Má DRM na kahánku?

DRM je prodlouženou rukou (něco jako výkonnou mocí), nebo chcete-li zhmotněním amerického zákona DMCA (Digital Millennium Copyright Act). Tento zákon byl přijat ve Spojených státech v roce 1998 a od té doby se nekontrolovaně a navzdory odporu veřejnosti šíří jako infekce do dalších zemí - mnohem rychleji než ptačí chřipka. Vlády téměř všech západních zemí byly touto nemocí infikovány.

DMCA/DRM je nádhernou ukázkou toho, jak lze ohnout stávající autorské zákony platné v celém světě, tak, aby sloužily hrstce nejbohatších. Je také nádhernou ukázkou nefunkčnosti demokracie a zkorumpovanosti politiků a legislativy, která připustila, aby odrůda DMCA a její dítě DRM jako rakovina prorostly vším, co se týká digitálního uchovávání dat a to jak hardware tak software.

DRM je soubor hardwarových a softwarových bloků, které stojí v cestě každému digitálnímu signálu, a v každém okamžiku cesty digitálního signálu z média do ucha / oka uživatele neustále kontrolují, zda uživatel zaplatil výpalné.

Kdybychom to přirovnali k dopravě, pak DRM je něco jako tlupa opilých policajtů vybavených obrovskými pravomocemi a rozstrkaných na každé křižovatce. Tito policajti zastavují každé projíždějící auto a neustále řidiče buzerují a znovu prověřují. Samozřejmě, že to má vliv na plynulost dopravy. Ale to policajtům vůbec nevadí.

Součástí zákona DMCA a jeho klonů legalizujících nasazení DRM je i to, že spotřebitel nesmí DRM žádným způsobem obejít nebo se pokusit jej vypnout. Pokud by někdo zveřejnil postup, jak zlomit DRM, bude podle amerických zákonů odsouzen na dvacet a více let vězení – horší trest než za vraždu - plus k pokutě v řadách milionů dolarů. To ostatně postihlo ruského programátora Dmitrije Skljarova, který jako pracovník ruské firmy ElcomSoft přišel na způsob, jak obejít ochranu v eBook firmy Adobe. Když v roce 2001 přicestoval do Las Vegas jako soukromý turista na konferenci Def Conu, byl zadržen FBI a uvězněn. Následný soud jej odsoudil na 25 let vězení a pokutě 2,25 milionu dolarů. Skljarov byl později (po vlně mezinárodních protestů) osvobozen a bylo mu dovoleno opustit zemi, ale mrazicí efekt toho procesu zůstal a pokud vím, nikdo další od té doby žádný návod na omezení DRM nepublikoval.

DRM je široce a upřímně nenáviděno napříč spotřebiteli ať hovoří jakýmkoliv jazykem a pocházejí z jakékoliv třídy.

DMCA/DRM porušují nejméně dvě dosud platné normy v autorských zákonech, a to

(1)tzv. fair use policy (politiku rozumného využití) Pod knutou DMCA/DRM je často lidem zakazováno pořídit si vlastní kopii právoplatně koupeného díla, bývá jim zabráněno, aby si koupenu skladbu přehráli na jiném než původním zařízení.

(2)původní omezenou časovou platnost autorského práva. Totiž podle dosud platných autorských zákonů je právo držitele copyrightu na jakékoliv dílo časově omezeno na 10, 20, ale i více let. Po uplynutí tohoto období přestává být dílo chráněno a stává se v podstatě „majetkem nikoho“, anglicky public domain. DMCA/DRM ovšem zcela oba tuto normu ignoruje a chrání digitální dílo až do skončení existence vesmíru. Nebo přesněji, až se držitelé autorského práva uvolí dílo uvolnit – pokud se uvolí. DRM lze totiž na dálku po internetu ovládat. Což je další pochybný průnik do našeho soukromí.

Tak. A teď možná blýská v dálce malinké světélko naděje, že by DRM mohlo padnout. Alespoň ve světě hudby.

