RIAA pořádá ničím neomezené hony na uživatele software P2P

Žaloby jsou namířeny proti uživatelům software P2P, které si RIAA vytipovala. Nejsem si jistý jakých prostředků pro to použila. V říjnu 2001 uváděl článek RIAA Wants to Hack Your PC ve Wired.com, že se RIAA snaží prosadit zákon, který by jí dovolil hackovat libovolný počítač na síti a vymazat z něj libovolný obsah. Pokud je mi známo, ten zákon neprošel. Přesto dnes RIAA dokáže zjistit, zda používáte KAZAA nebo podobný P2P software. Jak? Nevím. Možná předstírá, že je jedním z uživatelů KAZAAy, možná má jinou metodu. Jisté je pouze to, že RIAA soudně přinutila poskytovatele internetových služeb, aby sdělili jména a adresy vytipovaných klientů.

V září po prvním kole žalob musela RIAA přeci jen vzdorovat mírné kritice zákonodárců. Aby se tentokrát kritice vyhnula, souhlasila s tím, že než podá žalobu, nabídne podezřelým mimosoudní vyrovnání.

Počátkem října tedy byly rozeslány 204 dopisy, ve kterých se oznamuje, že jejich příjemci jsou podezřelí z pirátského kopírování skladeb a nabízí se jim varianta uznat vinu a zaplatit RIAA 2000-3000 dolarů nebo jít před soud. Celkem 156 lidí zvolilo raději zaplacení, včetně rodiny dvanáctileté Brianny Lahary, která žije v sociálních bytech, a jejíž Internetu a autorského práva neznalí rodiče na jaře zaplatili 30 dolarů za Kazaau bez reklam v domnění, že si předplatili stahování skladeb.

Mluvčí RIAA se raduje, že první kolo žalob rozselo mezi uživateli Internetu strach a hrůzu a vedlo k progresivnímu snížení používání software P2P. Ze sedmi milionů v červnu na 3,2 milionu v říjnu, říkají.

Chystá se další kolo žalob, údajně proti těm, kteří zkopírovali více než tisíc titulů, přičemž RIAA bude požadovat až 150 tisíc za každý.

Nahrávací průmysl tvrdí, že už roky ztrácí zisk a viní z toho Internet. Polovina mladých ve věku mezi 12 a 22 prý na Internetu sdílí skladby, prodej cédeček klesl od roku 1999 do roku 2002 o 14 % na pouhých 12,6 miliardy. Nahrávací firmy byly nuceny snížit cenu CD o 30 %, ale ani to příliš prodej nezlepšilo.

Kritiku vyvolala i další akce RIAA, Clean Slate Program, neboli "Prohlášení o uznání viny a slib, že už budu hodný." V rámci tohoto nápravně-výchovného programu můžete podepsat sebemrskačský dokument, ve kterém se přiznáváte, že jste sice P2P používali, ale že od tohoto okamžiku jste ho zavrhli, všechny pirátské skladby z počítače vymazali, kopie zničili a už nikdy, nikdy, nikdy nebudete RIAAu okrádat o jejich těžce vydělané miliardy. Podle RIAA už na tisíc lidí podepsalo Clean Slate Program.

Jeden z mnoha problémů kolem tohoto programu je to, že RIAA nemůže zajistit, že dotyčný sebemrskač nebude v budoucnu souzen jinými nahrávacími organizacemi, např. MPAA.

Proti Clean Slate Amnesty byla v Kalifornii podána žaloba.

Podle mého názoru RIAA nedokáže pochopit, že zlatá doba předražených CD je nenávratně pryč. Odmítá uznat existenci Internetu, není schopná se přizpůsobit novému trendu doby a tak kope kolem sebe a využívá svých ukradených miliard k uplácení politiků a soudců ve snaze zastavit čas. Zatím se jí to daří a soudě podle stavu amerického soudnictví to může ještě delší dobu vydržet.

Řádění RIAA se v současnosti omezuje pouze na Spojené státy. Jak dlouho bude trvat, než překročí hranice, je otázkou.