Opera Nabucco ke 150. výročí sjednocení Itálie

Opera proběhla normálně až k uvedenému sboru jehož první slova v překladu jsou: „Oh má země, tak krásná a ztracená...“

V hledišti bylo zvláštní napětí, které cítil dirigent i účinkující. Když skončil sbor otroků, byl obrovský aplaus. Dirigent slyšel výkřiky: "opakovat!"

A rozruch neustával.

V Itálii není zvykem opakovat části v průběhu opery, ale nakonec, když se rozruch utišil, obrátil se dirigent na Berlusconiho a řekl: "Jsem Ital. Cestuji po celém světě a teď se stydím za to, co se děje v mé zemi a proto ( – k obecenstvu ) přijímám Vaši prosbu o opakování! – Nejen pro vlastenecký obsah, ale při dirigování slov „Oh má krásná ztracená země“ myslím na to, že když budeme takto pokračovat, zničíme kulturu, která tvoří historický základ Itálie. V tom případě bude naše země opravdu ztracena." Potom řekl: "Já Motti jsem mlčel po léta. Nyní bych chtěl dát této písni skutečný význam. Jsme doma v Římě, v divadle se skvělým sborem a nádherným doprovodným orchestrem. Navrhuji vám, abyste se připojili, a budeme zpívat všichni spolu."

Potom zahájil opakování písně sboru, obrátil se k publiku a dirigoval jejich zpěv. Lidí byli vidět jen tmavě, protože osvětlené bylo jen jeviště, ale jak publikum, tak všichni na jevišti, zpívali ve stoje. Když sbor skončil, bylo vidět, jak si ženy zpívající ve sboru utíraly slzy. Uvidíte sami. Aniž bych tam byl, napsal jsem vám reportáž. Při tom si vzpomínám, že v roce 1968 po okupaci vojsk, jsem byl s nějakou delegaci v Národním divadle, kde hráli také Nabucco, a všichni jsme při tom sboru stáli.