Zubař

Nedávno jsem v televizi sledoval dokument o tom, jak zubní problémy řeší kdesi v odlehlé části Asie. Zde je něco jako tržiště, kde ve stáncích sedí starší muži se svým nářadím - většinou železné kleště, a ošetří každého, kdo zaplatí mírný poplatek. Televizní komentátor to popisoval s jistou dávkou pohrdání a vtipně poznamenal : "Ještě že žijeme v civilizované Evropě. Tady bych se opravdu ošetřit nenechal..."

Já tedy ano, a rád. Co mě k tomu vede? Zkušenost s českými zubaři.

Asi před měsícem se mi uštípl kousek zubu. Nepatřím k lidem co s každou maličkostí běží k lékaři, asi také proto, že jsem ještě docela mladý a zdraví trošku podceňuji. Myslím, že je to přirozená lidská vlastnost. Nicméně zub mírně pobolíval, a tak jsem se chtěl objednat k zubaři. Marně. Všichni zubaři v okolí (bylo jich asi 10) mne odmítli s tím, že nové pacienty nepřijímají.

Byl jsem dosti zklamaný, protože zdravotní pojištění platím naprosto pravidelně a vím, že zákon mi garantuje dosažitelnou lékařskou péči. Ale pracovní vytížení a nedostatek nových nápadů, jak situaci vyřešit, způsobily, že jsem vše odložil na neurčito.

Jak to bývá, nedořešený problém se přihlásí v tu nejnevhodnější chvíli. Za pár dní, v noci, jsem se probudil s opravdu silnou bolestí zubu. Co teď? Když mě zubaři odmítají byť jen objednat, je jasné, že teď, uprostřed noci, nemám šanci.

Začal jsem si pohrávat s myšlenkou, že si budu muset pomoci sám - jako vždy. Zkoušel jsem všechno, jak bolest ztlumit, ale výsledek byl spíše opačný. Nakonec byla bolest tak silná, a tolik ovlivňovala můj úsudek, že jsem se rozhodl zub si vytrhnout. Otevřel jsem brašnu s nářadím a vyndal kleště a šroubovák. Nebudu detailně popisovat, co všechno jsem zkoušel, ale nakonec zub praskl. V zrcátku jsem viděl, že pod povrchem zubu bylo něco jako hnis a tak jsem si kartáčkem zub vyčistil a bylo po bolesti. To byla úleva...

Říkal jsem si, že můj původní přístup byl příliš laxní a opravdu jsem nechtěl znova zažít tu ukrutnou bolest, a proto jsem znovu začal shánět zubaře. Byl jsem ochoten ze sebe udělat blbce, nasypat si popel na hlavu - jak jsem nezodpovědný, že jsem již několik let u doktora nebyl, a že nyní již budu mnohem pečlivější, hlavně ať mě objednají a se zubem něco udělají.

Všechno marné.

Pouze jsem se dozvěděl, že kdyby mě zub rozbolel o víkendu, jsou otevřené zubní pohotovosti, kde mě musí nejnutnější ošetření provést.

Neuběhly ani tři dny a zub začal pobolívat znovu. Byl pátek večer a při představě, že mám před sebou víkend s bolestí zubu, na mne šla mdloba. Co Vám mám vyprávět. V noci jsem nezamhouřil oka. Moje nejčernější představy se naplnily. Bolest se vystupňovala až na samou hranici toho, co dokážu snést. I akce se šroubovákem selhala. V sobotu jsem se vydal na pohotovost.

K mému překvapení mě na pohotovosti bez problému ošetřili. Zub mi doktorka rozvrtala až ke kořenům a vyškrábala veškerý hnis a nečistoty. Co na tom, že bez umrtvení - po tom, co jsem si prožil v noci, to byla jen procházka růžovým sadem. Můj pozitivní dojem z pohotovosti nezkazila ani nepříjemná sestra, která konstatovala, že dobře mi tak, když nechodím pravidelně k zubaři. Ona asi věděla, že byl můj zub nemocný již několik let, přestože mě vůbec nebolel a neměl jsem na něm žádný kaz. Ale to jsem neřešil.

Jenže zub zůstal vyvrtaný ke kořenům a doktorka mne upozornila, že je třeba jej hned v pondělí zavřít, jinak by se vše mohlo opakovat.

A co teď. Zub mě sice nebolí, ale nikdo mne nechce ošetřit. Na netu jsem si našel hodně tel. čísel, zkoušel jsem to snad všude v okolí. Nic. Někde mě téměř vynadali, protože "je to snad jasné, že nové pacienty nebereme", jinde jsem měl pocit, že čekají, až nabídnu nějaký sponzorský dar.

Z mého předchozího pátrání jsem měl dvě tel. čísla, kde údajně nové pacienty berou. Na jednom čísle mi řekli, že se se mnou o případném objednání budou bavit až po novém roce. (výše uvedené se odehrálo mezi 10.-15. 12. 2007) Takže jistota žádná.

Na druhém tel. čísle (doktor na opačném konci Prahy) mi sdělili, že dřív než v únoru 2008 mě nevezmou. Zajímavé je, že i když se se mnou výjimečně byli ochotni bavit o možnosti objednání, když jsem naznačil o co konkrétně jde, vždy mě rovnou odmítli s tím, že akutní případy vůbec neberou. Nevím, asi proto, že akutní případy musí brát přednostně. To ale nikdo neudělá. Prostě vás odmítnou. Ta sestra na druhém tel. čísle mi rovnou řekla, že se můžu objednat pouze na běžnou prohlídku (takže budu muset lhát).

Ve zdravotní problematice se neorientuji, pouze občas něco zaslechnu v tv + mám své vlastní zkušenosti, nebo zkušenosti známých. Během těch několika probděných nocí jsem však přemýšlel, o co tady vlastně jde. Proto mi dovolte shrnutí.

