Je Ezra Pound nepublikovatelný?

Ta báseň je prý příliš vulgární a čtenáři by se pohoršovali, ale když vulgárnosti jsou běžností i v parlamentu a televizi a nikdo se nepohoršuje, proč by si nemohl něco podobného dovolit i básník.

Přeintelektualizovaní intoši přitom blábolí (třeba i v těch Britských listech) v předlouhých textech o Freudovi a o Sádeho Filosofii v budoáru, kde vznešenými řečmi popisují sexuální zvrácenosti. A to redakci nevadí? To je přijatelné? Ezru Pounda přitom tito superitoši prohlašují za výjimečně geniálního básníka, dokonce ocitují nějaké jeho čtyřverší a rozplývají se chválou nad jeho vrcholným básnickým uměním. Jejich sdělení zní takto: Kdo těm čtyřem veršům nerozumí, je nevzdělaný blbec.

Já se přiznám, že většině básní Ezry Pounda nerozumím, nechápu jejich smysl, jsou mi prostě nesrozumitelné. Musím si hold k těm čtyřem veršům přečíst aspoň čtyři stránky vysvětlivek, a teprve potom pochopím, o čem to je. Když jsem se kdysi dávno velice obtížně prodíral výběrem z Pounda a přišel ke Cantos XIV a XV, byl jsem docela překvapen a nemohl jsem uvěřit, že to je Pound. Protože ty dvě básně jsou naprosto srozumitelné a pochopitelné bez jakýchkoliv vysvětlivek. Přeložil to výtečně Kamil Bednář (současné překlady Anny Kareninové neznám). Byl jsem prostě v šoku, neboť takto urážet naše důstojné a šlechetné nadčlověčí vůdce, prezidenty a ministerské předsedy, to je skutečně výkon, který mu závidím! Mluví mi z duše, neboť totéž cítím i já k oněm vznešeným vůdcům (demokratických) států.

Ta báseň byla přitom napsána před 70 lety! Ale je to, jako kdyby psal o dnešních politicích, jsou to stejné kreatury jako dříve, svět se zase tak moc nemění. A lze tyto stvůry popisovat a charakterizovat jinými slovy, jinými výrazy? To akorát pisálci a redaktoři novin a televizí (hold hanebná inteligence) píší o jejich ušlechtilosti, vznešenosti, důstojnosti, majestátu, obdivují jejich kdoví kým sepsané paměti o tom, jak usilovně pracovali pro dobro, blaho, spravedlnost, morálku, lidská práva, demokracii…

Chamberlain, Daladier, Mussolini, Ciano… komu ta jména kdysi tak slavných a mocných politiků dnes něco říkají? Neříkají nic, jejich jména se propadla do zapomnění. Ale báseň je nesmrtelná, protože si můžeme v kterékoliv době dosadit místo oněch jmen jména současných slavných a mocných. Proto bývají básně oproti politikům nadčasové. Ovšem Ezra Pound napsal tato Cantos v době, kdy uvedení pánové žili a rozhodovali o osudu světa. To byli ti slavní a mocní, kteří připravili druhou světovou válku a jejich zásluhou bylo povražděno na 60 miliónů lidí a stejně tolik, ba možná i více, bylo zmrzačeno. V Evropě a vlastně po celém světě včetně Ruska byli vyvražděni skoro všichni mladíci od osmnácti do čtyřiceti let. První jatka mladých mužů byla samozřejmě už za první světové války. Za dvacet let po skončení první války už dorostla nová generace mladých a tak se jatka zopakovala ještě ve větším rozsahu. Že by jim politici záviděli to mládí?

Ezra Pound byl nařčen z antisemitismu a z protiamerické činnosti, ale nebyl odsouzen k smrti oběšením, popravit velkého básníka by byla i pro USA ostuda, byl pouze poslán natrvalo do blázince. V roce 1958 byl plně rehabilitován a nařčení byla odvolána jako lživá a vymyšlená. Ezra totiž otevřeně poukazoval na zločiny, jichž se dopouštěly nejenom židovské finanční kruhy a dokladoval to fakty. Podobně byl z antisemitismu nařčen i Solženicyn, když popsal fakta o dvousetletem soužití s židovskou komunitou v Rusku. Ale copak uveřejnit docela nepříjemná a nelichotivá fakta o židovské komunitě je projev antisemitismu? Uveřejnit fakta o chování Němců v koncentrácích je projevem antiněmectví?

A zaměňme ta zapomenutá jména kdysi slavných a mocných politiků dnešními jmény slavných a mocných politiků (za deset let ani o nich nikdo nic nebude vědět). Tak třeba ti dva naši slavní Václavové - Klams a Chável do smyslu této básně plně zapadají. A taková jména jako Bush, Cheney, Bolton, Wolfowitz, Tony Blair, Schröder, Chirac, Thatcherová, Raegan…. není nutné ani komolit. A místo anglikánské církve si dosaďme naši katolickou či nějakou protestantskou. V básni není nutné změnit jeden jediný verš!

