Jak jsem se z nevyzrálého lidumila stal zralým radikálem, ale nakonec jsem skončil jako zvědavec bez předsudků

Britské listy přinesly rozsáhlou agitku v podobě několika článků (SOBOTA: Všechny barvy proti hnědé - Společně proti neonacismu, Všichni společně proti neonacismu, Poděkování a tak trochu chucpe. Židovská liberální unie vyzvala "všechny přátele, samozřejmě především mladší, zdravé, sportovce a vojáky, aby byli připraveni k aktivnímu odporu proti provokaci neonacistů", jak jsem se dočetl zde, nebo burcovala veřejnost: “Pokud se ukáže, že právní řád České republiky dosud nedokáže zabránit tomu, aby neonacisté pochodovali ulicemi českých měst, a mohou získat dokonce i povolení k provokativní akci přímo v pražské židovské čtvrti, zbývá už jen nekompromisní protiakce osobního občanského odporu”, jak jsem se dočetl zde. Všechna média dala ke svým článkům obrázky holých hlav, takže každému muselo být jasné, že půjde o nacisty a že to rozhodně nebude demonstrace proti válce v Iráku.

Akce proběhla skvěle, jak na svých stránkách psali všichni zúčastnění. Vyhrál každý. Každý -ismus si přišel na své. Na stránkách Antify se oslavuje vítězství antifašismu. Ano, těch, kteří mohli nerušeně pochodovat ve svých černých bundách, vojenských kalhotách a botách, s maskami přes obličej. Nebáli se a jejich heslo “Neprojdou” bylo slyšet, přestože měli zahalené tváře. Naštěstí nesli transparenty, takže si je těžko mohl někdo splést s nějakými gangstery, co se právě chystají okrást stařenku nebo vyloupit banku. Koneckonců, pokud si stojím za svým názorem tak pevně jako AFA, nezbývá, než to dělat s plnou osobní odpovědností a k tomu šátek přes obličej a černé brýle rozhodně patří!

Stejně tak pozitivně hodnotila akci ŽLU. I judaismus si přišel na své. Dostalo se mu nečekaně velké podpory ze strany různých politiků, jmenujme alespoň exministra vnitra Bublana, který si svou přidělenou žlutou hvězdu přinesl i do pořadu Otázky Václava Moravce.

Anarchismus také zvítězil, jak na svých stránkách oznamuje A-kontra. Anarchisté byli rádi, když viděli, že: “Zatímco úderka Národního odporu na Vysočanech vyřvávala své 'ACAB', neorganizovaní nacionalisté a malé skupinky neonacistů z regionů se ustrašeně krčili za policejními kordony, případně rovnou dobrovolně naskakovali do policejních aut.

Kupodivu zvítězil i nacionalismus, nebo chcete-li nacismus. Na stránkách Národního odporu se píše: “Je za námi den, který pro každého odpůrce lživého Systému znamenal den vítězství! Je za námi den, kdy každý z nás sváděl boj s režimem, jenž v závoji demokracie vládne totalitou. Je za námi den odporu proti židovskému teroru!”

Zvítězil i extremismus, neboť extremismus už není jen špatný a nelze ho šmahem zobecňovat. Jak řekl předseda Židovské liberální unie František Fendrych v deníku Právo: “To je můj osobní názor, nehovořím tedy za Židovskou liberální unii. Když mě policie a magistrát požádaly o vyjádření k případnému zákroku proti Antifě, jednoznačně jsem to odmítl. Byl jsem přímo na místě a šlo o pokojnou akci, byli jednoznačně na naší straně. Rozhodně bych si nevzal na svědomí v tomto policii podpořit i přes to, že později mimo oblast Starého města došlo ze strany Antify k excesům. Nemohu souhlasit s tvrzením politiků, že jsou radikálové jako radikálové, podle mě nelze takto srovnávat Antifu a neonacisty."

Zvítězil i profesionalismus zamaskovaných policistů, kteří tentokrát mohli přenechat špinavou práci zamaskovaným násilníkům (kteří se nerozpakovali kopat ležícího člověka na zemi do hlavy) a tím pádem se mohli plně soustředit na kontroly občanských průkazů všech nakrátko ostříhaných či přímo holohlavých lidí v Praze. Ty pak na několik hodin odstavili někam ke zdi, aby jim jejich horké hlavy vychladly. Kupodivu takto postupovali i proti několika zakukleným anarchistům, u kterých jen stěží mohli poznat zda holou hlavu mají či nikoliv.

