Radarové otazníky
11.2.2007 Přišlo emailem Témata: Radar, US základna 513 slov
V poslední době se s velkou intenzitou diskutuje o umístění americké radarové základny v České republice. Zastánci argumentují nutností zapojení naší země do bezpečnostní zóny, historické šanci, která nás ochrání před strašidlem dnešní doby – jadernými zbraněmi a terorismem. Vzhledem k tomu, že jsme členy severoatlantické aliance, je přítomnost amerických vojáků logickým vyústěním naší oddanosti a potvrzením bezbřehé loajality. Tak to alespoň tvrdí ti, kteří fanaticky pro radar horují.
Odpůrci základny jsou však také slyšet. Hovoří o naší trpké zkušenosti z nedávné minulosti, pořádají protestní demonstrace a petice.
Dá se říci, že názor na tuto otázku jde napříč politickým spektrem bez rozdílu stranické příslušnosti. Výjimkou nejsou ani národně orientované subjekty a občanská sdružení. I tady kupodivu zaznívají hlasy, podporující americkou vojenskou či radarovou základnu. Prý je to nutnost, abychom eliminovali bolševické nebezpečí a hrozbu návratu komunismu. A každý, kdo podle těchto „vlastenců“ říká opak, je vlastně levičák a komunista. Neopomenou zdůraznit, že komunisté a jiné socialistické organizace jsou také proti radarové základně.
Tento argument je však scestný. Předně, komunismus není dnes naším hlavním nepřítelem. Tím je liberalismus se svým pojetím rozkladného rozežírání zdravých kořenů, podkopávání pilířů tradičních hodnot, na kterých vždy stála evropská civilizace. A jestliže komunisté vyjadřují vůči radaru odmítavý postoj, není to důvod, aby nacionalisté říkali pravý opak. To je podobné, jako když budou komunisté tvrdit, že každé ráno vyjde slunce, a my ostatní, protože nechceme být s nimi ve shodě, budeme říkat, že tomu tak není. Je to dětinské gesto.
Pokud budu hovořit za Dělnickou stranu, odmítáme jakoukoli základnu s cizími vojáky, byť by se jednalo jen o „obranný“ radar nebo základnu, kde budou Američané pěstovat mrkev. Místo toho, abychom byli rádi, že jsme se po převratu zbavili sovětských vojsk, stačilo několik let a zase sami a dobrovolně strkáme hlavu do oprátky. Už slyším to nadšené kvílení humanistů a bojovníků za občanskou společnost, jak vítají americké „ochránce světového míru“ a mávají vlaječkami.
Nemělo by být pochyb o tom, že pokud má na našem území působit cizí vojsko, je to rozhodnutí natolik závažné, že jedině občané formou referenda mohou dát patřičnou odpověď. A jak by tato odpověď zněla, je více než jisté. I proto se vláda snaží otázku umístění radarové základny záměrně bagatelizovat a o referendu neuvažuje. Bude se znovu opakovat „pozvání bratrské armády“ bez vědomí národa?