Reforma voleb – do třetice všeho dobrého

Volební peněžní poukázku

Seznam všech stran a kandidátů zúčastňujících se voleb

Od 10. do 15. února by probíhaly vlastní volby. Občan by měl tedy celých 5 dnů čas na to, aby zašel s volební poukázkou buď na poštu, nebo do kterékoliv banky a tam odvolil. Po patnáctém únoru by volební poukázky pozbyly platnost.

Tyto volební poukázky by byly zcela anonymní, bez jakýchkoliv osobních údajů, jméno ani adresa voliče by tam nebyly, ani žádné další rozpoznávací znaky. Bylo by na nich pouze pořadové číslo, skryté pod stírací fólií - a to by byl PIN kód. Kdyby bylo například 5 milionů oprávněných voličů- tak poukázky by byly očíslovány pořadovým číslem od jedné do pěti milionů. Sama o sobě by ta poukázka byla jen bezcenným cárem papíru - pouze dohromady s občanským průkazem, podpisem voliče a razítkem pošty nebo banky by vytvořila ceninu v hodnotě 100 Kč. Vypadala by velice jednoduše- svým vzhledem by připomínala stírací los. Skládala by se ze dvou naprosto totožných dílů, oddělených od sebe perforací. Na obou stranách by byl vlevo nahoře již zmiňovaný PIN kód skrytý pod stírací fólií a pod tím nápis: Nestírat! Uprostřed obou dílů by byl nápis POLITIK a pod ním okénko, kde by se vyplnilo číslo oblíbeného politika. Vpravo dole, opět na obou dílech by pak bylo místo pro razítko pošty nebo banky a podpis pokladníka. Na zadní straně volební poukázky by pak byly vytištěny tyto POKYNY K VOLBÁM:

1. Volby se konají ve dnech od 10.do 15. února na kterékoliv poště či ve vybraných bankách.

2. Až teprve za plentou vyplňte do kolonky POLITIK číslo Vašeho nejoblíbenějšího politika na obou dílech poukázky- to číslo musí být na obou dílech totožné.

3. Pak setřete na obou dílech poukázky oba PIN kódy a přesvědčete se, že obě čísla jsou naprosto stejná.

4. Teprve potom oddělte od sebe oba stejné díly poukázky přes perforovanou čáru a kterýkoliv díl poukázky vhoďte do urny. Druhý díl si ponechejte pro sebe jako svůj doklad kvůli případné reklamaci.

5. Pokud vhodíte do urny oba díly poukázky, Váš hlas bude neplatný.

6. U volební přepážky předložte PLATNÝ občanský průkaz a tuto volební poukázku. Až po orazítkování volební poukázky a zapsání vašeho OP do volební listiny a Vašem podpisu na téže listině smíte jít za plentu a odvolit.

Člověk, dejme tomu pan Novák, který by volil by prostě u přepážky zároveň s volební poukázkou předložil i občanský průkaz. Pokladník by zkontroloval v OP všechny příslušné údaje, zda jsou platné. Také by dle občanky zkontroloval i tvář voliče a teprve pak by zapsal jeho číslo OP do speciální volební listiny. Tato volební listina by obsahovala pouze tři sloupce. Do prvního sloupce by pokladník zapsal číslo OP, do druhého sloupce by hůlkovým písmem zapsal jméno voliče a ve třetím sloupci by se volič podepsal. Pak by pokladník orazítkoval názvem pošty nebo banky poukázku a k tomu přidal i svůj podpis. Teprve poté by byl vpuštěn pan Novák za plentu k urně, kde by provedl svou tajnou volbu dle volebních pokynů. Především by pečlivě na obou dílech vyplnil číslo voleného politika- buď člena nějaké strany nebo nezávislého. Příklad: Když by se do voleb přihlásilo 25 stran, s celkovým počtem 1000 politiků, tak strany by byly očíslovány od 1 do 25 - ale politici by byli očíslováni souvisle od jedné do tisíce. Pokud by si pan Novák vybral politika č. 323, tak by toto číslo zapsal do dvou okének na poukázce. Podle seznamu stran by věděl, že číslo 323 patří politikovi Aleši Moravcovi, který je členem strany číslo 9, čili strany občanské sebeobrany. Takže by volil s politikem zároveň i tuto stranu, a tím pádem by věnoval stokorunu nejen tomuto konkrétnímu politikovi, ale zároveň i té straně, ve které se nachází.