Zvítězil i pragmatismus státních orgánů, které demonstraci MND nepovolily, navzdory několika překážkám v právním systému. Právo na shromažďování, svoboda projevu a jiné zbytečnosti musely ustoupit vzpomínce na křišťálovou noc. Jistě se v budoucnu najdou další dobré důvody, aby se tyto zbytečnosti čpící svobodou, které jen vnášejí chaos do demokracie, jednou provždy z právního řádu odstranily.

A abych nezapomněl. Co na to komunismus? Komunismus se směje. Už to není ideologie srovnatelná s fašismem. Jen málo lidí volalo, že stejně jako fašismus, i komunismus by měl být tvrdě potírán. Nakonec, nikdo si nedal takovou práci, aby ukázal, že v hromadách mrtvol, které tyto ideologie vytvořily, komunismus před fašismem jasně vede. Zdeněk Maršíček, poslanec KSČM v tom má jasno: “Stačí se vrátit do předvolebního období v roce 2006, stačí dnes poslouchat projevy předsedy Senátu či jiných představitelů ODS, sledovat pořady veřejnoprávní instituce, které pod rouškou tzv. hledání pravdy o minulosti rozněcují nenávist ve společnosti proti velkým skupinám občanů, zejména těm levicově smýšlejícím. Silová demokracie například v pojetí Senátu, který brání diskusi k zákonům, nebo opovrhování vlády k nesouhlasu většiny občanů vybudovat americkou vojenskou základnu na území ČR je ústavně nezdůvodnitelná. Nelze se pak divit, že podhoubí fašismu se má čile k světu na různých webových stránkách, například pravicových konzervativců.”

Takže zvítězil každý a to je správné, tak to má být. Ale abych nezapomněl, jak jsem se vlastně dostal na nacistické, fašistické, anarchistické, judaistické, komunistické a kdovíjaké stránky a proč jsem zvolil takový titulek? Nedalo mi to a snažil jsem si zjistit více informací. Nestačilo mi oficiální zaškatulkování, kdo je dobrý a kdo je špatný. Chtěl jsem se dozvědět, jak je to vlastně s tou demonstrací proti válce v Iráku. Nakolik se jedná o antisemitismus. Zda to náhodou není antisionismus. Jak je stát Izrael, jehož vlajky nesli lidé z Josefova (nyní opět židovského města), zapojen do války v Iráku. Zjistil jsem hodně informací, ale málo o válce v Iráku. Vím jen, že demonstrace proti válce v Iráku byla často dávána do uvozovek. Šmitec.

Ale dost povídání o “demonstraci proti válce v Iráku”, osobně jsem se zúčastnil demonstrace proti plánované vojenské základně v ČR. Demonstrace proti základně, která má chránit USA, nikoliv ČR, což si zatím málokdo uvědomuje. Základně, která má pomáhat sestřelovat balistické rakety dlouhého doletu, které Írán možná nikdy nebude mít, je k ničemu proti střelám středního doletu, kterými by Írán, který již 200 let nikoho nenapadl, zaútočil na ČR. Demonstrace to byla hezká. Mediální prostředky zvolili jinou formu její propagace, než tomu bylo při první demonstraci proti základnám, tentokrát místo aby své články doplňovali ilustračními fotografiemi mladých komunistů, raději varovali před možnými střety anarchistů s fašisty. Nakonec, svůj účel to napoprvé splnilo, odpůrci základny jsou navždy ocejchováni jako banda komoušů, co by tu raději opět viděli Rusa. A když se tam budou motat ti “grázlové, co jen dělají bordel”, proč bych tam chodil. A vůbec nevotravujte, v televizi dávají můj oblíbený seriál, bůček z Kauflandu je vynikající, počasí naopak mizerné tak, že by psa nevyhnal, základna nezákladna, já s tím stejně nic nenadělám, tak proč bych tam chodil. Dostat obuchem přes hlavu, ne děkuji.

Několik stovek demonstrantů pochodovalo městem. Tak to viděla většina médií. Já bych odhadl jejich počet na 2 až 3 tisíce. 2 až 3 tisíce lidí širokého spektra. Mladí lidé, staří lidé, ženy, muži. Žádné zakryté tváře. Tito lidé věděli, co chtějí a že za svobodu člověk musí bojovat, protože jinak chcípne na úbytě. A nebáli se nabídnout osobní odpovědnost. Skandovali jsme: “Referendum!” A také: “Základny nechceme!” Jeden pán za mnou skandoval vtipně: “ÓDéS tupte!” A také volal na postávající: “Pojďte s námi! Nebuďte zbabělci! Kdo nejde s námi, jde proti nám!” Jak říkám, byl to úžasný zážitek, že se stále najdou lidé, ačkoliv nesmělí, ostýchaví, přesto stateční a uvědomělí, kteří vyjdou do ulic bojovat za svobodu. Neviděl jsem jedinou rudou vlajku. A ten starý pán, který šel celou dobu kolem průvodu a volal na nás: “Hovada!”, asi zapomněl, že to není demonstrace proti komunismu v roce 1989.

