Datové schránky - krok mimo?

Truhlářská firma, s.r.o., 1 majitel a 1 zaměstnanec. Firma pracuje na individuálních zakázkách od lidí z okruhu cca 50 km. Má malou dílnu, jednoho majitele, jednoho zaměstnance, oba jsou truhláři. Mají 1 telefon na firmu, účetní doklady shromažďují u sebe a jednou za měsíc je předají účetní ke zpracování. Prakticky vše platí a inkasují v hotovosti, jednou měsíčně dají do banky ve městě příkaz k úhradě daní, odvodů ap. Jinak prakticky nic nepotřebují. Docela dobře se tím živí.

S úžasem vstřebal majitel informaci, že kdosi jeho firmě nařídil založení a používání datové schránky, kam mu budou chodit důležité úřední písemnosti. Trochu ho to rozčílilo, ale fakt, že je to sice otrava, ale nic ho to stát nebude, jak stojí ve všech informačních materiálech, ho zase mírně zklidnilo. Takže se nakonec do toho pustil, když mu to stát nařídil. Je to celkem férový a odpovědný člověk.

Logicky první věc, na kterou narazil, je nutnost připojení na internet. On sám ho nemá, nepotřeboval ho, jeho firma je v okolí známá a docela zavedená. S tím souvisí i to, že musí mít nějaký počítač. Takže je tu první vynucená investice 9.000 Kč za vcelku obyčejný notebook. Dvakrát se zastavil ve městě u telefonního operátora, který mu prodal mobilní připojení na internet k tomu notebooku. Zaplatil necelé 2 tisíce a měsíčně bude platit paušál v řádu stovek korun. Další problém byl v tom, že nikdy s počítačem nepracoval a neměl tušení, jak a co udělat, aby se na ten internet vůbec mohl dostat. Tady mu pomohl jeho syn, který se u něj čas od času ukáže. Zapojil mu to, zprovoznil a během asi 2 dnů mu sestavil písemný postup, jak co udělat, aby se na internet dostal. Pro truhláře už jen samotné napsání čehokoliv na tom notebooku byl úkol na dlouhé desítky minut. Tak zatím získal teoretickou možnost se aktivně zapojit mezi řady uživatelé datových schránek, technicky už na to byl vybaven. Zbývá jen udělat tu schránku.

Vzal si tedy v sobotu ráno k ruce dopis, co mu přišel od České pošty. Tady je vše, co potřebuje k založení datové schránky. Na internet se už dostal docela brzy podle návodu od syna. Podařilo se mu vstoupit i na stránky datoveschranky.info. Tady ho asi po dvou hodinách začal chytat amok. Haldy nejrůznějších informací, údajů a výrazů, o kterých vůbec neměl tušení, co vlastně znamenají. Přečetl postupně snad vše, co na těch stránkách bylo možné přečít. Představoval si původně, že na těchto internetových stránkách bude nějaký formulář kam zapíše ty údaje od České pošty a tím to bude založené a vyřízené. Bohužel se mu vůbec nepodařilo najít kudy a jak na nějaké zadávání těch údajů od pošty se vůbec dostat. Na těch stránkách nic podobného neexistuje. Povolal tedy k večeru známého ze sousední vesnice, který má doma také počítač a snad by měl umět i na tom internetu. A tak tam nad těmi stránkami s množstvím informací seděli oba a pozvaný znalec postupně bledl, jak se snažil postupovat podle různých návodů, kterým z valné části nerozuměl. Použité odborné výrazy a zkratky ho rovněž uváděly do stavu zoufalství. Zvolili cestu, že kdo chce do datové schránky, má zadat do vyhledavače www.mojedatovaschranka.cz, i když vůbec netušili, co znamená věta "Pokud chcete vstoupit do aplikace ISDS, přepište do adresního řádku svého prohlížeče...." a následovala adresa na mojedatovaschranka.cz. Tuhle cestu zvolil spíše intuitivně v zoufalství, co vlastně mají dělat, jelikož netušili, co znamená ISDS. Tady se ale místo nějakého formuláže objevilo hlášení, že existuje problém s certifikátem zabezpečení. Napadlo je, že jde o nějakou poruchu toho nového notebooku. Po telefonických konzultacích zjistili, že se mají obrátit na jakousi certifikační autoritu. Sobota se chýlí ke konci, oba jsou vedle totálního naštvání otráveni naprostou nesrozumitelností všech těch informací.

