Život morčat
12.5.2009 Přišlo emailem Témata: Společnost 685 slov
Měl jsem nedávno možnost pozorovat kolonii asi 40 morčat domácích (Cavia porcellus). Nějaký idiot je v minulém tisíciletí zavlekl do Evropy. Zřejmě jako nenáročný druh domácího mazlíčka, místo již tenkrát neosvědčeného člověka obecného. Je docela možné, že však za neuvědomělým činem idiota byl prozřetelný duch Noemův či boží, který dává dohromady zbylý pozemský genofond.
Introdukci cizích živých druhů do Evropy, které u nás ničí místní faunu a flóru, nelze jinak uspokojivě vysvětlit, než hamižnou debilitou nebo genialitou. Sledujeme-li tuto invazi, závěry jsou zřejmé. Prozřetelnost nebo naše geniální planetární vláda se již několik stovek let snaží v Evropě vytvořit Noemovu genetickou archu. Proto máme zoologické a botanické zahrady, a proto importujeme všemožné cizí rostliny, živočichy i jinou havěť. Každý z nás má doma něco – třeba nějakou exotickou rostlinu, morče či mořské prase (něm. Meerschweinchen), nebo alespoň prasečí chřipku.
Po příští potopě světa budou všechny ostatní kontinenty zaplaveny a vše živé bude na nich zničeno. Z Evropy zbude pouze menší opuštěný ostrov genetických pokladů. Naše místní evropská fauna a flóra stejně zahynou, neboť příští počasí bude tropické. Bude zde pořádně horko!
Závěry z mého vědeckého pozorování jsou následující: Život morčat je jednoduchý a šťastný. Ostatně, nikdo by si jako domácího mazlíčka (manžela) nepořídil nějaké nenávistné, zlé, chamtivé a ošklivé zvíře. V porovnání s morčaty, žijí lidé složitým a bezútěšným životem.
Morčata se konkrétně věnují těmto činnostem: (1) Konzumaci zdravé stravy rostlinného původu, (2) spánku a odpočinku, (3) rozmnožování, (4) péči o potomstvo, (5) hledání svobody, (6) meditaci, a (7) vyměšování. Navíc morčata nejsou vzdělaná, nepracují, a tudíž neničí životní prostředí.
Morčata se na své úrovni nezpronevěřují vesmírnému řádu a bytostnému vývoji. O člověku to ani zdaleka nelze říci. Ujel svojí úchylkou někam zcela mimo kmen evolučního stromu - až na okraj shnilé větve. Ta brzy praskne, a opět bude pořádek.
Vezme-li jeden bod činnosti ze života morčat za druhým, všechno děláme špatně. Jsme mlsní, takže nevíme jaké jídlo bychom si už připravili. Zatímco většina lidstva hladoví, my nezdravě tloustneme – doslova jako prasata (a proto jsme proti ptačí chřipce celkem imunní).
Nesmyslně se přimnožujme, a rozmnožovací procedury nás neuspokojují. Musíme se dopovat razantními a škodlivými prostředky (alkohol, drogy, viagra, porno, fotbal, hokej, politika, zahrádkářství, televize, háčkování, kutění, pexeso atd.). Vůbec to však nepomáhá. Žádná spokojenost - kde nic, tu nic. Nakonec si raději pořídíme morče a trpíme zoofilií. V konečném výsledku není totiž vůbec jisté, jestli ono nechová nás, místo my jej. Morče je přece tělesně, mravně, duševně i duchovně daleko před námi.
Spát a odpočívat můžeme pouze díky ztrátě vědomí způsobené alkoholem, drogami, televizí či léky na spaní.
Pokud se v kolonii morčat nějaký dospělec přimotal s nekalými úmysly k mládeži, jiný jej rázně usměrnil. My však legálně obchodujeme s dětmi, a surově na nich vytváříme svůj ekonomický zisk (prodej všemožného zbytečného zboží, drog, zábavy, atd.). Ani to nás neuspokojuje, zisky musí stoupat trvale udržitelným růstem. Nikdy nebudeme mít dost.
Svobodu vůbec nehledáme. Spatřujeme ji ve vlastnictví peněz a věcí (včetně lidí pokládaných za věci). Když pozorovaná morčata neměla co dělat, a nespala, tak seděla pospolu. Jedinci zaujímali nejmenší a nejúspornější objem těla, a při dobrém duševním rozpoložení v něm duchapřítomně spočívali. To, dnešní lidé nijak nedokáží.
Morčata nemají žádné problémy s vyměšováním. Jak bylo uvedeno, jsou čistá. Zejména při své přirozeném odpadním hospodářství. Pokud jsou v kotcích stará se jejich odpady a výkaly jejich oddaný sluha, člověk. Zato my lidé máme neustálé problémy s produkty své průmyslové i látkové výměny. Stavíme se k nim nevšímavě. Ve slušné společnosti, i přes velmi náročný konzum děláme, že vyměšování a trávicí výměšky neexistují.
Při objektivním zhodnocení výsledků mých pozorování života morčat a lidí, jsem dospěl k jednoznačnému názoru, kterou kolonii živočichů je nutné na Zemi zachovat.
Bylo to náročné pozorování, neboť mne obtěžovaly mouchy a komáři. Morčata tento hmyz nenapadal, neboť byla chráněna hustým kožíškem. Chycený kus nezapáchal, ačkoliv nepoužíval žádné hygienické a kosmetické prostředky. (Pokud doma napočítáte více jak 20 ks chemických přípravků určených k očistě, parfémování či balzamování svého mrtvého těla, je to již na pováženou).
Chlapci a děvčata, pozorujte morčata. To abyste věděli, jestli náhodou tu potopu přežijete, jak máte žít, a abyste se životem neudělali to, co rodičovské generace před vámi.