Občan platí zdravotní pojištění, ale lékařské ošetření (alespoň zubní) v rozumném čase zajištěné nemá. Zubaři se prostě rozhodli, že jej budou poskytovat pouze někomu. A nezáleží na tom, kolik do systému platíte, nezáleží na adrese trvalého pobytu, nezáleží vůbec na ničem, pouze na rozhodnutí zubaře. Problém bude asi v tom, že zubař bude raději s mnohadenním předstihem plánovat návštěvy relativně zdravých lidí, kteří chodí pouze na kontroly, příp. opravu nějakého menšího kazu, protože je to pro ně mnohem méně práce. Tím si pěstují stádo poslušných oveček, které žijí ve strachu, že pokud nebudou pravidelně dvakrát do roka chodit na kontrolu, nikdo je neošetří. Tím pádem je také zajištěna trvalá poptávka po jeho práci.

Tím ale došlo k tomu, že kdyby všech 1.200.000 lidí v Praze mělo dvakrát do roka navštívit zubaře, je to celkem 2.400.000 návštěv. To ale současní zubaři nejsou schopni zvládnout.

Takový systém je v principu špatný, lidem nemůže vyhovovat, protože popírá lidskou přirozenost. Zato náramně vyhovuje zubařům. Tenhle systém nahrává "zubnímu byznysu", ale rozhodně není nastaven tak, aby vyhovoval potřebám lidí. Smutné je, že to zlo, které v tomto systému je, nevychází ze špatného rozhodnutí někde na ministerstvu, ale přímo od zubařů samotných. "To jste páni doktoři ale měli jít dělat na dráhu a v pravidelných intervalech kontrolovat železniční vagóny."

-Za prvé zneužíváte titul doktor, k němuž většina populace cítí respekt a uznání, díky práci jiných, kteří ovšem jednají diametrálně odlišným způsobem, než Vy. Vy nejste doktoři, jste byznysmeni.

-Za druhé zneužíváte jiných výhod, které tato společnost poskytuje pracovníkům ve zdravotnictví, především doktorům, jako např. jistota zaměstnání i nadprůměrný plat.

Shrňme podstatná fakta. Zubařů je málo. Je jich méně, než poptávka občanů (záměrně uměle vytvářená). Pokud chcete takovou situaci řešit, logicky budete nejprve ošetřovat nejzávažnější případy, pak méně závažné, a nakonec ty nejméně, na které se třeba 8 měsíců nedostane, ale to už se nedá nic dělat, jestliže je zubařů málo. Místo toho se děje pravý opak. Pokud jste poslušní a chodíte pravidelně, ošetří vám bez problémů každý "prd". Pokud jste akutní případ, ale nechodíte pravidelně - třeba proto, že jste byli doposud zdraví, máte prostě smůlu.

To je pro mě důkaz, že tuhle situaci nechce nikdo řešit - rozhodně ne zubaři. Nedivím se, že ať je vláda jakákoliv, mezi doktory a ministrem to skřípe. Z výše uvedeného vyplývá, že doktorům prostě nejde o to zajistit lékařskou péči občanům. Jde jim pouze o byznys.

Představte si, že by tahle logika platila všude. Rozbije se vám auto, ale nikdo vám ho neopraví, protože nejezdíte pravidelně do servisu.

Nebo se zubaři rozhodnou, že nebudou ošetřovat lidi s nadváhou, protože jedí příliš sladké a více se jim kazí zuby.

Nedávno v televizi mluvil ministr zdravotnictví. Vysvětloval, že se musí zavést poplatky u lékařů mimo jiné proto, že k nim Češi chodí příliš často a proto jsou plné čekárny. OK, pane ministře, ale když nebudete preventivně chodit k zubaři, tak Vás prostě neošetří. Takže jsme jak mezi mlýnskými kameny - ministr říká nechoďte, nebo budete platit, zubař říká choďte, nebo vás neošetřím.

Takže lidi budou chodit stejně, akorát že budou platit - to tedy mluvím o zubařích, jak to funguje jinde, to nevím.

Zubaři požívají určitou ochranu státu - není zde volný trh, kde by mohla praxi vykonávat třeba sestra, nebo pouze vyškolený člověk. Mají tak zajištěno, že se nemusí o svou práci bát. Na oplátku za to by však také oni měli dodržovat určitá pravidla, jako například povinnost přijmout pacienta podle místa trvalého pobytu. I kdyby měly být delší objednací lhůty.

Ale já jsem tolerantní ke každému. Nechť si byznysmeni ordinují, jak chtějí. V tom případě by se ale mělo zdravotní pojištění nějak strukturovat, rozdělit na různé částky a člověk by si zvolil, co bude platit. Ti, co chodí pravidelně by si asi předpláceli zubaře, ostatní nikoliv.

Já bych si zašel na nějakou soukromou kliniku a zub by mi bez problémů ošetřili. Jistě že bych to musel zaplatit, ale po deseti letech placení pojistného bych na to bohatě měl. Teď je situace taková, že si zubaře platím, ale pokud chci ošetření, budu muset zajít na soukromou kliniku a zaplatit znova.

Pro mě není rozhodující doporučení zubařů, že občan má chodit na pravidelné kontroly. A třeba je to doporučení opodstatněné. Ale zda budu, nebo nebudu chodit, je moje svobodné rozhodnutí. Nikdo mě nebude vydírat tím způsobem, že jestli nebudu tak ..., protože právo na ošetření mám zaručené zákonem. A také si ho předplácím. A peníze, které zubaři dostávají jsou i z mého pojištění - a ty jim jistě nesmrdí.