Otevřený dopis Topolánkovi

I. Ve svém dopisu z 11. června 2008, č.j. 086557/08-KPV, adresovaném paní Ing. J. Bobošíkové, poslankyni Evropského parlamentu, jste mezi dalším napsal: „K Vašim spekulacím o mém opakovaném setkávání se s bavorskými politiky, opřeným o tvrzení bavorské strany, bych rád uvedl tyto skutečnosti: Na mém jediném pracovním setkání s tehdejším ministrem vnitra Becksteinem (dne 12. září 2007) jsme se zabývali tehdy velmi aktuální otázkou technických a bezpečnostních a zároveň i politických aspektů spuštění schengenského systému, který umožní volný pohyb osob přes česko-bavorskou hranici. Dalším bodem našeho jednání byly možnosti posílení česko-bavorských hospodářských a obchodních vztahů. Otázky dekretů prezidenta republiky, odsunu či majetkových požadavků nebyly tématem našeho setkání. …“.

Na sjezdu odsunutých Němců z Československa, který se konal v květnu 2008 v Norimberku, dr. G. Beckstein, tehdejší ministerský předseda Bavorska, však mimo jiné prohlásil: „ Všichni víme, že jsem byl vloni – ještě jako ministr vnitra - v Praze. Mluvil jsem tam s premiérem Topolánkem a ministrem zahraničních věcí Schwarzenbergem. Mezitím jsem se s oběma již vícekrát setkal.

Svého času jsme řekl Topolánkovi: Vím, co udělali Němci Čechům v době mezi roky 1938 a 1945. … Byli to nejtěžší zločiny proti lidstvu a zanechalo to  u Čechů hluboké rány. Řekl jsem mu však také: pro mne jako demokrata a člověka, který je hluboce poután k právnímu státu, nemůže být nikdy oprávněno znásilňování žen, věšení Němců na lucerny, pochod smrti v Brně, nucené práce, zbavení práv, vyvlastnění a vyhnání, i když předtím postihla Čechy válka a bylo jim učiněno velké bezpráví. Kolektivní vina a kolektivní potrestání nikdy nesmí být odpovědí na předcházející bezpráví.“

Výše uvedená Vaše tvrzení a tvrzení dr. G. Beckseina jsou v příkrém rozporu. Buď je pravdou to, co tvrdíte Vy, nebo to co říká dr. G. Beckstein. Pokud pravdě odpovídá Vaše tvrzení, nemluví tehdejší bavorský ministerský předseda pravdu. V tom případě by bylo, jak jsem přesvědčen, Vaší povinností nejen jako člověka, ale především jako ministerského předsedy, abyste se obrátil na pana dr. G. Becksteina, a to i s poukazem zejména na Postupimskou dohodu, Pařížskou dohodu o reparacích, a žádal jej o vysvětlení a písemnou omluvu. To bylo a je Vaší ústavní povinností, jak se domnívám. Jedině takové jednání je souladné se slibem věrnosti České republice, který jste složil. Vzhledem k tomu, že jste tak dosud neučinil, dokonce jste ani neuložil ministru zahraničních věcí, aby proti takovým výrokům protestoval, mnozí z Vašich spoluobčanů se mohou domnívat, že tvrzení uvedeného bavorského politika jsou pravdivá, včetně jeho zlovolných a pomlouvačných slov o našich údajných zločinech vůči Němcům po druhé světové válce. V takovém případě dobré jméno naší republiky je, slušně řečeno, pošpiněno, naše národní zájmy opuštěny.

Proto se na Vás, pane předsedo vlády, obracím se žádostí, pokud mluvíte pravdu Vy, abyste konal uvedeným způsobem a současně požádal dr. G. Becksteina a nového bavorského předsedu vlády, aby se podobného jednání napříště zdrželi. Jen tak proces zlepšování česko-německých vztahů, soustavně ohrožovaný z Bavorska, především tzv.sudetoněmeckým landsmanšaftem (SdL), může i nadále probíhat. Prosím, plňte své ústavní povinnosti!

II. A nyní k dalšímu tvrzení, obsaženému ve Vašem výše uvedeném dopisu: „Není žádnou novinkou, že se v rozhovorech členů české vlády, včetně ministra zahraničí, s bavorskými a saskými či případně dalšími zemskými partnery objevují také témata politická, resp. historicko-politická. Přestože jsou v těchto otázkách, která se rovněž dotýkají majetkových a právních jistot občanů České republiky nejen známá, ale i neměnná, podobným diskusím iniciovanými výhradně našimi partnery se nelze vyhnout. Charakter „vyjednávání“ tyto kontakty rozhodně nemají.“

