Pozor na firmu Acer – dokončení

Nevěděl jsem o existenci tajné oblasti a před prvním startem jsem oblast s Windows zmenšil a do vzniklého prostoru jsem si nainstaloval Linux. Což podle licence není nic zakázaného. Svým zásahem jsem ovšem skrytou oblast se zálohovým systémem vymazal a tím se připravil o možnost vytvořit zálohu a později obnovit systém.

V Aceru mi nabídli možnost nechat si u nich znovu vytvořit původní obsah disku (samozřejmě se ztrátou všeho, co na něm bylo, včetně toho Linuxu) za 1500 Kč.

I kdybych se zachoval podle návodu a systém při prvním zapnutí zálohoval, jak doporučují, nebylo by to výhodné řešení. Proč? Protože zálohový systém tak, jak je předinstalován, umožní pouze a jedině obnovu celého disku do původního stavu, v jakém byl při koupí. Jenže kdo někdy obnovoval systém, ví, že takový krok je až poslední v řadě, neboť vede k nevratnému zničení všeho, co jste si na disk v mezičase uložili. Především vašich vlastních dat, vaší práce. Velmi často není nutné všechno vymazat a začínat znovu. Obnovoval jsem systém mnohokrát, ať už to bylo po napadení virem nebo po ztrátě či nečitelnosti některého vitálního systémového souboru. Mohu spolehlivě říct, že ve čtyřech z pěti situací nebylo nutno obnovovat celý systém formátováním disku a uváděním do výchozího stavu.

Navíc by mě obnova jejich způsobem nutně připravila i o druhý instalovaný operační systém, přičemž licence MS nezakazuje mít na jednom disku více různých systémů.

Ostatně Windows mají vlastní automatizované nástroje pro korekci chyb, jako jsou chybějící nebo nečitelné systémové soubory, a to v několika stupních (první je cosi, jehož jméno si teď nevybavuji, ale mělo by to projít všechny systémové soubory a samo by to mělo opravit ty, které chybí, či jsou porušené, druhý je recovery console, třetí je opakovaná instalace systému bez formátování disku), kromě toho existuje software třetích stran, které často umí dělat malé zázraky, téměř vždy se ale neobejdete bez základního CD se systémem.

To, co nám Acer a stále častěji i další výrobci počítačů nabízejí, je obnova stylem ryc-pic, všechno ven, začneme znovu. Asi jako kdyby vám v domě praskla zeď a firma starající se o opravy by vám jako jedinou možnost nabídla srovnat dům se zemí a postavit nový.

Firma tím uhamouní pár drobných za CD, vás ponechá svému osudu.

Podle EULA licence, kterou odklikáváte při instalaci, vám sice koupená Windows nepatří, nicméně Microsoft vám poskytuje licenci k jejich používání, přičemž součástí licence je i právo na obnovu a opravu systému kdykoliv to uznáte za vhodné. Patří to do tzv. fair use policy – politiky rozumného využití, dalo by se volně přeložit.

Kontaktoval jsem postupně prodejce notebooku, pak firmu Acer v Čechách, pak ředitelství firmy Acer v Tchajwanu a nakonec českou pobočku Microsoftu. V podstatě se nikdo se mnou nebavil, jedna firma přehrávala zodpovědnost na druhou, připadal jsem si jako ta slepička v pohádce o kohoutkovi. Až konečně Microsoft byl ochoten se se mnou aspoň o tom pobavit. Upozornil jsem je, že tím, že dovolují výrobcům nedodávat s novým počítačem Windows na CD, nepřímo podporují pirátství. Proč? Protože devět z deseti zákazníků si nakonec ta Windows na CD stejně někde sežene načerno. Uznali, že jsem neporušil licenci nainstalováním Linuxu, ani tím, že jsem vymazal skrytou oblast, uznali, že mám stále právo na obnovu systému, pokud vlastním licenci. :-) Slíbili, že mi pošlou CD s Windows. Ale trvalo ještě řadu měsíců a byla nutná řada urgencí, než to konečně udělali. Dnes, téměř po roce, CD dorazil poštou.

Co z toho všeho vyplývá? Inu, v první řadě to, že jsem měl pravdu. Pokud Microsoft nakonec uznal mé argumenty, nebylo to pro mé krásné oči, ale proto, že viděli, že jsem odhodlán prosadit svůj názor, i kdyby to mělo být soudní cestou. A tušili, že by to nemuseli vyhrát.

Nevím, jestli to, co teď napíšu, je dobrý nápad, ale za úvahu by to možná stálo. Navrhuji, abychom se my, kteří se cítíme poškozeni tímto jednáním výrobců počítačů, domluvili. Abychom zmapovali jednotlivé případy, dali dohromady aspoň deset až dvacet lidí, kterým firmy odmítly dodat s novým počítačem záložní CD se systémem, a společně podali na výrobce žalobu. Muselo by jít o jednoho výrobce, exemplární příklad. Věřím, že ostatní výrobce bychom přinejmenším zastrašili. V USA se podobné akci říká Class action suit. Český právní řád tento pojem nezná, nicméně připouští možnost několika poškozených žalujících jednu firmu.

Museli bychom prokázat, že nám jejich jednáním vznikla škoda a vyčíslit ji. To by mělo být možné. Škoda vznikla ztrátou dat po obnově metodou ryc-pic, všechno ven, přičemž by musel svědčit i soudní znalec, který by musel potvrdit, že systém šlo zachránit bez použití hrubé síly (formátování), kdyby bylo po ruce záložní CD.

Připadá vám to moc komplikované? Ano, není to jednoduchá cesta, ale pokud budeme mlčet, budou firmy stále drzejší. Už licence EULA jak je teď napsána (četli jste ji někdy?) je vrcholem vyčuranosti a drzosti. V podstatě podle ní nemáte právo na nic, naopak vlastník systému může všechno, včetně vzdálené kontroly vašeho disku, zda tam nemáte ilegální software, a včetně zásahu, který by takový "ilegální" software znehodnotil.

Malé odbočení: Když jsem si před několika roky kupoval od Della stolní počítač, odklikl jsem při prvním přihlášení, že s licencí EULA nesouhlasím. Tím jsem v podstatě ztratil právo používat MS Windows. Následně jsem volal customer service výrobce a sdělil jim, že s EULA nesouhlasím, že tudíž tu licenci nechci a že jim vracím Windows. A požadoval jsem peníze zpět. Ukázalo se, že je to pro ně celkem neřešitelný problém, protože oni nemohou prodat počítač bez Windows a já odmítám odkliknout licenci, takže je vlastně nemám. Navrhl jsem jim že jim tedy vrátím celý počítač tak, jak přišel. Po mírném handrkování, kdy se do případu vložil i nějaký manager od Della jsme se nakonec domluvili, že si Windows ponechám a oni mi sleví z původní koupě asi 200 dolarů. Tak se také nakonec stalo. :-)

Píšu o tom proto, abych motivoval ostatní k podobným akcím. Nic se vám nemůže stát, svým protestem můžete jedině získat. A bude-li se dost lidí stavět na zadní, přinutí to nakonec hamižné firmy změnit svou politiku okrádání nás, zákazníků.