Jak nás český stát okrádá

Tyto položky za vás musí státu odevzdat firma, o tom žádné informace nemáte.

Za 100 000.- které za vaši mzdu vydá váš zaměstnavatel si můžete koupit zboží v celkové hodnotě 36 989.-. V případě nižších příjmů a zdanění nejnižší sazbou daně z příjmu 15% je konečný zůstatek 45 111.-, tj. celková daňová kvóta 55%. Progrese tedy skutečně není velká - 9% - pouze s tou drobností, že absolutní zatížení všech příjmů, vysokých i minimálních, je drtivé.

Do práce chodíte proto, abyste si mohli za vydělané peníze něco koupit. Když si tedy za zbylých 36 989,- Kč "něco" koupíte (kromě potravin je dnes skoro všechno v sazbě 19% a tam bude patřit i bydlení), prodávající odvede státu daň z přidané hodnoty, o kterou jsou prodávané zboží nebo služby pochopitelně dražší. Ve skutečnosti tedy zůstane jenom 30 326,- Kč. Takže z každých vámi vydělaných sto tisíc skoro sedmdesát tisíc dostane stát, protože pracujete, abyste si mohli něco koupit.

Není to žádný trik ani manipulace, je to prostý souhrn faktů, který stát zahaluje houštím tisíců stránek zákonů, vyhlášek a pokynů. Kromě těchto daní stát vybírá ještě mnoho dalších daní od lidí, podniků a podnikatelů - daně z nemovitosti, daně z prodeje nemovitostí, darovací daně, daně dědické, daně z příjmů, daně silniční, atd., atd.

Kde ty peníze jsou, když zdravotnictví je v krizi, školství zanedbané, po silnicích se skoro nedá jezdit, atd. atd.? Platíme tolik za své sociální jistoty nebo spíš za "jistoty" státních úředníků a za jistoty těch, kterým se nechce pracovat? Jestliže podstatně vzrostl počet úředníků, jestliže nezaměstnanost stoupla na dvojnásobek, pak pochopitelně jsou také vyšší výdaje. Větší zdanění práce samozřejmě prodražuje pracovní sílu a vedle zdražování výrobků a služeb vede také k propouštění, protože firmy a podnikatelé buď krachují, nebo nejsou schopní uživit tolik zaměstnanců, kolik by potřebovali. Mnohem víc peněz se však propadne a zašantročí v neprůhledných, pochybných a často předražených státních zakázkách a v korupci spojené s jejich realizací.

Proč je to lidem jedno? Proč se neptají, jak je možné, že v Chorvatsku postaví 100 km dálnice za jediný rok a za poloviční cenu než u nás, proč se neptají, kam se ztrácí stovky miliard ze státního rozpočtu, proč se neptají, kdo jednou bude platit ty ohromné dluhy a úroky z těchto dluhů tak špatně hospodařícího státu, jak dlouho nám porostou daně..?