Jak je to s RFID mikročipy

Půjde-li o 125 kHz čipy, nelze je číst na velkou vzdálenost. Omezením je zde energie dodána do cívky čipu; to, co vyzařuje, když vysílá, je asi s dobrou kombinací antén možné chytit i ze satelitu, ale k tomu, aby se brouček vůbec vzbudil, je nutné mu poskytnout napájecí napětí, a k tomu je potřeba dost velká intenzita pole.

Velmi důležitým parametrem je také vzájemná orientace antény čtečky a antény čipu; pokud jsou vzájemné kolmé, citlivost klesá řádově oproti situaci, kdy jsou rovnoběžně. Pro zájemce zaměstnané někde, kde jsou píchačky řešené tímto typem karet, doporučuji experimentovat s pozici karty a vzdálenosti čtečky, a odečítání vzdálenosti, kdy se stroj rozhodne že kartu vidí. Bude to v rozsahu od milimetrů do 10-20 centimetrů.

Čipy používající vyšší frekvence nepotřebují cívky jako antény, stačí jim dipolova anténa (která je levnější na výrobu a podstatně menší), ale zato mají ještě menší dosah.

Praktické zkušenosti s 125 kHz čipy nesvědčí o nijak závratných parametrech. S malou čtečkou je dosah minimální, pro větší dosah by se musely použít veliké rámové antény a i tak to víc než na metr, dva nepojede. Nebo bychom museli překročit limity pro přípustné síly pole pro neionizující záření, což si komerční zařízení netroufne. Na druhou stranu nelze říct totéž o zařízeních Neexistujících Agentur, pro které vzhledem k jejich neexistenci civilní limity neplatí. Rovněž tak zařízení v rukou zlodějů identity nebudou zřejmě vázany nějakými předpisy.

Domnívám se ale, že vzhledem k jejímu principu bude možno čtečku nepříliš složitým zařízením zdetekovat a to dříve, než se RFID čip probudí. Postačí k tomu cívka s kondenzátorem (celý LC člen, ať ho nemusíme počítat a motat sami, neboť jsme líní jako vši) z nějakého čipu, výstup se připojí na ADC vstup mikroprocesoru a objeví-li se na něm napětí, je to známka toho, že se děje něco, co by se dít nemělo. Jinými slovy, čtečka RFID je v blízkosti.

Jelikož zde použijeme brouka s vlastním napájením a z antény tedy budeme potřebovat řádově menší množství energie, zaznamenáme přítomnost pole čtečky z mnohem větší vzdálenosti, než která je potřebna na na probuzení RFID čipu.

Je-li požadován velký dosah RFID čipu (metry až desítky metrů), nutno použít čipy aktivní s vlastním zdrojem energie. Typickým příkladem zde je EZtag, používány v USA k placení mýtného. Jedna se o kombinaci přijímač-vysílač, kde vysílač vysílá pouze je-li o to požádán čtečkou (což velmi šetří baterie).

Tolik k detekci RFID čipu. A jak se lze bránit jinak, kromě včasné detekce a vyhýbání se čtečkám? Jednou variantou obrany je aktivní rušení. Vyžaduje to přijímač, který poslouchá na předpokládaném pásmu a čeká na synchronizační sekvence odpovědi čipu (sekvence 101010101010 na začátku, aby se chytil PLL, jako to bylo kdysi u Ethernetu po koaxu, a jako je to teď u wifi a GSM a u ostatních paketovych systémů). V okamžiku zachycení takového signálu by bylo nutno vysílat rušící impulsy.

Uživatelé technologie by na druhé straně mohli rušení eliminovat masivním nasazením ECC kódu. Tento kód ale současná generace čipu zatím nepoužívá. Uživatelé technologie by rovněž mohli použít několik antén (jednu budící, několik přijímacích) u přijímače s detekcí fázového posunu a možností zaměření přesné pozice čipu - metoda používaná pasivními radary, teoreticky by to mělo fungovat.

Jelikož taková rušička vysílá až v reakci na blízký odpovídající čip, spotřebuje minimum energie a dá se podstatně hůře zaměřit. Bez vysílače bude obvod sloužít jako detektor. Očekávám objevení se této technologie na trhu během pár týdnu od masovějšího zavedení čipu. Moje kung-fu na její uvaření zatím nestačí, ale pokud jim to bude trvat dost dlouho, možná bude.