Byl jsem jen smutný, že dorazilo tak málo lidí. Opravdu už nikomu na ničem nezáleží? Opravdu si všichni myslí, že proti mocným nemáme žádnou šanci? A že se vlastně všichni mají dobře, mají svůj kus žvance, barevnou televizi, tak o co jim jde? Podívejte se do světa, jak se mají tam! A že ti bohatí jsou prostě jen schopní. Že z lidí, co říkají, že být schopný, pokud si sám nastavuji pravidla, není až tak velký problém, mluví jen závist...

Seděl jsem s mým kamarádem v hospodě a opět jsme se nebavili o ničem jiném, než o politice, o systému, o -ismech. Sedíme sami, neboť si s námi málokdo chce povídat o ošklivých věcech. Většinou si jen vyjasňujeme pojmy, abychom si je nepletli s dojmy. Povídám: “Ti policajti, co zabili toho Poláka, to jsou hovada. Chudák.” A on na to: “Vždyť se choval jak blázen.” A já popuzeně: “Cože? To je přeci jedno, nikomu neublížil, neviděl jsi, jak byl zmatený? Každý člověk není dokonalý! Mně ho bylo líto. Jak si to policajti můžou dovolit, místo aby pomáhali, mučí lidi!” A on s naprostým klidem odpověděl: “Policie tu není od toho, aby pomáhala. Je to represivní složka. Ty psychotesty jsou nastaveny tak, aby se tam dostávali právě tito sadisté, neboť jedině ti dokáží správně plnit jejich úlohu. A tou je represe.” A bylo vymalováno. Na to jsem mu nemohl nic říci. Ještě mohu poznamenat, že i tady na Zvědavci se najde kdejaký soudce Lynch, pro kterého byli ti policajti v právu, vždyť ten člověk se přeci choval divně. A tak je potřeba mu dát za vyučenou. Co na tom, že se nebrání, co na tom, že už leží v bolestech na zemi. Co na tom, že rána taserem je něco jako pořádný kop mezi nohy. Co na tom, že může zabíjet. Dej mu ještě, radí...

Povídám tomu svému kamarádovi, poté co nám přinesli další Plzeň: “Hele, psal jsem si s jedním člověkem na Zvědavci, o rozdílu mezi židy a sionisty. Víš, asi je to pravda, člověk by neměl říkat, podívejte se, kdo stojí za penězi, pro které nechá umírat miliony lidí. Neměl by poukazovat na to, že za bolševismem v Rusku stáli oni, že za násilím páchaným v Izraeli stojí zase oni atd. Pak jsi jen za jednoduchého nácka, rasistu. A navíc je tu ta věc s tou historií. Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost.” A on na to: “Víš, kolikrát jsem ti to už říkal? Sionisti jen využívají židovského utrpení ke svým cílům. Antisemitismus je jen další pokus, jak odvést pozornost od skutečného problému.”

Takže tak dlouhá byla má cesta od nevyzrálého lidumila, přes vyzrálého radikála, ke zvědavci bez předsudků. Ano, dokud lidi nebudou zvědaví, nebudou šťourat v historii, v tématech, o kterých se mluvit nesmí, dokud se díky své zvědavosti nedostanou k jádru věci, pak se nikdy nezbaví všech předsudků a neuvědomí si, že -ismy lidi rozdělují, že je lákají do pastí chybných přesvědčení, vzdalují od pravdy. Že “Rozděl a panuj!” je tu snad od začátku a slouží jen a jen k jedné věci. Zatajit pravdu, omezit svobodu, zbavit lidi lidskosti, solidarity, soucitu, lásky. Vybudovat systém, kde jednotlivec bude jen a pouze pracovní jednotka, která je finančně vyčíslitelná, anonymní, maskovaná. A s tím se já nemůžu smířit.

Napiju se Plzně a povídám: “Já tenhle systém nenávidím. Nemyslím na nic jiného, než na to, že propaganda lidi úplně zblbla. Oni si dokonce myslí, že žijí v demokracii. A nikoho nic nezajímá. Policajti můžou zabíjet lidi a oni jim za to ještě tleskají. K čemu mi je barevná televize, když v ní lžou. K čemu jsou mi peníze, když kvůli nim musím pracovat od rána do večera a na sebe nemám čas.” A můj starý dobrý společník říká: “ Já ten systém taky nenávidím. Na zdraví!”