Otcové mají práva také!

Jak sám dnes připouští, i proto, že nebyl kvalitně zastoupen, neznal svoje práva a neuměl se jich domoci. Naše sdružení, když jeho boj vrcholil, jak sám rovněž hořce připustil, bylo v plenkách. Nikdo jiný mu účinně nepomohl. Zastupování klasickými advokáty bylo na malém městě spíše k jeho škodě, nežli užitku - což je ostatně u nás běžným standardem, a už nejen na malém městě.

Ale přejděme k příběhu malé Jany, který se právě tento týden tak drasticky uzavřel. Otec Jany už tedy nemusí posílat nikomu výživné. Jiné děti nemá. Za poslední částku výživného koupí dceři smuteční věnec. A je dosud velkým otazníkem, zda se mu ho vůbec poštěstí položit na rakev.

Ponechme stranou příčiny a důvody rozvodu, připusťme však, že byly - jak se už u nás rovněž stalo smutnou tradicí - především na straně matky - a nepřehlédnutelně také její matky - (tedy žádná nevěra otce, ani jiné markantní zavinění nebylo ani doloženo, ba ale ani zmíněno žádnou ze stran, k čemuž by asi nedošlo, pokud by bylo co zmínit).

Opatrovnický spis tehdy pětileté Jany začíná poměrně pokrokovým rozsudkem z ledna 1996, upravujícím široký styk otce s malou Janou, která tehdy chodila do školky. Rozsudek ovšem jen schvaloval dohodu rodičů, nejednalo se tedy o pokrokový počin osvíceného soudce, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Á propos: Školka!!

Už tam došlo k události, která bezesporu pomohla narýsovat příští vývoj : Když po besídce učitelky vyzvaly děti, aby se rozběhly k maminkám, Jana se jako jediná rozběhla ke svému tátovi. Ač její máma byla mezi rodiči rovněž.

Matka tedy měla důvod se ve své výsadní roli, kterou u nás naprostá většina matek ve vztahu k dětem automaticky vyžaduje, cítit zatraceně ohrožena, a také asi byla. Dcera prostě tíhla spíše ke klidnému a vyrovnanému otci. Podvědomě musela cítit, že s charakterem matky nebude všechno v pořádku. A nebylo.

Dcera se z víkendů od táty nechtěla vracet, když šla do školy po víkendu s tátou, výrazně se jí zlepšil prospěch, zatímco pokud chodila z domova, od mámy, byly to vesměs pětky a čtverky. Máma, cítící své druhořadé postavení s vou neschopnost je zlepšit - a to ani navzdory výhradní péči, a tedy převaze času svého dítěte stráveného u ní - reagovala čím dále tím více podrážděně, až hystericky.

A pak začala dceru řezat. Vařečkou.

Za špatné známky ve škole, které - na rozdíl od otce - nedokázala zlepšit, ale i za zapomenutý svetr. A dcera na to reagovala zcela logicky - chodila za tátou stále častěji. Aby jí podepsal žákovskou knížku, kterou se bála mámě předložit, aby u něj hledala bezpečí a ochranu před stále častějšími "nářezy".

Až se otec rozhodl zakročit a po jedné zvláště "vydařené akci", kdy tělo dcery bylo poseto zadokumentovanými podlitinami, podal na matku trestní oznámení pro týrání svěřené osoby.

To ale neměl dělat!!

Sám je přesvědčen, že od té doby začaly jeho skutečné problémy, neboť si neuvědomil, že rozdráždil hada bosou nohou - kdepak sáhnout opatrovnické mafii na matku!

Ta zareagovala jednoznačně a podle zásady: Neumíš-li, nebo nechceš-li odstranit problém, na který si stěžovatel stěžuje, zlikviduj stěžovatele!

A to se také začalo reálně dít.

Trestní oznámení na matku bylo vyšetřeno tak, aby vyšetřeno nikdy nebylo (nepomohly ani desítky stížností na policii a státní zastupitesltví všech stupňů) - a naopak začal být stíhán otec!!

Do týdne od podání jeho trestního oznámení matka ztropila při předávání výtržnost, ke které neprodleně zavolala policii - a obviněn byl - jak jinak - otec. A to z výtržnictví a ublížení na zdraví.

Pro mne coby osobu dobře znalou těchto problémů i postupu justice v nich má dostatečnou vypovídací hodnotu skutečnost, že otec byl částečně zproštěn obžaloby - a to v bodě týkajícího se ublížení na zdraví - takže si ho jak matka, tak i její rodiče museli prostě vymyslet (za což ovšem postiženi samozřejmě nikdy nebyli) - a odsouzen nakonec byl pouze za výtržnictví, což vám kažýd policjat na potkání řekne, že výtržnictví se žalouje u soudu jen pokud je spojeno s ublížením na zdraví, samo o sobě nikdy - pokud ovšem nenastane důležitá okolnost, a sice - že obžalovaným je nepohodlný otec. To lze pak i výtržnictví, bez ublížení na zdraví, žalovat samostatně.

