Malá záchodová úvaha

Doma jsme měli bidet. V panelákovém bytě z období reálného socialismu s umakartovým jádrem to byla věc nezvyklá. Někdo zřejmě projektantovi poradil, že bidet je fajn, ale už mu neporadil, jak se má používat. Projektant tedy navrhl standardní komůrku pro záchod, kde se dalo sotva otočit, a bidet umístil v koupelně na druhém konci chodby. Nájemník byl tak po vykonání potřeby nucen s kalhotami „na půl žerdě“ přeskákat chodbou do koupelny – k nemalé potěše ostatních nájemníků bytu. Nedělali jsme to. Co pamatuji, bidet jsme nikdy nepoužili k účelu, k jakému byl vymyšlen. Myli jsme si v něm nohy nebo prali ponožky. Vzpomínám si, že mi naši nikdy nevysvětlili, proč ta tryska uprostřed směřuje vzhůru. A já se neptal. :)

A muselo uběhnout dlouhých čtyřicet let, než mi došly výhody tohoto zařízení. Předtím jsem nad tím nikdy nějak nepřemýšlel.

Bylo to v Thajsku. V Thajsku jsou bidety samozřejmostí. A ne-li bidety, tedy alespoň bidetové spršky. Byly opravdu přimontovány u každého záchodu, co jsem tam viděl. I u záchodu u bambusové chýše přímo na okraji džungle, kde jsme strávili noc. Ten záchod neměl střechu, nad hlavou palmy, ale byl čistý, vydlážděný a bidetová sprška byla na dosah.

Když jsme u Thajska, ačkoliv je to subtropické (nebo už tropické?) pásmo a určitě je tam tepleji než v Bulharsku, turecké (bulharské) záchody tam nebývají. Tedy kecám. Jeden jsem viděl na cestě v malé vesnici (jméno vesnice jsem zapomněl). Ale bylo to opravdu jen jednou.

Tak těm bidetovým sprškám a bidetům jsem od návštěvy Thajka propadl. Najednou jsem nedokázal pochopit, že mi tolik roků mohl stačit jen toaletní papír. Přeci tekoucí voda a mýdlo je jediné správné a naprosto přirozené řešení.

Po návratu jsem bidetovou spršku začal sháněl, ale ouvej. Bidetové spršky neexistovaly ani v ČR, ani v Kanadě. Pravda, samostatné bidety měli, ale namontovat bidet do hotové, vydlážděné koupelny není úplně jednoduchá záležitost.

Situace se poslední rok mírně zlepšila, spršku alespoň jednoho typu, už v ČR koupit lze. Ještě nedávno bylo nutno improvizovat. Improvizoval jsem. Koupil jsem hadici s malou růžicí sloužící u kuchyňského dřezu k omývání ovoce. Ale prodavač mě varoval, že hadice není stavěna k tomu, aby v ní byla voda pod stálým tlakem trvale, a mohlo by se stát, že by zkrátka začala téci sama od sebe. Hadici jsem zkoušel, zkoušel, nakonec to vzdal. Hadice visí na háku v koupelně dodnes nezapojena.

Tento rok na jaře jsem byl v Argentině. A opět mě překvapilo, že bidety jsou v Argentině běžnou záležitostí. Měli je všude. Jak v bytech Argentinců (navštívil jsem dva), tak v hotelích, hostelech a na ubytovnách.

Nevím, jak je tomu v dalších rozvojových zemích, mnoho jsem jich neviděl. Kolumbie, Kuba, Dominikánská republika bidety nijak zvlášť neoplývaly. Třeba čtenáři sami doplní mozaiku. Ale i to málo, co jsem viděl, stojí za zamyšlení. Thajsko a Argentina – dvě od sebe vzdálené a kulturně i historicky naprosto rozdílné země, přesto v obou nějak nezávislé přišli na to, že voda je lepší než toaletní papír.

Často zde v Kanadě sleduji v televizi channel HGTV o renovaci domů a bytů a podobné kanály o renovaci koupelen. Dělají ty koupelny krásně. Krásné dlaždice, krásná světla, krásné sprchy. Ale nepamatuji si, že by někdy v některé z těch renovovaných koupelen namontovali bidet. Jednou jsem sledoval renovaci koupelny, kde naopak starý bidet demontovali, protože „zabíral hodně místa“, jak řekla paní domu.

Nicméně situace se přeci jen malinko zlepšuje, i když k obecnému povědomí mají bidety ještě hodně daleko. Ale objevily se alespoň bidetové spršky a bidetová sedátka. V ČR například zde a zde, v Kanadě zde a zde.

Koupil jsem si poslední uvedený produkt. A zaplakal. Vyrábějí je v Jižní Korei, do Kanady je zřejmě jen někdo podnikavý dováží. Světlost hadiček na přívod teplé a studené vody je podle metrických norem (Evropa a svět). Napojení na kanadský vodovodní systém, který počítá v imperiálních jednotkách, se ukázal problematický. Samotný spojovací článek, jakési téčko, nebo jak tomu odborně říkají instalatéři, s tím sice počítal, ale je z plástu a tudíž nemá velkou životnost ani dokonalou těsnost. Navíc závit měl jiné stoupání než závity kanadské. Můj instalatér (naštěstí kamarád a Čech, kanadský instalatér by ten nadlidský úkol prostě vzdal, protože kde se musí improvizovat, tam nemá šanci) strávil zapojováním bidetu na teplou a studenou vodu osm hodin, dvakrát jsme jeli do Home Depot a do dalších specializovaných prodejen pro různé redukce a převodní členy.

Ve speciální prodejně pro instalatéry nám vysvětlili, že produkt, který jsem si přes internet v Kanadě koupil, není homologován pro zdejší vodovodní síť a v případě jeho selhání a vytopení nám pojišťovna nenahradí škody. A nabídli nám rovnou celou záchodovou mísu i s bidetovým sedátkem homologovanou pro Kanadu. Stála maličkost: Dva tisíce tři sta dolarů. No nekupte to. Zvlášť když nejkvalitnější, značkové mísy zde vyjdou na 500-700 dolarů, ty nejlevnější začínají na 70 dolarech.

Nakonec se povedlo trubičky nějak propojit, bidet funguje, ale napojení na vodovodní systém vypadá ošklivě a důvěru v pevnost zapojení nemám.

Západní svět má o sobě vysoké mínění. My, Evropané, Američané, Kanaďané se domníváme, že jsme kulturní, považujeme se za nositele kulturních tradic a o ostatních zemích hovoříme často se špatně zakrývaným opovržením jako o Třetím světě. A přeci co se týče základní hygieny v tak běžné věci, jako je očista po toaletě, jsme něco zaspali. Bidety a vše s tím spojeno jsou v naší vysoce moderní, vyspělé, spreji, deodoranty a čisticími prostředky prošpikované společnosti chápány jako něco luxusního, nezvyklého a – zbytečného.

Trošku pokory před tzv. rozvojovými státy by nám nejspíš občas neuškodilo.