Zpráva z prvního slyšení – krajský soud Mannheim, 8.11.05

Soudce zahájil slyšení zaprotokolováním Zündelova jména, data narození, profese a adresy. Po tomto úkonu přešel Dr. Meinerzhagen k útoku na tým obhájců, když nejprve nahlas přečetl zákaz výkonu advokátní praxe Horsta Mahlera, udělený soudem v Tiergartenu, a rozsáhle citoval Mahlerovy poznámky ohledně revizionizmu, židovské otázky a statutu německé říše. Poté požádal, aby byl pan Mahler zbaven funkce asistenta slečny Stolz. Sylvia Stolz poukázala na to, že vzhledem k faktu, že Horst Mahler není ve funkci advokáta, ale jen jejího asistenta, neexistuje k jeho odvolání důvod. Soudce odsekl, že se zdá, že Mahlerův vliv na obhajobu je značný, načež mu Sylvia Stolz odpověděla, že je jen její věcí, které spisy při obhajobě použije. Nato soudce pohrozil, že Mahlera odstraní násilím a dá ho na jeden den vsadit do vazby. Když to lidé v publiku slyšeli, nevěřícně kroutili hlavami. Jürgen Rieger poukázal na to, že takové útoky proti obhajobě neprobíhaly dokonce ani v gulagových procesech. Jelikož Sylvia Stolz stále trvala na tom, že pan Mahler bude jejím asistentem, soudce nařídil policii, aby ho ze soudní síně vyvedla. Stráže už stály za Mahlerem, proto slečna Stolz řekla, že když vidí, že by byl vyveden násilím, tak ho funkce asistenta zbavuje. Mahler se poté posadil mezi obecenstvo. To všechno vyvolalo mezi publikem pobouření a soudce vyhrožoval, že nechá vyklidit soudní síň.

Dr. Meinerzhagen se však teprve rozcvičoval.

Soudce přečetl rozhodnutí soudu ze dne 7.11.05 zamítající žádost obhajoby o propuštění Ernsta Zündla z vazby do doby, než Federální ústavní soud nerozhodne, zda není §130 trestního zákona (holocaustový náhubek) v rozporu s §5 základního zákona (svoboda názoru a projevu). Poté objasnil, že veškeré „podněcování k nenávisti“ ze strany obhajoby by bylo důrazně potlačeno a dále, že obhajoba používá výrazy a mluví o věcech, díky kterým se sama vystavuje hrozbě obvinění z porušení §130 trestního zákona. Prohlásil, že nebude poslouchat „pseudovědecké názory, protože holocaust je prokázaná skutečnost“ (díky tomu začalo publikum řvát smíchy).

Dr. Meinerzhagen pokračoval tvrzením, že si není jist, zda je Sylvia Stolz pro Ernsta Zündela jako mandátní advokát vhodná, protože sama pravděpodobně porušila §130; kromě toho, když je tak pravděpodobné, že Ernst Zündel o svého mandátního advokáta přijde, což by zdržovalo proces, měl by být statut slečny Stolz coby jeho mandátního obhájce zrušen.

Zündel však potvrdil, že si přeje být slečnou Stolz zastupován. Soud si vzal pauzu, aby tuto otázku projednal. Po této poradě slečnu Stolz jako Zündelova mandátního obhájce odvolal. Soudce dále pokračoval tvrzením, že ani Jürgen Rieger jako mandátní obhájce obžalovaného nevyhovuje, jelikož je známo, že pan Rieger zastává revizionistické názory a existuje obava, že pro tuto věc není dostatečně objektivní. Zde soudce ocitoval několik příkladů z Riegerovy minulosti – skutečnosti, které získal porušením zákona o ochraně osobních dat, jak Rieger poukázal.

K Dr. Schallerovi soudce uvedl, že ani on jako mandátní obhájce nevyhovuje, jelikož pro jeho vysoký věk nelze garantovat, že by svou práci zvládnul. Jürgen Rieger pak efektně a briskně prohlásil, že Konrádu Adenauerovi bylo při jeho prvním zvolení do funkce kancléře přes sedmdesát. Toto, stejně jako mnoho dalších prohlášení opět způsobilo, že publikum vyjadřovalo souhlas a smálo se.

Cíl soudce byl naprosto jasný: rozbitím Zündelova skvělého týmu obhájců určit mandátního obhájce podle vlastního výběru; někoho, kdo by nepředkládal žádné žádosti a neměl nemístné snahy vyslýchat svědky, ale kdo by jednal v souladu s návrhy Dr. Meinerzhagena. Obhajoba se tím však nenechala zastrašit.