A tak byl pan Komárek, otec Jany a její jediná záštita po dlouhá léta, pravomocně odsouzen - ke krátké podmínce - za výtržnictví, což pro věci znalé znamená, že se tam skutečně nic podstatného nestalo, alespoň ne z hlediska trestního práva.

Ne už tak z hlediska práva rodinného, protože tuhle podmínku samozřejmě opatrovnická mafie proti němu široce použila - a zneužila.

Matka navrhla zákaz styku - toho se sice nedomohla, ale na druhé straně soud - ač vykonatelný rozsudek o úpravě poměrů nezletilé Jany nikdy nezrušil - rezignoval na jeho vymáhání, takže matka přestala dceru předávat, a otec marně a opakovaně podával soudu četné návrhy na výkon rozhodnutí - soud je prostě nevyřizoval, a to až do 18- ti let věku dcery. Tedy do předloňského jara.

Podle zmocněnce otce, který ho v posledním období zastupoval, k nečinnosti soudu významnou měrou přispěly tzv. "znalecké" posudky jisté Alenky U. , dokazující - pochopitelně bez zkoumání otce - jaký je to nebezpečný násilník a jak by mohl dceři ublížit.

Podobnost s jinými případy jistě čistě náhodná.

To jen abyste věděli, jaký výhled do budoucna má i Vaše dítě a co všechno už má tzv. Alenka U. na svědomí - doslova cestu dlážděnou mrtvolami.

Poslední soud ve věci Jany byl vloni koncem školního roku, kdy Jana ukončila střední školu. Jana se ho zúčastnila. U soudu se provalilo, že matka Janě celou dobu tvrdila a udržovala ji v přesvědčení, že otec s ní má zákaz styku a že tedy i kdyby za ním sama zašla, dopouští se trestného činu.

Když se Jana na soudě dozvěděla, že to není a nikdy nebyla pravda, rozbrečela se a nebyla k utišení.

Matka ji 8 let obelhávala.

Přesto dosáhla svého - kontakt dcery s otcem byl přerušen, ba nenávratně ztracen, a sám od sebe už se nezdařil navázat.

Jak všechny tyto okolnosti na mladou Janu působily, jaký zmatek asi nadělaly v její mladé mysli, si můžeme jen domýšlet.

Něco možná napoví i její slohová práce o lhaní z doby, kdy jí bylo 14 let (viz jedna z příloh).

V kombinaci s možnými potížemi prvního ročníku brněnské techniky toho asi na ni bylo moc - a tak za sebou zanechala tento tragicky a drastický vykřičník.

Bylo to v den 41. výročí činu Jana Palacha, kterým chtěl vzbudit - a také vzbudil - tehdejší českou veřejnost.

Jana už nechtěla žít ve lži a přetvářce, nucena pomlouvat svého otce, který ji měl rád, a ona to dobře věděla. Jako jediný ji skutečně chránil - což odjakživa bylo úlohou otců. Akorát že za to dlouhá staletí nebyli kriminalizováni a diksriminováni. 19. ledna vyskočila z okna kolejí Vysokého učení technického v Brně. Byla na místě mrtvá.

O charakteru a povaze matky výmluvně vypovídají následující skutečnosti, které jsme dnes rovněž v Chrudimi ověřili a zjistili :

* Matka zakázala distribuci parte, na kterém navíc lživě uvedla, že dcera podlehla dlouhé a těžké nemoci (ta nemoc se totiž jmenuje odpor ke lhaní a těžko byste ji dosud hledali v mezinárodně uznané kodifikaci diagnóz )

Matka Janičky nedokázala nelhat ani na parte o smrti vlastního dítěte. Přála by si to její Janička?

* Otec nesmí vědět, kdy se smuteční obřad uskuteční a pracovnice pohřební služby mu pouze sdělila, že mu tento údaj nesmí poskytnout (otci, který právě přišel o dvacetiletou dceru!!) - její sdělení se nám už podařilo zachytit na záznam, takže si to můžete vychutnat in natura)

* Protože matka pracuje na Městském úřadu v Chrudimi, zašli jsme za panem starostou, aby své pracovnici zavolal - není totiž v práci, a to prý dlouhodobě - a zeptal se jí na termín pohřbu s tím, že otec dcery se to nemůže jinak dozvědět. Sdělil nám (pan starosta - mimochodem za ODS) zajímavé skutečnosti - jako například že zaměstnávají lidi pouze podle kvalifikace, a že kdyby měli zaměstnávat lidi také podle morálních předpokladů, nepracoval by tam nikdo (pan starosta jistě ví, o čem mluví, jistě zná "své pappenheimské" a rozhodně mu to nehodláme vyvracet - záznam rozhovoru rovněž naleznete v přílohách) . Ač si vyžádal naše kontaktní číslo, dosud se neozval.