Člověk, nazvěme ho třeba paní Novotná, který by nevolil- tak jeho stokoruna by propadla ve prospěch státu. Za své účetní služby by totiž banka nebo pošta dostala za každého voliče 50 Kč odměnu, takže úhrada z propadlých poukázek plus chybějící případný doplatek by tvořily odměnu pro banky a pošty. Vtipné by bylo, že i paní Novotná by měla možnost podle setřeného PIN kódu ze své propadlé poukázky se na internetu přesvědčit, že skutečně nevolila. Ještě důležitá poznámka: Kupování hlasů nebo vyzvídání PIN kódů by bylo trestné. V nashromážděné databázi OP by se také nesmělo objevit číslo OP dvakrát - jinak by byl jeho majitel předvolán, aby tu záhadu vysvětlil.

Za nemocnými, nepohyblivými starými lidmi, do domovů důchodců i do malých obcí, kde se nenachází žádná pošta by vybraní volební pokladníci přišli se zapečetěnou urnou tak jako dosud.

Počítání hlasů z odpečetěných uren by měly nárok 16. února kontrolovat všechny volební strany, to znamená volební komise složené z několika lidí z různých politických stran- tak jako je tomu dosud. Byla by to výsada, která by občanům zajišťovala, že by si přímo na místě mohli namátkou zkontrolovat v jakékoliv poště či bance okamžitý stav- že by prostě měli okamžitý přehled o tom, kolik peněz získali strany a kandidáti od voličů. Volební komise by však musela mít nejméně 5 lidí z různých politických stran, jinak by byli pověřeni sčítáním lístků zaměstnanci banky nebo pošty. Lístky z uren by měly souhlasit s údaji zanesenými pokladníky do počítače. Účetní výsledky by se totiž sečetly a strana Má dáti by musela souhlasit se stranou Dal v databázích počítačů. Jinak řečeno, počet volebních hlasů od voličů v urně by musel souhlasit s počtem darovaných stokorun v databázi voličů. Poté by se hlasovací lístky protáhly čtečkou PIN kódů a čísel politiků a vložily se na internet na státní hlasovací webovou stránku nazvanou dejme tomu narodsobe.cz. Na internet by se zanesla i čísla všech OP z volebních listin- ale ta by byla zvlášť, v jiné řadě, ale i to by si mohli občané zkontrolovat, zda je tam jejich číslo OP zaneseno. Volební databáze i volební poukázky by se musely na poštách i v bankách jeden rok archivovat, a teprve pak by se mohly skartovat. Po sečtení hlasů by pošta či banka každé zúčastněné volené straně vystavila doklad, kolik peněz od ní obdrží v nejbližších dnech na stranický účet. Určitá korelace chyb by byla povolena, dejme tomu do výše půl procenta. Ještě malá poznámka: Domníváme se, že sčítání hlasů by nebyla kdovíjaká námaha, když třeba v případě Prahy odhadneme 500 tisíc voličů, kteří by se rozptýlili do 50 pošt a 150 bank, takže by měli k dispozici 200 volebních míst. Na jedno volební místo by tedy připadalo v průměru jen asi 2500 voličů- což by se dalo zvládnout.

