Uvězněn v autě

Mám od kamarádky půjčenou Octavii Combi, rok výroby 2005. Jezdí dobře, ale baterie je zřejmě na odpis, i když je jen tři roky stará. Což jsem nevěděl. Čekal bych, že smrt baterie je postupná, člověk to pozná tím, že studené auto startuje na několikerý pokus, jenže jak mi později vysvětlili, nové moderní baterie umírají kolapsem – bez varování a rychle. Pokud jsem s vozem jezdil každý den, nebyl žádný problém. Ale přišel den, kdy jsem nevyjel, a auto tak stálo 48 hodin. Přišel jsem k vozu, odemkl centrální zamykání a udivilo mě, že reflektory nezablikaly. Že bych to přehlédl? Zkusil jsem znovu zamknout a odemknout. Zámek fungoval, světla ne. Mělo mě to varovat, ale nevarovalo.

Otočil jsem kličky zapalování. Kontrolky zablikaly a zhasly. Nic. Znovu. Znovu nic. Naštěstí jsem parkoval z kopce. Cesta asi sto metrů končila na spodním parkovišti u domu. Nevadí, odbrzdím, nechám vůz rozjet a snad motor na těch sto metrech naskočí. (Později mi mechanik vysvětlil, že tyhle vozy roztlačit nelze, naopak podobné pokusy ničí motor.) Zapalování zapnuto, zařazena jednička, vůz se pomalu rozjíždí. Vyšlapávám spojku, v motoru to zahrkalo a nic. Ještě jednou a ještě jednou. Motor nenaskočil. Zůstal jsem stát šikmo přes silnici přímo u vjezdu na parkoviště. Vystoupím a vůz odtlačím na kraj, rozhodl jsem se.

Zkouším otevřít dveře. Nejde to. Znovu to zkouším, opakovaně, pak i další dveře. Tisknu knoflík centrálního zamykání a v rostoucí panice všechny další knoflíky a čudlíky, nic nefunguje, displej je prázdný. Když otočím klíčkem zapalování tam a zpět, kontrolky ani nebliknou. Samozřejmě - okna rovněž ovládané proudem nelze stáhnout. Zůstal jsem uvězněn ve voze napříč silnici u vjezdu na parkoviště. Pocit je to hodně nepříjemný. Dovedu si představit, jak bych se cítil zůstat takto stát někde v zatáčce nebo na dálnici nebo na železničním přejezdu. Provoz na místě, kde jsem „parkoval“, naštěstí nebyl téměř žádný. Za tu hodinu, kdy jsem tam seděl, projel kolem jen jeden řidič. A ačkoliv jsem na něj klepal a mával rukama, usmál se, pokynul mi a odjel. Zřejmě to mělo znamenat něco jako „přeju hezký den“, nevím.

Ke všemu odchází i baterka v mobilu. Vážím, komu zavolat. SMSkuji kamarádce. „Jsem uvězněn v uzamčeném autě, potřebuji poslat číslo nějaké odtahové služby nebo mechanika.“ Volá mi zpět a má z toho srandu. Nevěří, že se mi taková blbost může stát. Že se vůbec někomu může stát, nikdy o tom neslyšela. Nakonec mi posílá číslo na nejbližší autoservis. Shodou okolností je to ten, kde jsem před dvěma dny nechal tentýž vůz opravovat – výměna lambda sondy – a kde jsem se pohádal, protože servis byl, jak jsem později zjistil, hodně předražen. Volám člověku, který se se mnou naposledy loučil větou, ať si příště dám auto opravit někam jinam. I on je viditelně, tedy slyšitelně potěšen a na koni. Nicméně pochopil, že jsem fakt v nouzi a uvolil se přijet. Za dvacet minut zacouval k mému vozu, propojil baterky kabelem a zbytek už byl jednoduchý. Motor naskočil, centrální zamykání zafungovalo a já byl venku z vozu. Ani za tu službu nic nechtěl.

A mne teď zajímá, zda si výrobci automobilů Škoda uvědomují, že se z auta, které nemá na dveřích čudlík pro ruční otevření dveří, může stát past v případě, že napájení vozu je z nějakého důvodu přerušeno. Já měl dosud vždycky vozy značky Toyota, ty páčku pro ruční otevření na dveřích mají, i když jsou také vybaveny centrálním zamykáním. Škodovky ne. A udivuje mne, že se v těch stovkách tisíců škodováckých aut prohánějících se na silnicích nejen v ČR, ale i za hranicemi, dosud zřejmě nikomu nic podobného nestalo a nikdo si nestěžoval. Podle mě je to vážná konstrukční a bezpečnostní chyba.