Není to pro jeho stranu tak trochu symbolický výrok?

Neneseme si následky zastánců takových výroků my všichni?

Jano, slibujeme Ti, že uděláme všechno pro to, aby i nad Tvou rakví mohl stát ten, kdo Tě celý život chránil a také Ti slibujeme, že Tvé poselství o lásce k pravdě nebude oslyšeno.

Uděláme i všechno pro to, aby ti, kdo Tvou nešťastnou smrt zavinili, a to přímo i nepřímo, neušli trestu.

Nenapadá mě momentálně, co bychom Ti mohli slíbit ještě víc.

A sami se budeme děsit, které z dalších našich dětí je teď na řadě, protože neuneslo a odmítlo unést tuny lží a bezbřehou přetvářku, ke které ji nutí zvrácený systém současné opatrovnické mafie, kydající špínu na jejich milující rodiče.

A všichni víme, že to jsou především tátové.

Pohřeb Jany Komárkové se měl odehrát v sobotu, 30. ledna - hodina nezjištěna, a to v kapli svatého Kříže na hřbitově v Chrudimi.

Další odkazy k tomuto případu

Smrt Jany Komárkové otřásla slušnými lidmi po celé republice

Smrt Jany Komárkové hýbe neoficiální publicistikou

Trestní oznámení

Podezřelí: - pí Hana Komárková, Jabloňová 825, 537 01 Chrudim

- Josef Vostrovský, pohřební služba Vostrovský, Škroupova 800, 537 01 Chrudim

- zaměstnanci soukromé ochranné služby FOX přítomní na místě dne 30.1.2010 –

v kapli sv. Kříže a okolí na hřbitově v Chrudimi

- příslušníci státní policie přítomní na místě dne 30. ledna 2010

Trestný čin : Poškozování cizích práv - § 209 TZ

Podávám tímto podnět k vyšetření možné trestné činnosti výše uvedených osob v souvislosti se smuteční slavností a posledním rozloučením na hřbitově v Chrudimi, v kapli sv. Kříže, v sobotu, dne 30. ledna t.r. kolem 11.00 hodin.

Dostavil jsem se na hřbitov v Chrudimi, kde mělo proběhnout poslední rozloučení s tragicky zesnulou Janou Komárkovou, kterého jsem se chtěl zúčastnit. V účasti na pohřbu mi však bylo bráněno vytlačováním, zastupováním cesty a následně i uzamčením kaple, takže jsem se obřadu nemohl zúčastnit, ač kaple je místem veřejně přístupným.

Proti protiprávnímu jednání výše uvedených osob nikterak nezakročila ani přivolaná státní policie, kterou jsem na místě viděl a slyšel jsem jak popis situace, který ji byl podán, tak i výzvy, aby zasáhla a ukončila porušování zákona osobami, které ho porušovaly.

Domnívám se, že ke spáchání trestného činu došlo všemi výše uvedenými osobami, pokud jde o policii, tak tam spatřuji spoluúčast na trestném činu ve formě nezasáhnutí proti protiprávnímu jednání a jeho strpění.

Výše popsaným protiprávním jednáním mi vznikla újma především tím, že jsem se nemohl plnohodnotně rozloučit se zesnulou a také tím, že jsem byl omezován ve svobodném pohybu na veřejně přístupném místě.

O výsledcích šetření si přeji být informován...

Doplnění editora

Prošel jsem si materiály na stránce k213 a považuji je za přesvědčivé. V neposlední řadě i proto, že sám mám podobnou osobní zkušenost s vlastní dcerou z prvního manželství, i když ne tak tragickou. Ano, mělo by se více psát o právech otců, kteří po rozvodu přišli o styk se svými dětmi jen proto, že se jejich matky rozhodly dělat drahoty a mstít se. Co na tom, že soud styk povolí, dovolatelnost práva je v České republice v této oblasti (a nejen v ní, ale zvlášť v ní) naprosto nulová. To je také důvod, proč tento článek přebírám.

Text je mírně zkrácen, původní článek obsahuje i dopis psaný nešťastným otcem do školy, kam Jana chodila, a vyňatky z dopisů politikům, novinářům a všem, kteří snad mohli nebo měli pomoci.