A teď to hlavní: Počítačový systém sčítající hlasy od občanů by byl na internetu naprosto veřejný. Byla by to státní webová stránka nazvaná narodsobe.cz, kde by si kdokoliv mohl zkontrolovat cokoliv. Proč by měl mít tuhle výsadu v době existence internetu pouze Statistický úřad? Klasické volby jsou totiž všemi směry dost zneužitelné. Už se přece taky stalo, že nějaká obec volila ODS, ale v počítači bylo, že volili komunisty. Nebo se dá na různý způsob podvádět i přímo v místních volebních komisích. To, že se k těm definitivním výsledkům na Statistickém úřadu dostane jen malá skupinka lidí také není vůbec v pořádku, je to nebezpečné. U tak důležité události jako jsou volby musí být kontrola naopak co nejširší a ze všech stran. Volební účetní operace by byly na internetu stejně kvalitně zabezpečeny jako všechny ostatní účetní operace, kterých denně po světě v bankách a na poštách proběhne bez problémů miliardy. Výsledky voleb by byly zveřejněny dvojím způsobem: zaprvé jako ucelený přehled- čili souhrnné výsledky na jednotlivých poštách a bankách v celé republice, a zadruhé jako přímo služba a kontrola i pro jednotlivé občany. Ti by si rovněž mohli kdykoliv a kdekoliv - třeba v internetové kavárně - na webu zkontrolovat cokoliv. Pan Novák by si vzal k ruce svůj díl volební poukázky, otevřel by si web narodsobe.cz, a do vstupního okénka by přesně zadal pořadové číslo z tohoto volebního dokladu- čili ten setřený PIN kód. Zjevila by se mu souvislá řada, ve které by to své pořadové číslo 1000005 snadno objevil:

Pan Novák by tam kvůli své anonymitě samozřejmě figuroval jen jako pořadové číslo- ale čísla politiků a stran by se kvůli lepší srozumitelnosti přeměnila na konkrétní jména. Vlastně pan Novák by na internetu mohl najít ten svůj hlas všemi směry, jak by si právě zamanul. Jak již bylo řečeno, mohl by si ho nejprve zkontrolovat v nepřetržité číselné řadě v celostátním souhrnu. Nebo by mohl zvědavě nahlédnout, zda ho má řádně zaneseného pošta, kde volil. Anebo by vyťukal stranu, které daroval svůj hlas, a tam by se taky našel. A konečně by mohl vyťukat přímo jméno politika, kterému daroval svou stokorunu- a opět by se tam našel.Na jiném místě by si zase mohl zkontrolovat, zda je tam zaneseno číslo jeho OP. Občan, který by nevolil (paní Novotná) - tak v jeho případě by na internetu u jeho pořadového čísla byla poznámka: nevolil.

Reklamace: občan, který by prokazatelně volil, čili věnoval stokorunu, ale přitom by se nenašel na webu, by to mohl do jednoho měsíce reklamovat na příslušné poště nebo bance.Ta reklamace by probíhala následovně: kdyby se to přihodilo zrovna panu Novákovi, že by se nenašel na internetu, tak by s tou svou druhou částí volební poukázky a občanským průkazem se dostavil na místo, kde volil. Úřednice by podle volebního dokladu v archivu našla druhou, totožnou část. Pokud by náhodou nebyl ten doklad na poště k nalezení, tak by na internetu narodsobe.cz byla vedle PIN kódu pana Nováka dodatečně zveřejněna poznámka: REKLAMACE. ( To z toho důvodu, protože lidský faktor je nevypočitatelný- buď samotný pan Novák zapomněl lístek vhodit do urny, anebo ho mohl někdo z volební komise prostě v nestřežené chvíli zlomyslně vzít: i takové věci se stávají!). Čili určité povolené procento chyb by bylo povoleno. Ale pošta, nebo banka, která by měla příliš velké procento reklamací by při příštích volbách měla u počítání volebních lístků přiděleného bedlivého kontrolora.

Za každého voliče by strany nebo nezávislí kandidáti tedy obdrželi ve volbách příspěvek sto korun přímo od občana. Například strana, která by dostala 3 miliony hlasů by obdržela od občanů třista milionů. Ale strana, která by obdržela méně než 1 procento hlasů by nedostala nic. Platilo by totiž, že strany získají peníze od občanů až pokud dostanou nejméně to jedno procento- v současnosti platí, že dostávají peníze, až když překročí 1,5 procent hlasů. Při méně než jedno procento hlasů by peníze z poukázek propadly státu.(Tyto peníze by rovněž putovaly na služby bank a pošt). Byla by to pojistka proti příliš malým stranám, kterým by šlo hlavně o ten peněžní příspěvek. Je totiž pravděpodobné, že by se jistě našli nějací chytří podnikavci, kteří by narychlo zakládali malinké straničky jenom kvůli vidině zisku z příspěvků volebních poukázek. ( například za sto tisíc hlasů je 10 milionů a to už by stálo za to v této oblasti „podnikat“). Podobný limit by platil i pro nezávislé kandidáty, kteří by kandidovali každý ve vlastním volebním obvodu a financovali svou kampaň z vlastních prostředků.

