O co šlo na Prague Pride

Bylo to někdy v březnu tohoto roku, kdy si pár lidí usmyslelo, že v Praze uspořádají pride jako v jiných světových městech. Minulý rok se podobná akce konala v Brně a předminulý rok v Táboře (takže kdyby Praha zůstala pozadu... no umíte si to představit, že Brno bylo první?!)

Začalo to veřejnou výzvou, kdo by se chtěl na organizaci podílet. Byl naplánován sraz v jedné kavárně a kdo přišel, tak se mohl zapojit. Z těch prvních lidí znám osobně pár a rozhodně nejde o nikoho napojeného na Ilumináty. Realita je poněkud fádní: známý do toho šel proto, že má zkušenosti s organizací festivalů, další je dobrý koordinátor, jiný umí zajistit grafiku a propagaci, další si vzala na starost zapojení klubů, restaurací a hotelů. Spíše byl ze začátku problém s nedostatkem lidí, kteří by byli vůbec ochotni něco dělat, a kteří by měli zkušenosti s pořádáním větších akcí.

Prague Pride byl festival s řadou doprovodných programů (kino, hudba, výstavy, aj.), který byl zakončen sobotním průvodem. Ještě měsíc předtím však organizátoři nebyli zajedno, zda se má průvod vůbec konat. Celá akce se dělala na koleni, takže lidé z organizačního týmu odcházeli a jiní zase přicházeli, místy byl trochu chaos. Nic nebylo jisté; nikdo ani nevěděl, kolik lidí ve výsledku dorazí a pro kolik lidí se má kolik čeho rezervovat.

Nebýt mediální kampaně rozpoutané Hradem, průvod by prošel Prahou a nikdo by ho zřejmě ani nezaregistroval. Natož pak malý festiválek na Střeláku. Inu, potrefená husa se zase ozvala.

O co šlo na Prague Pride?

Mediálně to bylo trochu nafouklé, jako ostatně všechno co je v médiích. Podle mého názoru měl průvod především vnitřní smysl pro gay a lesbickou komunitu. Lidé se dosud bojí. Nepřiznávají svou orientaci nejen okolí, ale někteří ani sobě. Je potřeba aby viděli, že není proč se bát, že se nedočkají negativních reakcí. Myslím, že společnosti nejvíce škodí, když je plná bojácných jedinců, ať už se bojí čehokoli. Ti když nejsou sami sebou, nejsou vyrovnaní, tak je pak lze snadno ovládat. Proto když se aspoň část strachu podaří rozplynout, jedině tomu dobře.

Prague Pride byl festivalem tolerance. To slovo působí kvůli pravdoláskařům skoro hanlivě, ale představme si pod ním asi tohle:

Můžeme chtít homosexuály, Romy, Židy a jiné separovat do ghet (nebo-li oddělit se od nich). Pak se ale nutně stane, že to bude dále pokračovat, neboť vždycky se najde dostatek důvodů, proč někoho vydělit nebo proč svou skupinu odtrhnout od celku. I v té odtrhlé skupině se zase objeví důvody, proč odtrhnout ještě její část. Není možné vytvořit kompaktní skupinu na základě jediné vlastnosti. Ani národní identifikace nemůže sama o sobě spolehlivě sjednotit trvale více lidí najednou - homosexuálové jsou také součástí českého národa, ačkoli by je jiní Češi nejraději viděli na Sibiři. (Kdyby tak učinili, můžou pokračovat s Romy, ale nakonec by se to obrátilo i proti nim, protože by na řadu přišli čeští pravičáci, levičáci, pak katolíci a ateisti. Proces destrukce by zakončila dívčí válka - ale to už tady bylo). Nemá asi moc smysl, aby se celek rozpadal.

Aby se celek nerozpadal, musí lidé aktivně tolerovat i ostatní, kteří se jim nelíbí. Taky mám vůči mnoha skupinám odpor, ale snažím se ho spíš ignorovat. Nepamatuju si totiž, že by mi někdo z dotčených lidí přímo uškodil, takže můj odpor je založen jen na cizích zkušenostech. Nejsem to tudíž já, ale společností implantovaný program do mého myšlení. Dokud si neudělám vlastní názor na základě osobní zkušenosti, tak prostě nevím. Ani ano, ani ne. (Přičemž udělat si názor, zobecnit něco na základě poznání byť i deseti lidí, je statisticky nesmysl.)

Důležité je také to, že běžní lidé se tolerují bez problémů, dokud je proti sobě nepoštve pár jedinců. Nemyslím si, že multi-kulti společnost je problém, pokud se to s ní nepřehání. V českých zemích žila před válkou jen polovina Čechů, zbytek tvořili Němci, Židi a Slováci. Nějak jsme se snášeli. Teprve když nám bylo shůry řečeno, že se máme nenávidět...

Jestli někdo chápe Prague Pride jako nátlakovou akci, tak je to spíš proto, že někdo (konkrétní) shůry řekl, aby ji tak chápali. Nebýt něho, nikdo by si akce nevšiml a kdyby si jí byl už všiml, tak by ji třeba byl ignoroval. Přijde mi nepřišla nátlaková. Homosexuálové prostě jen chtěli ukázat, že existují a že nejsou pouze vykroucené růžové tety, jak se o nich ve společnosti často hovoří. To byl pro mnohé taky důvod jít do průvodu.

Prague Pride měla dále byznysovou rovinu. V průvodu šlo něco okolo osmi tisíc lidí (z čehož polovinu tvořili cizinci). Tito lidé se museli někde ubytovat, stravovat, jít někam pařit... A všechny ty restaurace, kluby a hotely na akci udělaly pěkný "vejvar". A nejen gay kluby - závěrečná párty se například odehrála v klubu Retro, který není gayklub. Gay hotelů je v Praze taky poskrovnu. Mimochodem, teplý cestovní ruch je velmi zajímavý, protože tvoří značné procento z celkového cestovního ruchu. Přináší městu peníze, kterým se v angličtině říká pink money. Profitují z toho nakonec všichni, nejen homosexuálové.

Nemohu si v tomto ohledu odpustit poznámku vůči prezidentovi Klausovi: Kromě výstav, promítání a hudebních produkcí, šlo na Prague Pride o byznys, jak jsem psal výše. Byznys je také environmentalismus (ten dnes tvoří celé průmyslové odvětví!) Klaus tedy na jednu stranu vyznává volný trh bez přívlastků, ale zároveň by ho nejraději reguloval? Jako by neviděl, že vše co vydělává peníze, je součástí právě toho trhu? Včetně homosexualistů a environmentalistů? V tom si poněkud protiřečí. A jestli něco způsobuje rozpad tradičních hodnot, pak je to především jeho uctívaný kapitalismus se svou snahou devalvovat a zpeněžit veškeré hodnoty. Takže argumentovat tradiční rodinou, je zrovna z jeho úst pokrytecké.

Co napsat na závěr? Chtěl bych poděkovat české majoritní veřejnosti, že je velmi tolerantní. Necítím se být diskriminován a mám mnoho známých, kteří také ne. Ti dokonce bojkotovali Prague Pride, když ji média dopředu prezentovala jako nátlakovou akci!