Cituji z článku Blíží se konec hudebního DRM? na serveru root.cz, který mi posloužil jako předloha k tomuto textu:

Naštěstí trh přirozeně na DRM zareagoval a zákazníci sáhli po tom jediném správném donucovacím prostředku – začali chráněnou hudbu ignorovat. I těm, kteří by za normálních okolností digitální hudbu řádně koupili, došlo, že ačkoliv poctivě zaplatí, dostanou vlastně „zmetek”, který je bude jen omezovat a za své peníze nedostanou adekvátní protislužbu.

Zcela logicky si tito bývalí zákazníci internetových obchodů řekli, že za takový přístup nejsou ochotni platit a raději si svou oblíbenou hudbu seženou někde jinde. Upřímně řečeno – možností je víc než dost.

Protože byla zmíněná reakce dostatečně masová, poměrně zásadně se projevila i na statistikách prodeje u hudebních vydavatelů. Lidem se tak podařilo lidově řečeno „sáhnout vydavatelům na peníze”.

Celkově se tedy příjmy vydavatelství meziročně v roce 2006 snížily o tři až čtyři procenta, což je rozhodně nezanedbatelný výsledek. Představitelé zainteresovaných firem byli samozřejmě čísly velmi nemile překvapeni a začali jednat o tom, co bude dál.

Kéž by to byla pravda. Stále se tomu zdráhám uvěřit. Ale něco se zřejmě začíná dít.

V lednu vydalo Norsko zákon zakazující iTunes v celé zemi. Důvodem bylo právě to, že srdce vesmíru iTunes/iPod nefunguje s ničím jiným než s iPod. Jinými slovy pokud chcete do knihovny iTunes, můžete tam jedině tak, že si koupíte iPod. Tohle se nelíbilo Norwegian Consumer Council, který podal oficiální stížnost k norskému ombudsmanovi. Francie a Německo se připojily. Apple má do prvního října tohoto roku otevřít Fairplay dalším firmám, jinak jí hrozí pokuty a možnost úplného zavření iTunes v celé zemi.

Hned v únoru vydal nejvyšší šéf Apple, Steve Jobs, prohlášení, ve kterém částečně vysvětluje svůj nový postoj vůči DRM: „70 % veškeré hudby kontroluje dnes velká čtyřka: Universal, Sony BMG, Warner a EMI. Apple bylo schopno uzavřít s touto čtyřkou exkluzivní smlouvu umožňující jí volné kopírování DRM skladeb na libovolném počtu iPodů a až na pěti počítačích – ovšem za předpokladu, že DRM zůstane neprolomeno“, říká Steve ve svém prohlášení. „Pokud by se našla někde v software iPod chyba umožňující větší kopírování, Apple by podle smlouvy mělo jen velmi krátký čas na opravu. Pokud by chybu neodstranilo v termínu, hrozily by firmě sankce. A to je něco, co nás nenechává lhostejnými.“

Největší váhu ovšem má nečekané rozhodnutí jedné firmy ze silné čtyřky. EMI oznámila, že od května t.r. začne nabízet zákazníkům písničky bez DRM. Budou ovšem dražší asi o 30%. Aby EMI kompenzovala zákazníky za vyšší cenu, budou tyto nechráněné skladby nahrávány ve vyšší kvalitě 256 kbps oproti původním 128 kbps. Zákazník si bude moci vybrat. Buďto skladbu s DRM za 99 centů a v kvalitě 128 kbps nebo tutéž skladbu za 1,29 dolaru bez DRM a v kvalitě 256 kbps.

EMI a iTunes se v této své snaze spojily. Tohle je obrovský krok správným směrem. Pokud zákazníci projeví o nechráněné skladby dostatečný zájem, vytvoří to přirozený ekonomický tlak na ostatní tři nahrávací dinosaury a ti budou nuceni učinit něco podobného.

Takže si zbývá jen přát, aby to bylo co nejdříve.

Zdroje

• Blíží se konec hudebního DRM?
• Thoughts on Music
• Norway Outlaws iTunes