Ptejme se: kdo tedy vydělal nesmírné bohatství, kdo měl obrovské zisky jak z první tak z druhé světové války? Kdo vydělal majland na 40 miliónech mrtvých z první a na 60 miliónech mrtvých z druhé, nepočítaje v to obrovský počet zmrzačených? Odpovědi na tuto otázku se všichni historici vyhýbají jako čert kříži. Někdy mi připadá, že historici vlastně záměrně utajují zločiny a vraždy a jejich původce velebí, oslavují a vychvalují. Místo aby popravdě zdokumentovali zločiny oněch nadlidí a zemských škůdců, to raději budou popisovat do detailu geniální strategii a taktiku generála xy, který prolomil nepřátelskou frontu a dobyl triumfálního dílčího vítězství nad lítým nepřítelem (a nechal pozabíjet a zmrzačit desetitisíce vojáků, kterým velel) a byl slavnostně vyznamenán nejvyššími řády a medailemi přímo z rukou královny či presidenta xy, a budou mlet podobné žvásty pořád dokola jenom proto, aby se nemuseli věnovat oné základní otázce: Kdo z toho vraždění měl finanční prospěch? Od historiků se tedy odpovědi nedočkáme a s určitostí se nedočkáme od nich odpovědi ani v budoucnu. Kdo je totiž za jejich důkladná historická pojednání platí? Ale co když ocitujeme verš Ezry Pounda? Budeme vědět víc? Zde je ten verš: … a za nimi Strohschild a smečka finančníků, bičující je ocelovými dráty. Myslím že odpověď je srozumitelná a naprosto jasná.

Nečetl jsem žádnou vědeckou historickou dokumentární práci o tom, kdo vlastnil akcie a podíly zbrojovek, hutí, strojíren a dolů třeba v Porýní a Porúří. Samozřejmě to byly nadnárodní korporace. Uznávám, že je to obtížné zjistit, neboť tyhle obchodní a podnikatelské činnosti jsou obchodním tajemstvím. Takže konkrétní jména vlastníků se skutečně nikdy nedovíme? Nadále bude tedy přísně utajované tajemství, kteří vznešení lidé zbohatli? Jeden vznešenější než druhý. A intoši ty jejich vznešenosti s úctou popisují, místo aby napsali: Ano, toto jsou ti největší vrahové v historii. To jsou ti, co vydělali nejvíce, to jsou ti, co nechali zavraždit milióny mladých mužů (žen i dětí), to jsou ti, co zmrhali práci miliónů dělníků, nařídili zničit také mnoho vesnic, měst, živností, tanků, děl, letadel, lodí (samozřejmě i s lidmi). Ekonomové pak píší studie o tom, jak válka byla velmi prospěšná, jak masivně obnovila průmyslové podnikání a jak se zase může znova to zničené obnovovat a zase vyrábět a vyrábět a vydělávat a vydělávat. Však také po každé válce se průmysl rozjede naplno a je vždycky konjunktura jak víno. Válka je dle ekonomů vlastně Velké Dobro, protože podpoří průmyslové podnikání.

Historici by se měli hrabat právě v těchto podnikových ekonomických záležitostech a ne v rodokmenech lordů a knížat a dění v parlamentech a generálních štábech. Kdy už konečně skončí historici s oslavováním zločinců a vrahů?

A filosofové, hlavně křesťanští, filosofují o tom, jak na té válce vydělali i ti mrtví, protože už v mládí se dostali do křesťanského nebe, jiní do protestantského nebe a ještě jiní do muslimského nebe, a přitom nemuseli ani čekat až zestárnou, jak vydělají na válce také ti zmrzačení, neboť budou osvobozeni od povinnosti pracovat, a budou závislí na žebrotě a na milosrdenství různých charit, což pro ně také bude úplně velké dobro.

Zajímavé je, že finančníci, akcionáři a podílníci si vydělali pro tento svět, ne pro posmrtný!

Už jsem výše zmínil jednu z největších průmyslových oblastí - Porúří. Kdyby místo obytných čtvrtí měst bombardovali Spojenci ony průmyslové podniky tam (a měli to z Anglie mnohem blíže než třeba plzeňskou Škodovku), válka mohla skončit nejméně o dva roky dříve, Hitler by pak neměl z čeho a kde vyrábět tanky, děla a letadla. To by ovšem nebyly zisky, takže na ukončení nebyl zájem.

Vlastníci navíc samozřejmě neměli zájem nechat bombardovat své podniky v Porúří. Přece si nenecháme bombardovat naše podniky, to raději srovnáme se zemí Drážďany, kde skoro žádný průmysl není.

Kdesi jsem četl, že posádka jednoho bombardéru byla potrestána za to, že omylem svrhla bomby na nějakou zbrojovku a ne na obytné čtvrti, jak měla nařízeno.

A ještě pár příkladů: Po skončení druhé světové války trvalo Sovětskému svazu (Rusku) pouze pět let, aby se vzpamatovalo z toho válečného běsnění a dostalo se na předválečnou úroveň. Po rozpadu Sovětského svazu a po Jelcinově divoké privatizaci všeho, se vzpamatovávalo Rusko celých 15 let! Z Ruska bylo vyvezeno pohádkové bohatství, aniž by padl jediný výstřel! Zavedení liberalismu a volného trhu mělo pro Rusko třikrát katastrofálnější důsledky než celá druhá světová válka. Podobně dopadla Argentina, když se zhroutilo v roce 2001 její hospodářství. Kdo zapříčinil cynické vykradení Argentiny bez války? Ale ano, autoři argentinského krachu jsou veřejně známí - je to Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Dokonce i jména vedoucích odpovědných pracovníků MMF a SB jsou veřejnosti známa. Že by poslední dobou války už tak moc nevynášely a nevyplácely se? Proč ale potom Bush vytáhl do válečného tažení proti Iráku? No protože MMF a SB nic v této zemi nemohly zvládnout, nic nemohly nakázat a rozkázat, žádný noeliberalismus nařídit, žádnou půjčku vnutit…, tak se musel použít zastaralý způsob - válka skutečná.

Ale nechám už výletu do „vysoké“ politiky - zabývat se gangstery a masovými vrahy není můj koníček.

Doporučení: Kdo je moc útlocitný, ať to následující raději nečte.

Text kurzívou jsou vysvětlivky

Ezra Pound Cantos XIV

Cantos XV

(úryvek)