu, a položí otázku, která bude mít zásadní vliv na rozhodnutí soudu „co jste pane svědku dělal 12. května 1995 v 11 dopoledne?“. Argumentují „složitostí“ kauz – no tím spíš mě jímá hrůza.

Určitě Vás napadnou ještě další otázky. Ono se rádo hledá důvod do někoho si kopnout, je to bohužel součástí naší přirozenosti, ale kdo z nás může s jistotou vědět, které rozsudky byly zmanipulovány (blahopřeji při této příležitosti p. Stworovi k dosažení alespoň dílčí spravedlnosti), kdo z „obyčejných lidí“ zná kompletní pozadí každé jednotlivé “kauzy”, kdo vidí pod pokličku? Odpověď je děsivá – nikdo, „realitu“ nám určují média, a jsme jen odkázáni na víru v jejich hodnověrnost. Tím se vynořuje otázka nejpodstatnější: obecné PROČ? Nevycítili ti ONI náhodou báječnou příležitost k dalšímu omezení prezidentských pravomocí, k další změně Ústavy, k další demontáži toho smutného zbytku demokratických principů? Nedláždí tím cestu pro budoucnost, kterou si nikdo z nás nepřeje?

Nebojte se, pochybujte, ptejte se a přemýšlejte – jste přece Zvědavec.

Mějte se fajn,

Vladimír Koliha