Mandáty stran i nezávislých kandidátů by byly stejně jako dosud na 4 roky. Velkou výhodou volení jen jediného politika na poukázkách by bylo to, že by tento způsob voleb definitivně odboural na kandidátkách takzvané křoví. Je totiž nenormální, že na současných kandidátkách jen několik lidí vepředu má naději být zvoleno, kdežto všichni ostatní jsou tam jen formálně, jen na parádu- jak se říká lidově, jen pro srandu králíkům. Takže je to svým způsobem volební fraška, že jen asi prvních 5 lidí je volitelných a dalších 40 lidí nevolitelných. Je to tedy veskrze špatný způsob. Daleko normálnější a správnější by bylo, aby VŠICHNI kandidáti na kandidátce si byli rovnocenní- a teprve volič ať si sám rozhodne, koho si vybere.

Další výhodou volebních poukázek by bylo to, že by se daly používat i u jakýchkoliv místních voleb. Občané z Horní Dolní by mohli volit nového starostu tím způsobem, že by obec oprávněným voličům rozeslala volební poukázky třeba jen v symbolické hodnotě 20 Kč. Lidé by si tak mohli přímo zvolit nejen starostu, ale i svého krajského hejtmana, nebo i místního policejního ředitele, či dokonce důležité správní úředníky. Jistě by si dokázali sami vybrat své nejvhodnější zástupce. Kdyby na volebních seznamech nebylo dostatek vhodných kandidátů, měli by občané právo do kolonky na poukázce vyplnit nulu. Pokud by si takto nemohlo víc jak 50 procent voličů vybrat, musely by se uspořádat nové volby- tentokrát rozšířené o nové kandidáty, navržené přímo občany.

2. Odvolatelnost politiků

Vysvětlili jsme průběh hlavních, tzv.státotvorných voleb, které by se konaly jednou za čtyři roky. Připomínáme, že tyto volby by byly směrodatné a nejdůležitější, protože by rozhodly o tom, kdo bude ty další čtyři roky vládnout. Nyní vysvětlíme průběh tzv. voleb vedlejších, orientačních, které by již důležité nebyly, neboť by sloužily především k odvolávání jednotlivých politiků. Byly by určeny jen AKTIVNÍM občanům, kteří by se chtěli angažovat v politice častěji, nikoliv jen pouze jednou za čtyři roky. Tito aktivní občané, co se neustále zajímají o věci veřejné, by měli konečně nějakou možnost v případě hrubých chyb politiků odvolat je. Toto odvolávání politiků by se konalo tři roky po sobě od voleb hlavních až do dalších voleb hlavních. Účelem vedlejších voleb by byly tři věci:

1. Aktivní občané by sami odstranili jednotlivé politiky, kteří by se hrubě něčím provinili.

2. Aktivní občané by finančně ze své vlastní kapsy odměnili toho politika (a tedy i stranu, v níž se nachází), který podle nich odvedl za ten rok nejlepší práci.

3. Aktivní občané by sami svým hlasováním určili přesné statistické zjištění, jak jsou strany u občanů zrovna oblíbené. Rok co rok by po každém 16.únoru, by totiž oni sami vytvořili přesnou statistiku, které strany či politici jsou u nich nejoblíbenější, a kdo naopak v oblibě propadá. Takže pochybné, zmanipulované předvolební průzkumy by musely definitivně ukončit svou činnost. Byly by zakázané! Jak by odvolatelnost jednotlivých politiků probíhala?

