Další výrobky Velkého bratra

Firma General Motors rutinně instaluje do všech modelů vozů vyšší třídy zařízení OnStar. U vozů nižších tříd tak činí na požádání. Je to vlastně zabudovaný mobilní telefon s GPS určený k pomoci řidiči v případě, že se dostane do potíží. Např. uvázne-li někde, zabloudí-li, dostane-li infarkt apod. Řidič v takové situaci stiskne knoflík a může hovořit se vzdáleným dispečinkem. Pomocí satelitů lze určit polohu vozu kdekoliv na zeměkouli s přesností několika metrů. OnStar také automaticky hlásí na dispečink aktivaci airbagu, takže skutečně může zachránit někomu život.

O čem se mluví méně, je to, že zařízení lze ze vzdáleného střediska zapnout a bez vědomí osádky naslouchat konverzaci ve voze. Jde o tzv. recovery mode. OnStar nedává žádnou indikaci, že odposlouchává. Teprve při ukončení odposlechu se na displeji rádia objeví zpráva, nebo - není-li rádio v provozu -, systém zapípá. Režim recovery mode byl údajně vestavěn kvůli zlodějům. Policie díky němu může poslouchat, o čem si zloději v ukradeném autě povídají.

Když FBI, která si nikdy nenechá ujít žádnou příležitost, jak šmírovat své občany, zjistila, co automobilky do vozů montují, byla hned celá žhavá toho využít. Objevila se v OnStar a prezentovala soudní příkaz k odposlechu. Nešlo o příkaz podle Patriot Act, ale o obyčejný kriminální případ. Automobilka vyhověla, ale odvolala se a odvolací soud rozhodnutí soudu nižší instance zrušil. Mezi oběma soudy uběhly skoro dva roky a mezitím FBI hojně odposlouchávala lidi v autech se systémy OnStar, mávaje pokaždé rozhodnutím prvního soudu.

Odvolací soud zdůvodnil své rozhodnutí tak, že je-li zařízení zapnuto někým v centrále, neumožní to řidiči, aby jej sám použil, bude-li potřebovat rychlou pomoc. Například dostane srdeční záchvat a bude marně mačkat knoflík Emergency.

Jinými slovy šlo o přerušení služby a tím pádem porušení dohody mezi automobilkou a zákazníkem. Automobilka totiž garantuje zákazníkům, že zařízení bude vždy použitelné.

Cítíte, jak slabý je to argument? Ani jeden soud se nezabýval otázkou porušení soukromí nebo - nedej bože - překročením Ústavy. Takové detaily nemají dnes žádnou váhu. Jediné, co zatím zadrželo šmíráky z FBI, bylo vágní odvolání na málo pravděpodobnou situaci. Ostatně stačil by protiargument, že v takovém případě bude ucho v centrále FBI dosti dobře zpraveno o situaci ve voze (např. chrčení nebo volání o pomoc bude v centrále slyšet) a může učinit patřičné kroky. Může se také postiženému řidiči ozvat a pomáhat mu radou a udržovat ho při vědomí, dokud nedorazí pomoc. Pro řidiče je to vlastně ještě pohodlnější - nemusí ani mačkat příslušné tlačítko.

Je s podivem, že právníci FBI takto neargumentovali, ale předpokládám, že na dalším soudním jednání budou.

Anebo - a to je ještě pravděpodobnější - automobilky vyjdou FBI vstříc, provedou se drobné konstrukční změny, které umožní, aby "zákaznický servis" nebyl přerušen ani při odposlechu - a všichni budou spokojeni.

Podle odborníků není těžké převést zařízení OnStar na dálku do recovery mode (odposlechu) technicky zdatným amatérem a vůbec to nemusí být FBI nebo dispečink OnStar. Šikovným zločincům a cizím rozvědkám se tak otevírají netušené možnosti.

V současnosti je systémem OnStar vybaven zhruba milion vozů v Severní Americe a je to prý nejoblíbenější a nejžádanější zařízení. I např. konkurenční Acura začíná tento systém montovat do svých vozů.

Co z toho vyplývá pro nás jako zákazníky? Nebavte se ve voze o ničem důvěrném. Nevíte, kdo vás slyší. Anebo ještě lépe: kupte si bryčku a koně. V bryčkách zatím OnStar není.

Druhý výrobek, který se dostává na trh, a který by Velký bratr miloval, je TiVo, neboli digitální videorekordér.

Skvělé zařízení. Za pouhých 199 dolarů umožní divákům v kterémkoliv okamžiku zastavit nebo vrátit obraz v televizi a prohlédnout si ho znovu kolikrát chtějí. Do jeho digitální paměti se vejde až 80 hodin nahrávek, má schopnost vyhledat pořad na základě jeho jména, vysílacího času či autora, zvládá úschovu a zobrazení divákových vlastních digitálních fotografií a nahrávek, lze jej ovládat dálkově.

A opět, jako v předchozím případě, se vůbec nemluví o tom, že zatímco divák sleduje TiVo, TiVo sleduje jeho. A že někam v tichosti hlásí každé přepnutí kanálu i čas, který člověk strávil na tom kterém pořadu a také samozřejmě to, co si nahrál nebo vrátil k opakovanému shlédnutí. TiVo také hlásí, které reklamy divák přeskočil a které shlédl. Na stránkách TiVo (odkaz viz výše) o tom nenajdete ani zmínku.

Znovu se nám tvrdí, že nejde o šmírování, protože TiVo přece neví, kdo mačká knoflík ovládačů (zatím to neví, ale jen počkejme, až budeme mít mikročip pod kůži) a také údajně nehlásí svou svou přesnou lokaci.

V Orwellově románu 1984 sledovala policie lidí prostřednictvím televizních obrazovek. Podobnost čistě náhodná.

Teoreticky jsme dnes v situaci, kdy ještě částečně můžeme tyto elektronické špiony odmítnout. Nekupovat si auto s GPS a se zařízením podobným OnStar, nepoužívat digitální videorekordéry, nevlastnit mobilní telefon, neplatit plastikovými kartami, nepoužívat komerční software. Ale jaký je to život? Můžeme se vrátit na začátek minulého století? Obávám se, že ne.

Rozsah šmírování, který umožňuje moderní technika, bere dech. Poslední, co schází do mozaiky, je ten nešťastný mikroprocesor pod kůži, aby každé takové šmírovací zařízení ihned vědělo, koho právě šmíruje. A pak nebude pro vlády světa žádným problémem zmapovat doslova každou vteřinu každého člověka, zaznamenat celý jeho život do detailů, které si nedovedeme představit.

Zdroje

• http://www.newsmax.com/archives/articles/2003/12/10/213653.shtml
• http://news.com.com/2100-1029_3-5109435.html
• http://www.suntimes.com/output/rosenthal/cst-ftr-phil05.html