Po mnoha pokusech, telefonátech na nejrůznější místa, včetně infolinky České pošty se během příštího týdne propracoval k certifikační autoritě, kde mu poradili, jak má napsat žádost a kolik musí zaplatit. Když mu přišla zpráva od nich, nabyl přesvědčení, že konečně se vše vyřešilo a bude mít od té zatracené datové schránky pokoj. Za pomoci zhruba hodinového telefonátu se mu podle velmi podrobného návodu podařilo certifikát dostat na správné místo počítače. Ujistili ho, že teď se už stačí jen přihlásit na stránku datových schránek a aktivovat si ji. Tento jednoduchý úkon si nechal opět na sobotu. Na ty základní stránky se dostal a už přímo se svým kamarádem, kterého prozřetelně zase pozval, šup na stránky mojedatovaschranka.cz a tam konečně založit tu proklatou datovou schránku. Ale ouha... Místo nějakého vstupního formuláře se objevila hláška, že jeho certifikát nelze ověřit u důvěryhodného certifikačního úřadu. Nastalá krize hrozila zničením nového notebooku. Stupeň rozčílení byl skutečně velmi vysoký, stát a jeho pitomé zákony byly posílány do všech možných, převážně vulgárních míst. Pak napadla souseda spásonosná myšlenka. Skočil na Google, zadal datové schránky, načež zavyl radostí, protože se mu ukázala možnost kliknout na "datové schránky přihlášení".To bude ono, jen nechápu, proč tohle není přímo na té základní stránce o datových schránkách od České pošty, zavýskl vesele soused. Ťuk na enter a... prostě zoufalství. Hlášení: "Existuje problém s certifikátem zabezpečení tohoto webu". Oba už téměř vibrovali. Soused po delší diskuzi kliknul Pokračovat na tento web (nedoporučujeme). Oba netušili, proč tam nepokračovat a kdo a proč to nedoporučuje. A najednou, světě zboř se, tady je ten vstupní formulář! Tak konečně jsme správně! Vzali do ruky dopis od České pošty a jali se zapisovat Uživatelské jméno a heslo. Skončili velmi brzy. V heslu byly obsaženy znaky jako křížek a zavináč. Zhruba hodinu zkoušeli různými cestami tyto znaky vyloudit z klávesnice. Přišli i na přepínání české a anglické klávesnice. Jako velký problém se ukázalo, že při psaní hesla, které obsahuje ty různé cizí znaky, nejsou jednotlivé znaky vidět. Je tam místo nich vždy jen tečka. A tak spolu vyzkoušeli snad 50x zadávat ta hesla a znaky, ale nikdy si nebyli jisti, jestli je to správně napsan podle toho papíru. A pokaždé zrudli zlostí, když se znovu a znovu objevoval vyčištěný formulář s červeným nápisem "Chyba přihlášení, znovu zadejte údaje". Postupně jejich zlost rostla až upadli oba do úplné apatie. Mnohokrát padl návrh, že se na celou schránku můžou vykašlat, ale znovu a znovu zkoušeli zadávat ty série znaků, opět marně. Před jedenáctou v noci se dohodli, že zítra v neděli budou pokračovat.

Neděle přinesla hned zkraje docela zajímavý nápad. Prostě tam ty znaky zkopírují. Napíšou si je hezky čitelně do textového editoru a až to bude správně, zkopírují je do toho formuláře. Tak také udělali. Formulář se však tvářil naprosto nečinně, jakoby nic neměl zadáno. Takhle to tedy asi také nepůjde. Po obědě po mnoha marných pokusech a hledáních padla nová myšlenka. Hele, tady mají Testovací prostředí, to by mohlo být něco jako na vyzkoušení. Na papíře od České pošty je napsáno, že jejich datová schránka už byla automaticky aktivována, jen se tam nějak dostat. Takže tady si to vyzkoušíme nanečisto. A tím se to naučíme. Klik na Testovací prostředí. Nová stránka - a tady je vstupte ZDE. Klik na vstupte zde... v tu chvíli to skutečně s notebookem bylo vážné. Schytal velice prudké zavření a pár ran od mohutných truhlářských rukou. Objevil se ttotiž zcela stejný formulář, jako už měli dřív. Po chvíli otevření notebooku a pár dalších pokusů... no pochopitelně, vždy to končilo červeným "Chyba přihlášení, zadejte údaje znovu". Takže vlastně tady nejde vyzkoušet nic.