Několik slov z projevu B. Posselta na 59. sjezdu odsunutých Němců z Československa: „ … Chceme vést rozhovory, a sice s volenými reprezentanty českého národa… “ Dále mluvčí SdL uvedl, že mluvčí Ministerstva zahraničních věcí ČR řekla, že se sudetskými Němci bude vláda vést rozhovory, ale jednání prý nepřichází v úvahu. A B. Posselt hned dodal, že o jednáních ani on nemluvil. „Lepší rozumný, rychlý a cílevědomý rozhovor než vést jednání vládních byrokratů, ze kterého nic nevzejde.“

Rozhovory tedy ano, vyjednání nikoliv? Několik diskusních setkání, rozhovorů jsou již vyjednáním. Domnívám se, že takto Vaše vláda k rozhovorům s tzv. sudetskými Němci, jejichž protičeský revizionistický program je obecně znám, otvírá zadní dvířka, aniž by k takovým rozhovorům-vyjednáním byly nějaké skutečně relevantní mezinárodně právní důvody.

Při rozhovorech členů Vaší vlády s německými ústavními činiteli, pokud tito otevřou otázky odsunu, konfiskaci majetku atd., by Vaši ministři měli vždy zásadně vycházet z platných norem mezinárodního práva, včetně povinnosti SRN uhradit nám i SR reparace ve výši zhruba 360 miliard předválečných korun, které nám Pařížská reparační dohoda platně přiznala.

O kvalifikovanosti jednání některých Vašich ministrů s německými ústavními partnery má značná část našich občanů silné pochybnosti, zvláště o jejich loajalitě k českým státním a národním zájmům a především k plnění jejich ústavního slibu.

Paní ministryně D. Stehlíková v novoročním blahopřání německé menšině v ČR, se dopustila jednání, jež ti naši občané, kteří měli možnost se s ním seznámit, silně odsuzují. Několik vět z jejího dopisu „… Česká republika jako nástupnický stát Československa má vůči Vaší společnosti stále velký morální dluh. … Čeští zločinci z té doby nebyli potrestáni, naopak řada aktivních německých antifašistů byla ponížena a oloupena o svůj majetek. Dlouhodobě indoktrinovaná a morálně devastovaná česká společnost nebyla s to ani po demokratické transformaci jasně a srozumitelně odmítnout princip kolektivní viny.“ Myslím, že tyto věty do běžného novoročního blahopřání nepatří. Paní ministryně vlastně tak vyjadřovala stanoviska SdL, nikoliv česká. Žádám, aby zmíněné jednání bylo prošetřeno a byly z něho vyvozeny odpovídající důsledky. Takto by žádný český ministr neměl mluvit a psát.

Pan ministr O. Liška již v době svých studií udržoval kontakty s odsunutými Němci a jejich organizacemi, zvláště s Ackerman-Gemeinde. Je znám i svým bojem za omluvu města Brna za tzv. pochod smrti. Jeho interpretace historických událostí již tehdy v informované části české veřejnosti vzbuzovala značné pohoršení. Pokud je mi známo, pan ministr vystupoval i na akcích SdL jako řečník, účastnil se pořadu v německé televizi, kde se mluvilo o „vyhnání“ Němců z ČSR. V blízké budoucnosti se má tento ministr zúčastnit v Bavorsku jednání, jejichž součástí bude i diskuse o způsobu zachycení a prezentace otázky poválečného odsunu ve výuce škol v České republice. Jsem přesvědčen, že takovéto jednání je zbytečné. Pokud by však k němu vůbec mělo dojít, pak by se mělo vzhledem k jeho vyváženosti jednat i o úloze německé znacizované menšiny v době před a po Mnichovu, o prezentaci odsunu Němců z ČSR ve školách na území SRN. Náš ministr není povinen se s bavorskými institucemi dohadovat o tom, jak se bude v českých školách mluvit o odsunu. Nejsme a nebudeme bavorským protektorátem. Není možné, aby bavorští politici se vměšovali do našich vnitřních záležitostí. Proto navrhuji, aby zamyšlená cesta pana ministra do Bavorska byla zrušena.

III. Další věty z Vašeho dopisu: „V souvislosti s terminologickou problematikou týkající se označování nucených přesunů obyvatelstva po druhé světové válce lze konstatovat, že v oficiální terminologii Ministerstva zahraničních věcí, resp. v dikci smluvních dokumentů, se uvedené události označují i nadále jako odsun. Pokud se dnes ovšem zachází v publicistice či v neoficiální politické komunikaci s uvedenou terminologii volněji, nelze to, mimo jiné i s poukazem na oficiální anglické verze materiálů z Postupimské konference, považovat za pochybení, natož pak za porušení slibu věrnosti České republice.“

Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc., jeden z našich nejvýznamnějších znalců mezinárodního práva, ve své stati „Mezinárodní právo a transfer Němců z Československa“, obsažené ve sborníku „Právní aspekty odsunu sudetských Němců“ ( vydal Ústav mezinárodních vztahů v Praze, 1996), zdůrazňuje: „.. Mezinárodní právo zná institut přesídlení (transfer) části obyvatelstva jednoho státu na území druhého státu. … Z rozboru XIII. části Berlínské (Postupimské) dohody o přesídlení se podává, že ve čtyřech odstavcích této části bylo k popsání hlavních stránek institutu přesídlení (transferu) v autentickém anglickém znění použito tří odlišných výrazů v různém počtu : „transfer“ čtyřikrát, druhý termín „removal“ jednou a třetí obrat „expulzion“ rovněž jednou. Bylo to nedopatření nebo nepřesnost při formulování textu této části? Mám za to, že nikoliv! Autoři tímto způsobem zachytili jednotlivé rysy či fáze transferu. ´Transfer´ jakožto operace záležející v přeložení, přemístění věcí nebo lidí, lze česky pro živé bytosti vyjádřit jako přesídlení. ´Removal´ značí česky odsun, odstranění, přemístění ale též přestěhování. ´Expulzion´ pak vyhnání, vyloučení ale právně i vyhoštění.

Německá odborná terminologie má pro ´transfer´ výraz Umsiedlung nebo Überführung. Pro ´removal´ pak Abschaffung a pro ´expulzion´ termín Ausweisung.

Je proto přinejmenším s podivem, že mluvčí sudetských Němců a i někteří němečtí historikové a politikové ´překládají´ autentický anglický termín ´transfer´ ve XIII. části Berlínské (Postupimské) dohody jako Vertreibung, což lze česky přeložit jako ´vyhnání´.

Nejen právnímu a lingvistickému specialistovi, ale i prostému občanu cosi vnitřně říká, že ´vyhnání´ nemá nic společného s transferem. Institut přesídlení předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu…“.

Z tohoto kvalifikovaného juristického výkladu by měla vycházet i naše publicistika. Novináři a především politici mají být natolik vzdělaní, aby znali platné mezinárodně právní i politické termíny a věděli, jaké dopady jejich užití má.

Jsem přesvědčen, že terminologická volnost, o níž ve svém dopisu mluvíte, by neměla v žádném případě platit pro ústavní orgány ČR, především pak pro ministra zahraničních věcí. Činí-li jinak, poškozuje republiku. Jeho užití termínu vyhnání, který je vlastní landsmanšaftu, místo výrazu odsun, přesídlení, transfer, vzbudilo velké potěšení německých revizionistů a rozhořčení značné části české veřejnosti, která takové výroky ministra zahraničních věcí považuje za porušení slibu věrnosti České republice, za pomoc notorickým německým přepisovatelům dějin. Žádám Vás, abyste takovéto jednání panu ministru Schwarzenbergovi vytkl a požádal ho, aby napříště, pokud bude ministrem, jej nepoužíval, příp. po prošetření zmíněného jednání navrhl jeho odvolání z ministerské funkce. Pokud pan ministr neovládá ani základy mezinárodního práva, pokud nechce se poučit ani z postojů pana Václava Klause, prezidenta České republiky, a dokonce proti nim ke škodě republiky vystupuje, měl by být odvolán ze své funkce pro neschopnost, neznalost, pro ztrátu důvěry. Dosud jsem myslel, že ministrem ve vládě České republiky může být jen občan ČR, který umí česky. Mýlil jsem se. Pan ministr Schwarzenberg češtinu dostatečně neovládá a přesto je ministrem ve Vaší vládě, což Vám neslouží ke cti. Viditelné problémy s češtinou bohužel má též paní ministryně D. Stehlíková.

Pane předsedo vlády, Vámi uznaná tzv. terminologická volnost je v rozporu s výše uvedeným odborným právním výkladem. Žádám proto, aby praxe vaší vlády v tomto směru byla napříště s ním souladná. Tak obsah uvedených termínů a jejich význam chápe také značná část české veřejnosti. Vámi uváděná terminologická volnost může být mostem, sloužícím k plnému opuštění obhajoby českých státních a národních zájmů a k postupnému přebírání terminologie landsmanšaftu.

ODS, v době, kdy v jejím čele stál prof. V. Klaus, byla považována za vlasteneckou stranu. S Vaším příchodem do vedení strany se obrana českých zájmů postupně ztrácí. Pokud jde o tendenci nezměnitelnou, pak tento naprosto nežádoucí přerod ODS lze považovat za druhý Sarajevský atentát, namířený nejen proti Otci zakladateli strany a značné části jejích členů, nýbrž i proti celému českému národu, který svými hlasy v nedávných volbách řekl Vaší politice jasné ne. Nechcete-li nebo nemůžete-li změnit uvedené směřování ODS a své vlády, prosím, odstupte ze své funkce. Musíme dát jasný signál i SdL, že ani jeho nová strategie nebude úspěšná.

Děkuji Vám za pozornost, jíž mé petici věnujete, a za věcnou odpověď.

S pozdravem

JUDr. O. Tuleškov, adresa

Na vědomí zasláno prezidentu ČR V. Klausovi, předsedovi PS PČR Miloslavu Vlčkovi