Migrace Britů

Začalo to přibližně roku 1986. Nejprve to byli Pákistánci a Vietnamci, po pádu Železné opony i Poláci. Ti nepotřebují vízum, ale Anglie je stejně nevpouštěla. V říjnu 1997 vyhostila desítky českých cikánů, v letech 1998-2000 plno Albánců prý "z Kosova". Usadili se poblíž vjezdu do podmořského železničního tunelu. Kradli, ničili městský park, bylo nutno se o ně starat.

Stany, pokrývky, oblek a stravu dodal Červený kříž, úřad povolil otevřít hangár v Sangatte, za 3 roky jeho existence jím prošlo 60 tisíc lidí. Uprchlíci každou noc rozbili někde mřížové ohrazení a lezli na vlak odjíždějící do Anglie. Tou dobou Anglie byla shovívavá vůči islámským extrémistům, Londýn byl jejich centrem. Deset let musela Francie naléhat, než jí Blair vydal teroristu Ramdama, který financoval bomby v pařížském metru a ve vlaku.

Ale přišel rok 2002 a Angličané se začali muslimů bát. Na dopravní společnosti i na majitele nákladu, ve kterém se ukryl slepý pasažér, zavedli přísné pokuty. Jedna studentka z našeho města byla v Anglii zavřená, protože zapomněla zamknout své auto a do kufru vlezl Kurd.

Koncem toho roku na anglický nátlak Sarkozy (tehdy ministr) Sangatte zavřel, ale tím problémů jen přibylo. Uprchlíci z Iráku se sem hrnou dál, azyl jim byl zamítnut, pracovat nesmí, a z nemožnosti dostat se do Anglie, se rozptýlili po celém pobřeží, kdyby snad nějaká loď je vzala... Je mi jich líto, ale v tom hlavním pomoci jim nemohu.

I od nás se stěhují lidé do Anglie za prací – jenže to jsou inženýři, bohatí lidé. Díky paní Thatcherové, platí tam méně daní. Díky levným pracovním silám z ciziny, Anglie bohatne, staví, ceny pozemků rostou. Rub mince - pro běžnou anglickou rodinu je stále obtížnější koupit si domek.

Takže dochází k emigraci obráceným směrem. U nás v Bretani skupují Angličané vesnická stavení i domy ve středu historických měst, zavedli přímou leteckou linku, mají svůj lokální časopis, kulturní střediska, zakládají svoje investiční kanceláře. V mnoha francouzských školách je už plno dětí anglických, leckde jim museli udělat samostatnou třídu...

Konec konců, dá se to pochopit: k nám je pro ně jako za rohem, domy jsou tu laciné, zdravotnictví je skvělé a bezplatné, máme lepší počasí, atd... Před lety jsem přeložil kousek z anglické knížky (http://tnit.fr/book/provence.htm) o Provenci, chválící život na venkově. Viděl jsem plno Angličanů i ve Španělsku, ale netrklo mne to. "Chtějí na víkend za teplem, ale do svého", říkám si.

Nedávno jsem však mluvil na Balkáně s člověkem, který mi popisoval přesně takové osidlování Chorvatska a hlavně Bulharska, kde celé čtvrti jsou už anglické. Tady už, vzhledem k vzdálenosti a neznámému jazyku, nelze mluvit o letním bytě – je levnější si platit pětihvězdičkový hotel. Proč media dělají reklamu a usnadňují usadit se právě tady? Jaký to má smysl?

Nevím. Několik možností je. Anglické enklávy na strategicky umístěných místech Evropy budou moci sabotovat možná neamerickou politiku. Obzvlášť když – jak navrhovali někteří politikové před zvolením Sarkozyho – země Schengenské dohody se dohodnou na bližší spolupráci, do níž by Anglie nemohla zasahovat. Byl zde i návrh "kdo má francouzské občanství, bude mít současně i německé a obráceně".

Anglická elita hledí daleko do budoucnosti a snad i pomýšlí na možný příchod doby, kdy by zas byla supervelmocí. Nelze vyloučit, že se i obává, že se zastaví Golfský proud, díky čemuž se prý Anglie ocitne v nové době ledové; nevím, kolik povrchu Británie bude zatopeno v případě zvýšení hladiny. V každém případě žít u Černého moře bude příjemnější.

Článek vyjde v blízké době na vlastních stránkách autora Trampská nit