Kterýkoliv občan starší 18 let by mohl zajít v době vyhlášení vedlejších voleb, tedy v termínu od 10. do 15. února na poštu nebo do banky a tam by proti občanskému průkazu obdržel tzv. volební složenku. Čili tentokrát nikoliv peněžní poukázka, ale složenka. Tato volební složenka by se opět skládala ze dvou nám již známých stejných dílů a ze dvou stejných PIN kódů. Pokladník by na volební listinu opět zapsal hůlkovým písmem jméno voliče a číslo jeho OP a občan by se vedle podepsal. Pak by pokladník orazítkoval a podepsal obě části volební složenky a občan by zaplatil jak již bylo řečeno ze své vlastní kapsy 100 Kč. Teprve pak by byl vpuštěn za plentu, kde by rozhodl, kterého politika si nejvíc váží a kterého nikoliv. Volil by tím způsobem, že by do předtištěných dvou řádek v obou dílech složenky napsal: v prvním řádku hůlkovým písmem jméno svého nejoblíbenějšího politika- a právě tomu by věnoval svou padesátikorunu. ( Ta druhá padesátikoruna z darované stokoruny by připadla za služby poště nebo bance). A do druhého řádku jméno nejméně oblíbeného politika, u kterého si velmi přeje, aby z politiky odešel.

Politik, který by dostal od občanů nejvíc záporných hlasů by musel po volbách skutečně okamžitě odejít a byl by nahrazen politikem, který dostal nejvíc hlasů. V praxi by to vypadalo takto: na nějakého nejvyššího politika by se dejme tomu v tisku provalil skandál- třeba že nedokáže vysvětlit původ peněz na zakoupení svého bytu jako to bylo v případě Grosse. Pokud by to občanům velmi vadilo, tak by ten politik prostě z vysoké politiky za své korupční chování musel odejít.

3. Reforma všeobecného referenda

Nabízíme všeobecné referendum, které by stát nestálo ani halíř. Referenda , ať na základě občanské iniciativy (I&R) nebo jako plebiscit, by se pořádala pokaždé, pokud by se nějaký problém týkal široké vrstvy obyvatelstva- o kterém jsou způsobilí rozhodovat všichni občané. Takže "lid" by si cestou přímé demokracie sám rozhodl, zda něco chce či nikoliv.

Každé to referendum by bylo velmi snadné a rychlé- trvalo by jen dva dny. Po vyhlášení referenda by totiž v průběhu těch dvou určených dnů všichni oprávnění voliči starší osmnácti let mohli zajít na kteroukoliv poštu nebo do vybrané banky a tam by oproti občanskému průkazu obdrželi tzv. referendovou složenku. Tato referendová složenka by byla opět zcela anonymní, a také by se skládala ze dvou stejných dílů jako volební poukázka. Vše potřebné by na ní bylo opět předtištěno- především dva stírací PIN kódy. Občan by předložil pokladníkovi svůj OP. Pokladník by jen zkontroloval, zda je občan starší osmnácti let a pokud ano, zapsal by jméno a číslo jeho OP do tzv. referendové účetní listiny. Občan by se vedle čísla svého OP podepsal a zaplatil 50 Kč manipulační poplatek, který by celý přináležel poště nebo bance za její účetní služby. Pokladník by orazítkoval oba díly referendové složenky a na obou se podepsal. Teprve poté by byl občan vpuštěn za plentu. Tam by na referendové složence pouze dvakrát do okýnka pečlivě vypsal variantu, kterou si přeje- buď dvakrát ANO nebo dvakrát NE. Takže dejme tomu pan Novák, který by si něco nepřál by jen dvakrát vyplnil slůvko NE. Pak by na obou dílech seškrábl stříbrnou fólií z dvou totožných PIN kódů, a tak by odhalil své pořadové číslo- dejme tomu:1258365. Teprve poté by od sebe oddělil oba perforované díly a kterýkoliv z nich hodil do zapečetěné urny. Ten druhý, zcela totožný díl složenky by si zase pečlivě schoval jako svůj doklad. A pak by si na státním hlasovacím webu narodsobe.cz opět podle pořadového čísla svého PIN kódu mohl snadno zkontrolovat, zda je tam jeho hlasování správně zaneseno.