Dalším pasivním protitahem nás, šmírovaných, by bylo odstínění cívky; vzhledem k poměrně velkému množství energie, které je nutné dodat do cívky, aby se brouček probral k životu, mělo by to být poměrně snadné; kus kovů by měl udělat svoji práci. Vzhledem k tomu, že 125kHz technologie používá vazbu spíše magnetickou než elektrickou, nejsem si jist, zda hliníková fólie zabere (i když by měla aspoň dramatický snížit dosah čipu), ale destička feromagnetického materiálu (kus pozinkovaného plechu na střechu, nebo pokud máte peníze a chcete být stylový, anebo z nějakého důvodů jde o každý gram váhy, pak podstatně lepší a podstatně dražší Permalloy) zde odvede svou práci. Stínění dokonce ani nemusí být kolem antény, stačí v její těsně blízkosti. Konkrétními parametry si ale nejsem úplně jist, definitivně odpoví jen sada experimentu.

V RFID čipech v pasech bude kromě jména, čísla pasu apod. elektronicky zakódována a digitálně podepsána sada biometrickych popisů majitele. Což znamená, že např. bude možné porovnat charakteristiky obličeje nebo otisk prstů nebo snímek sítnice s údaji uvedenými v pasu.

Mimochodem, téhož by se dalo dosáhnout pomoci 2D (dvoudimenzionálního) čárového kódu a optického čtení, např. standardem PDF417. Místo vertikálních proužku jde o šachovnici černých a bílých čtverečku, využívající poměrně masivní ECC kódování takže se dá i částečně poškodit bez ztráty informace. Používá se např. pro kódování MSDS informací na barely s chemickými svinstvy, společně s human-readable formou záznamu, aby se daly rychleji a bezpečněji zpracovávat při přepravě.

Variantu téhož používá UPS na zásilky, nebo se to používá na machine-readable data pro řidičáky v některých státech.

Jako čtečka čárového kódu 2D stačí kamera spřažena s počítačem a s vhodným softwarem. Tento čárový kód lze produkovat na laserové tiskárně, takže jde o řešení levnější než RFID. Je i bezpečnější v tom smyslu, že vyžaduje nutnost přímého optického kontaktu, tedy člověk by musel vytáhnout pas z kapsy. Naproti tomu RFID lze číst, aniž by o tom majitel věděl. Řešení pomocí 2D čárového kódu by mohlo o něco zvýšit odolnost dokladů proti padělání - až do doby, než někdo podplatí úředníka nebo neukořistí kopii certifikátů z jejich počítače některou z mnoha děr v populárním systému dodávaném jistou nepopulární megakorporací.

Trh s padělanými doklady tedy nezmizí, jenom změní strukturu.

Domnívám se, že budou-li v pasech použity 125kHz čipy, bude obrana proti nechtěnému čtení relativně snadná. O něco víc mi dělají starosti RFID čipy, které v současnosti vyjíví firma Hitachi pro Euro bankovky. :( Zatím jim z čipu při manipulaci odpadávají antény, ale dřív nebo později přijdou na řešení...

V radiotechnice se zatím nevyznám natolik, abych mohl hovořit autoritativně, takže to zatím berte jako teoretické spekulace.

Poznámka vydavatele: Nerad bych, aby tento článek budil falešný dojem bezpečnosti. Autor napsal: Očekávám objevení se této technologie (senzory, rušičky čteček apod.) na trhu během pár týdnu od masovějšího zavedení čipu. Ty čipy se už několik roků masově používají, aniž bychom si mohli koupit něco, co je umlčí. Např. už v roce 2003 psal Scott Granneman v článku RFID Chips Are Here o firmě WalMart, jak nutí dodavatele používat RFID čipy, a o tom, jak firma Michelin produkující 800 tisíc pneumatik denně se chystá instalovat do každé z nich RFID čip. Předpokládám, že o dva roky později se už tak děje. Ostatně zadejte si do Google heslo rfid chip a uvidíte sami.

Zatím jsem nenašel žádné komerční zařízení vyrobené za účelem zmatení či eliminace těchto čipů. Může to být tím, že veřejnost o takové zařízení dosud neprojevila žádný zájem. Protože - a to si přiznejme - RFID čipy zatím nikoho příliš neomezují ani neobtěžují. Bývají tak šikovně skryty, že zákazník o nich často ani neví. K jeho škodě.