Poté, co Zündel přišel o možnost vybrat si mandátního obhájce podle své volby, se soudce zeptal, jak chce pokračovat, načež obžalovaný odpověděl, že by mohl propustit svého třetího obhájce (Bocka, u slyšení nepřítomného) a vzal by si jako advokáty Sylvii Stolz, Jürgena Riegera a Dr. Schallera. (Poznámka: německé zákony vyžadují, aby měl obžalovaný před krajským soudem mandátního obhájce; obžalovaný také může mít až tři obhájce podle volby). Rieger pak poukázal na to, že by takové rozhodnutí mělo vést k vytvoření sboru obhájců, a slečna Stolz dodala, že když soud chce mít mandátního obhájce, který má důvěru Ernsta Zündela, měl by podle toho jednat, pokud mu, samozřejmě, nejde o něco jiného. V tomto bodě bylo slyšení na 90 minut přerušeno za účelem přestávky na oběd.

Během této přestávky poskytovali obhájci i státní zástupce rozhovory médiím. Během jednoho z rozhovorů se Ernstův příznivec, Dirk Heuer, před kamerami zeptal státního zástupce: „Jak můžete v noci spát?“ Policie ho okamžitě odvedla pryč.

Po obědě jsme znovu prošli bezpečnostní prohlídkou (policejní úředníci se stávali stále přátelštějšími) a vrátili se do soudní síně. Jürgen Rieger přešel k přečtení prohlášení o předpojatosti soudu. Působivost a emoční síla Riegerova prohlášení však směla být jen omezená. Když Rieger skončil, Sylvia Stolz prohlásila, že obhajobě bylo veřejně vyhrožováno, aby neříkala nic, co soud nepovolí, což je pobuřující a taková myšlenka musí být produktem choré mysli. Dále požádala soud, aby, pokud bude obhajobě i nadále vyhrožováno perzekucí podle §130 trestního zákona, byla z dalších slyšení vyloučena veřejnost. (Poznámka: tento paragraf platí pouze když je „zločin“ spáchán veřejně; s vyloučením veřejnosti by obhajoba mohla vyslovit „zakázané myšlenky“ beze strachu z pronásledování). Také řekla, že pokud by si soud přál veřejné přelíčení, tým obhájců by byl ve vážném nebezpečí perzekuce.

Soud se poté rozhodl odročit jednání až na 15.11.05, 10:00 hodin.

Když jsme opouštěli soudní síň, solidarita přítomných policistů byla mimořádná – vyjádření podpory, plácání po zádech atd.

Celkově vzato byl tento den obrovským úspěchem. Dr. Meinerzhagen jasně ukázal svou zaujatost a odhodlání rozbít Zündelovu obhajobu, stejně jako úmysl nepřijmout žádný důkaz, který by mohli obhájci předložit. Kromě toho otevřeně porušil nejzákladnější soudní pravidla, když veřejně vyhrožoval obhajobě ještě předtím, než vůbec začala obžalovaného obhajovat, stejně jako donucením Horsta Mahlera k opuštění jeho místa a odvoláním Sylvie Stolz z funkce mandátního obhájce. Bylo až hanebně evidentní, že jde o demonstrativní proces.

Obhajoba předvedla skvělou bitvu; Jürgen Rieger se svými efektními, vtipnými komentáři a Sylvia Stolz svým decentním, klidným a dokonale rozhodným chováním. Dvě závěrečné žádosti týmu obhájců byly znamenitými strategickými tahy: a) soud se bude muset zabývat stížností na předpojatost, to jest bude muset analyzovat svůj postup a zodpovídat se z něj, což je něco jako soudní strašidlo a b) žádostí o vyloučení veřejnosti postavila slečna Stolz soud před volbu: buď veřejnost vyloučí, v tom případě bude soud konfrontován s důkazy „přednášky o holocaustu“ Germara Rudolfa a „návrhu na vyslechnutí důkazů ohledně židovské otázky“ Horsta Mahlera, což by bylo pro soud zničující, stejně jako pobouření justičního světa a veřejnosti (proč tajný soud?); nebo veřejnost připustí, v tom případě by sám tým obhájců stanul před soudem za předložení svých důkazů, ale veřejnost i justiční svět by opět přemýšleli o tom, co se děje. Podle toho, jak věci vypadají, se zdá vysoce nepravděpodobné, že by soud došel k rozhodnutí, že svoje plány s Ernstem Zündelem znepřístupní.

Demonstrativní proces s Ernstem Zündelem pokračuje v úterý 15. listopadu před krajským soudem v Mannheimu od 10:00 hod. (Myslím si, že to bude v 9:00, jak bylo oznámeno původně.)

Přeloženo podle „Zgrams“ Ingrid Rimlandové