S pomocí referendových složenek by se podobně mohly provádět i jakákoliv místní referenda na místní úrovni, kdy by si občané opět sami rozhodli, zda v místě bydliště potřebují školky, dětská hřiště, nebo další hrací automaty v hernách. Prostě princip místních referend by byl úplně stejný jako u všelidového referenda- jen by se ta referenda konala lokálně.

4. Připomínková řízení občanů k navrhovaným zákonům

Na poštách a v bankách by byly celoročně k mání tzv. hlasovací lístky k navrhovaným zákonům. Každý důležitější návrh zákona by totiž musel být prodiskutován nejen poslanci, ale i odborníky z celé republiky. Je známo, že poslanci v minulosti schválili nepřeberné množství právních paskvilů- takže vzápětí museli k těmto právním zmetkům přidávat novely zákonů a nové novely novel. Tomuhle by se v budoucnu zamezilo, kdyby se mohli k zákonům vyjadřovat kromě poslanců i všichni občané, jež by o hlasování o zákoně projevili zájem. Jak by to probíhalo?

Kterýkoliv občan v republice by se mohl vyjádřit k jakémukoliv zákonu prostřednictvím již zmíněných hlasovacích lístků. Hlasovací lístek by obsahoval tyto náležitosti: skládal by se ze dvou nám známých, totožných částí, snadno od sebe oddělitelných perforací. Ale tentokrát s malým rozdílem- jen část určená jako doklad pro občana by měla stíratelný PIN kód. Druhá část určená pro poštu či banku by PIN kód neměla, jen evidenční číslo lístku. Bylo by tam místo pro zapsání jména občana, jeho čísla OP, dále kolonka pro zapsání adresy občana i jeho povolání. Další kolonka by byla určena pro název zákona, o němž chce hlasovat- a pod tím by pak vyplnil buď ANO, nebo NE. Na závěr by se občan na hlasovacím lístku dole podepsal.

Vždy s předstihem před schvalováním jakéhokoliv důležitého zákona by bylo prostřednictvím tisku vyhlášeno hlasovací datum pro ten který konkrétní zákon - například na dva pracovní dny, třeba na 20-21.března. Každý občan, který by se chtěl k tomu určitému zákonu vyjádřit by zašel pouze v tyto přesně určené dva pracovní dny na poštu nebo do banky. U pokladny by předložil OP a pokladník by mu podal hlasovací lístek, kde by vyplnil všechny jeho předepsané náležitosti. To znamená své jméno, číslo OP, adresu i povolání. Pokud by souhlasil se zněním zákona, vyplnil by ANO, pokud ne, vyplnil by NE. Pokladník by pak obě části lístku orazítkoval a na obou se podepsal. Tu část obsahující zakrytý PIN kód by pak odtrhl a podal hlasujícímu občanovi jako doklad. Načež by hlasující občan za to zaplatil 50 Kč manipulační poplatek, který by celý přináležel poště nebo bance za její účetní služby. Každý hlasující občan by se pak snadno přesvědčil na internetu, zda byl jeho hlas řádně zanesen do hlasování o zákonu tak, jak si to přál. Vyťukal by na státním webu narodsobe.cz nejprve to evidenční číslo lístku a potom k tomu ten svůj setřený PIN kód- a ihned by se dozvěděl, že jeho jméno, povolání a adresa ( ovšem bez čísla OP samozřejmě) včetně jeho hlasování tam jsou skutečně zaneseny.

