Stroj - přítel nebo nebo nepřítel člověka?

Je to převratný vývoj. Tam, kde ještě před deseti lety byla armáda lidí s psacími stroji, mnoho dělníků se svářečkami v rukou, dnes nastupuje jeden člověk s počítačem, a jeden člověk, který obsluhuje celou výrobní linku.

Mám možnost sledovat "účinnou pomoc technologií" na vlastní kůži, ve firmě, kde pracuji. Abychom drželi krok s dobou, nakupujeme nové - lepší a lepší automatické nástroje, kterými nahrazujeme méně efektivní pracovní sílu. Nahrazujeme neefektivního člověka, kterého už nepotřebujeme. Nejsem žádný optimista a vím, že toto "nahrazování" se jednoho dne dotkne i mě a mých kolegů. Přitom bych neřekl, že se mi nechce pracovat, ale prostě a jednoduše - jsem horší, pomalejší a hloupější než stroje. Umím počítat pomaleji než počítač, nedovedu smontovat dva díly k sobě rychleji, než automatická výrobní linka. Nadto jsem ještě občas nemocný bez možnosti rychle se opravit. Taky mám různé nálady, které mají na moji výkonnost vliv. Ano, přiznám se, lidem říkáme, že stroje kupujeme proto, aby jim ulehčili práci. Ale také se přiznám, že za nějakou dobu tyto lidi prostě z nadbytečnosti pustíme...

Majitel podniku tak bude mít za nějakých dvacet, třicet let možnost přijít domů, stisknout knoflík. Továrna začne vyrábět. Dá si siestu, a asi tak po hodince stiskne knoflík znovu. Továrna vyrobila svůj denní plán. Bez člověka.

Ti z Vás, kteří četli knihu "Mechanické piano" od Vonneguta vědí, co mám na mysli. Obávám se, že se z většiny lidí stanou "krumpáče a lopaty" nebo pracovníci bezpečnostních sil jako je policie, která bude zcela jistě nezbytná. Jestliže totiž bude ve společnosti velká nezaměstnanost, nastanou nepokoje. Ty nastanou i tehdy, když bude mít společnost co jíst, kde spát - ale nebude mít práci. Bude se nudit. Jistě - někteří předvídají, že nastane rozvoj umění - lidé budou více kreslit, bavit se a smát... Opravdu nevím, jestli je možný smích a radost bez pocitu něčeho, co mám za sebou, co jsem vykonal já - svýma rukama.

Ať už se Vám to může zdát, nebo ne, člověk je primárně k práci stvořen. Má za úkol obdělávat zahradu, nasytit sebe a svou rodinu, vychovávat děti, pomáhat přírodě, když je potřeba. Už dnes s radostí přenechává zahradu strojům, jídlo supermarketům, výchovu dětí televizi a pomoc přírodě ekologickým aktivistům, kteří jsou stejně bezmocní.

Jako důkaz budiž to, že když si chleba sami upečete, máte z tohoto počinu radost a chutná Vám, i když je třeba připálený.. Když si chléb koupíte, ani si neuvědomujete základní věc.. , že je to chléb - to, čemu naši předci žehnali, čeho si vážili a co uměli péci. Klidně vyhodíte půlku do koše, protože si můžete kdykoli koupit nový.

Myslím, že je to jen na nás, jestli přenecháme práci strojům a několika málo lidem, kteří je budou ovládat a nebo jestli vezmeme odpovědnost na sebe, budeme pracovat a odmítneme splynout s tupou a bezmocnou masou kobylek, které umí jen jedno - konzumovat vše, co jim přijde pod kusadla. Opravdu to takto chcete?