Rudé kraje aneb je KSČ(M) vůbec opozicí?

Volby ukázaly, jak vysoké procento lidí je ochotné volit hlas protestu nebo se uchýlit k jakýmkoli možnostem. Že vládní politické strany ztratily veškeré zbytku důvěryhodnosti a volit je je projevem hlubokého zoufalství, není třeba připomínat.

Dalším významným výsledkem voleb je mizivá volební účast, která snižuje legitimitu celého volebního aktu. Zatímco vzdělanější voliči patrně rezignovali, ti tupější nostalgicky nebo z neznalosti vzpomínají na doby, které si většinou ani nepamatují.

Radikalizace, frustrace a nespokojenost je příznakem těchto voleb. Volební póly se stále více oddalují. Průměrný volič ODS a KSČ(M) nemohou ani usednout ke stolu, jejich názory se diametrálně liší. Oba jsou zpravidla frustrovaní, ale vidí jiná východiska.

Volba KSČ(M) přitom jistě není žádným hlasem protestu, ačkoli lidé házeli její kandidátky do uren právě s takovým pocitem. S pocitem, že něco změní a vládnoucím lumpům to „natřou“. Jenže KSČ je dlouhodobě etablovaná politická strana, inkasující pravidelné a bohaté státní dotace a podílející se (přímo či nepřímo svými bývalými členy a kádry) na moci výkonné a zákonodárné v naší zemi od roku 1945. Nikdy nebyla na rozdíl od jiných stran zakázána ani podstatně ostrakizována, nepočítaje sametovou rétoriku po roce 1989. KSČ je strana stejná jako ODS nebo ČSSD a na parlamentní úrovni udržuje s kolegy z „demokratických“ stran čilou spolupráci, která se projevuje obsazením zákonodárných postů ve sněmovně. Volit KSČ(M) je proto volba pro existující systém, nikoli proti němu.

Lidé tedy hlas protestu dosud nenašli nebo se ho bojí. Doba je těhotná pro stranu nabízející jasná řešení. Je otázkou, koho budou lidé volit, až zjistí, že jimi zvolení komunisté pokračují tam, kde jejich předchůdci skončili. Možná strašidlo komunistů znovu a opět zafunguje a hloupí lidé, kteří zůstali o víkendu doma, budou zase volit osvědčené vládní partaje typu ODS, TOP09, TOP12 apod. Hloupost českých voličů nezná mezí a jen díky němu můžeme vidět stále stejné obrázky smějícího se opilého Kalouska a pospávajícího elitáře Schwarzenberga.

Dejte řešení, říkáte? Na českém spektru je několik malých stran, které budí větší či menší nenávist vládních politiků. Pak zbývá už jen libyjský nebo syrský scénář.