Ten PIN kód obsažený na dokladu by fungoval nejen jako vstupenka na internet, ale zároveň i jako vstupenka pro sepsání připomínek k zákonu. Software by roztřídil kritiky zákona podle povolání, takže by si pak každý zájemce o pročítání připomínek k navrhovaným zákonům sám vybral, zda chce číst kvalifikované připomínky právníků, či připomínky lékařů nebo psychologů, nebo si radši jen zvědavě pročte názory běžných občanů. Takže pokud by náš známý pan Novák byl právník, octl by se v kategorii právníků a tam by pod číslem svého PIN kódu krátce vypsal veškeré nejdůležitější nedostatky u navrhovaného zákona. Když by převládalo u těchto připomínkových občanských řízení NE nad 50 procent, byli by poslanci POVINNI celý zákon předělat a hlavně odstranit nejčastěji zdůrazňované chyby z řad odborníků. Tak bychom se mohli dozvědět názory všech občanů rozvrstvených v mnoha povoláních. Poslanci by nepotřebovali předražené poradce, neboť by jim na internet ZADARMO přicházelo nepřeberné množství připomínek přímo od odborníků ze všech koutů země. Výhoda tohoto hlasování kteréhokoliv právníka, či jiného odborníka v zemi by spočívala především v tom, že pouhých 200 poslanců se dá kdykoliv zkorumpovat lobbisty, nebo dokonce přímo mafiány, kdežto 100 tisíc hlasujících odborníků po celé zemi se prostě uplatit nedá. :o))

5. Univerzální použití internetového hlasovacího systému

Hlasování o čemkoliv založené na dvojitých hlasovacích lístcích se stíratelným PIN kódem by se dalo také použít při jakékoliv příležitosti, kde by hlasovalo velké množství lidí rozptýlených po celé republice. Příklad: Lékařská odborová komora (LOK) by potřebovala znát připomínky na určitý problém od všech lékařů v zemi. Prostřednictvím tisku by tedy vznesla svůj dotaz. Lékaři, kteří by chtěli o tom problému hlasovat a taky k němu vyslovit své připomínky by jen zašli na poštu nebo do banky, vyplnili hlasovací lístek, zaplatili 50 Kč manipulační poplatek- prostě vše by probíhalo úplně stejně jako u připomínkového řízení občanů k navrhovaným zákonům. Pouze s tím rozdílem, že jejich hlasování by putovalo na určitou konkrétní adresu webu LOKu, nikoliv na státní internetový hlasovací web narodsobe.cz.

6. Předpokládané úspory

Klasické volby v červnu 2006 prý stály téměř miliardu - kde 500 milionů dostaly strany a dalších 500 milionů byly provozní náklady. V těchto provozních nákladech bylo zahrnuto i zaplacení členů volebních komisí a patrně se musí platit i pronajaté prostory. V nových volbách, pokud by bylo dejme tomu asi tak 6 milionů voličů, tak stát by zaplatil poštám a bankám 6 milionů krát 50 Kč manipulační poplatek = 300 milionů korun. Za tisk hlasovacích lístků a za jejich doporučené zaslání voličům by zaplatil dejme tomu 100 milionů. Předpokládaná úspora = 100 milionů korun.

Při vedlejších volbách sloužících k odvolání zkorumpovaných politiků by strany dostaly každoročně do stranických pokladen od občanů peníze- ale stát by to přitom nestálo ani halíř. Vše by si organizovaly banky a pošty, včetně vytištění peněžních složenek- a zisk z celé transakce by jim pak náležel. Jakékoliv placené předvolební průzkumy by byly zakázané, tudíž by se ani na těchto aktivitách zbytečně neplýtvalo penězi z jakýchkoliv zdrojů.

Klasické referendum je zhruba stejně nákladné jako klasické volby, čili příjde tak na 500 milionů korun. U nového referenda by si vše ale opět organizovaly pošty a banky samy- náklady i zisky. Takže stát by u referenda nikdy neplatil vůbec nic - při jakémkoliv referendu by tedy stát pokaždé ušetřil 500 milionů korun.

Připomínková řízení k zákonům by rovněž pro stát byla zcela zdarma = všechny náklady kolem toho by zajistily pošty a banky, přičem by shrábly i veškerý zisk z toho plynoucí.

Při univerzálním použití hlasovacích lístků by se stát rovněž na nákladech nijak nepodílel- zisky i náklady by měly opět banky a pošty.

Celá, nezkrácená reforma na: http://www.kubata.nazory.cz/clanky/kap20.htm