Příští čtvrtek se dostavil další konzultant. Po asi půl hodině klapání do klávesnice oznámil, že se mu podařilo do počítače dostat nějaký zásuvný model, který bude potřeba ty schránky. Truhlář jen naprázdno polkl, ani neměl odvahu se zeptat, o jaký model se jedná a proč je zásuvný nebo co to znamená. Odborník přešel na návody, jak postupovat. Otevřel si příslušný soubor a cosi na notebooku vyráběl, občas zaklel a po hodině nadával už otevřeně. Mají tady popsáno všechno možné, ale je to takové obecné, moc se v tom nevyznám. Informací tady mají haldu, ale vyznat se v tom je teda skutečně kumšt. Když uplynuly další dvě hodiny, vstal odborník od notebooku a prohlásil, že už musí jít, že má něco dalšího. Prý ten certifikát by měl už fungovat, ale na tu datovou schránku se jednoduše vůbec nepropracoval. I on zadával ta různá hesla a jména v různých kombinacích asi 15 minut. Marně. Jeho závěr - myslí si, že datová schránka není vůbec ještě aktivována a podle návodu je potřeba o její aktivaci nejdřív požádat vyplněním dalšího formuláře z těch internetových stránek. Až budou potom testovací stránky aktivovány, tak pošlou zprávu a pak už by to mělo jít.

Druhý den dopoledne skutečně zpráva přišla, že byly aktivovány zkušební stránky, které ale nejde použít naostro. Tady máte ID schránky, Jméno a Heslo. Stačí zapsat do formuláže ZDE a je to. Kliknutím se otevřel vstupní formulář a truhlář se zděsil. Zapsat Uživatelské jméno (ID osoby) a Heslo. No jo, je uživatelské jméno to, co mi píšou v té zprávě jako Jméno anebo je to ID schránky? Následuje opět dvouhodinová anabáze s pokusy se zapisování různých kombinací a možností, přičemž jistota, že konkrétní znaky jsou zapsány správně je nulová. Proč prokrista aspoň nepoužívají stejné názvy, jako jsou na těch vstupních formulářích?

Pozdě odpoledne truhlář bezmocně zavřel notebook, vytáhl ho ze zásuvky, uklidil do pěkného nového obalu a i s drátem pro připojení na internet uložil do horního nástavce skříně. Jestli mi někdo někdy začne vykládat o tom, že mi něco poslali datové schránky, vezmu je za límec a ať mi to laskavě předvede, co s tím. Na celou datovou schránku se jim vykašlu. Pokud vím, ten stav trvá dodnes a pochybuji, že se v dohledné době změní. Co se změnilo, to je jen míra naštvanosti na naše politiky a zákony. Když něco chtějí a něco nařídí, musej přece k tomu připravit něco, co pochopí každý a ne jen nějaký počítačoví inžinýři... tak zněly jeho často opakované argumenty. Má pravdu?

Co k tomu dodat. Tohle je naprosto reálný pokus o naplnění zákona. Vedle přímých výdajů cca 10.000 Kč, povinného placení paušálu měsíčně, ztráty několika dnů a hromady nervů to znamená další pomyslnou těžkou ránu našim zákonodárcům ze strany jednoho truhláře, co chtěl naplnit znění zákona. Celý ten systém jaksi předpokládá, že všichni mají počítač, připojení na internet, že s obojím umějí zacházet, že věcí, co jsou různé autority, implementy, odborné zkratky na internetových stránkách o datových schránkách, že zvládnou komplikované a odborně pojaté návody na odborné postupy a nutné procedury. Bohužel tomu tak zdaleka není a potíže s tím spojené jsou až neuvěřitelné. Laický uživatel počítače a internetu má jen malou šanci celý ten proces úspěšně završit. Navíc jak se zdá, spousta různých orgánů státní moci to rovněž nepoužívá a asi ani ještě dlouho nebude. K čemu to pak je, taková věc? Všechny to stojí spoustu peněz, čas, nervů a výsledek je velmi tristní. Obávám se, že na ten systém spousta lidí a firem, zvláště těch menších, může docela těžce doplatit. Cože, ty nemáš, milá firmo, datovou schránku nařízenou zákonem aktivovanou? To nás tedy absolutně nezajímá, tady máš pokutu, důsledek, následek, výsledek. Tvoje chyba, firmo... My jsme stát, my jsme zákon a i když ho i my sami neplníme, ty prostě musíš. Jak? Tvůj problém, firmičko, tvůj problém.....

Článek vyšel na blogu Milana Souška 25. ledna.