Plat 300 milionů ročně

V přepočtu na dny to první rok vychází na 822 tisíc korun každý den, i když nehraje. Poslední, šestý rok bude Ronaldo denně inkasovat 2 508 294 korun, pátek či svátek. Jinými slovy 1742 korun každou minutu – i ve spánku, i na záchodě, i při souloži. S tím už se dá docela slušně žít, že? (Mimochodem vydavatel Zvědavce by na jednodenní příjem Cristina Ronalda poslední rok musel pracovat 3051 dnů – osm let a něco.)

Zde je tabulka očekávaných Ronaldových příjmů pro příštích šest let:

Celkem tedy za šest let hry pro Real Madrid získá Ronaldo téměř 3,4 miliardy korun. A to nepočítám zisky plynoucí z reklam, z televizních pořadů, interview, knížek a filmových děl, které o něm zřejmě časem také vzniknou.

Zvýšení už tak velkých částek o 25 % každý rok vysoko převyšuje inflaci i jakékoliv běžné i neběžné zvyšování platu „normálních lidí“.

Smlouvu s ním uzavřel Real Madrid, podepsána má být do konce června. Ronaldo musí ještě projít zdravotní prohlídkou, ale neočekávají se problémy.

Ronaldo se tak zřejmě stává nejdražším fotbalistou světa všech dob. Real Madrid začal nakupovat nejlepší hráče světa, četl jsem, že využívá momentálního útlumu a celkového pocitu deprese a finanční krize ve společnosti. Kde bere klub peníze, není zcela jasné, ale má je. Jestli je to dobrá investice, se ještě ukáže, v každém případě to zřejmě časem zaplatí fanoušci.

Podotýkám, že fotbalu vůbec nerozumím, ale i jako naprostý laik musím po shlédnutí krátkého záznamu Ronaldových nejlepších kousků uznat, že ten člověk umí. Tancuje s míčem, dělá si s ním co chce, pohyby jeho nohou jsou neuvěřitelné, jeho střely na centimetry přesné i z velmi komplikovaných úhlů. Je bezesporu špička. Nakolik je to otázkou talentu a na kolik tvrdé práce a tréninku si netroufám odhadnout. Obecně se říká, že k virtuozitě potřebujete 5 % talentu a zbytek dřiny. Dejme tomu.

Špičkoví umělci a sportovci byli vždy ve společnosti vyzdvihováni a získávali výhody. Tak tomu bylo už ve starém Římě, kde se nejlepším gladiátorům cpalo do postele nejvíce žen včetně těch patricijských. Dodnes o tom svědčí nápisy na zdech odkrytých domů v Pompejích. Tak tomu bylo v Řecku, kde se vítězové olympijských her těšili úctě a byli hýčkáni a velebeni prostým davem. Stejně tak oblíbeni herci. Ale nikdy v historii s tím nebyly spojeny tak obrovské materiální výhody, jako v tomto a v posledních 30 letech předchozího století. Jako kdybychom transformovali úctu a oblíbenost do peněz. Nic mimo toho už neexistuje. A hranice odměn – zdá se – také ne.

Kladu si otázku, jaký je přínos těchto jedinců pro společnost. Co dali lidskému rodu, jaký je jejich příspěvek planetě, že dostávají tak nesmyslné odměny? Existují špičkoví vědci, kteří na něco přišli a posunuli vývoj o kus dopředu. Existují vynálezci, jejichž nápadu lidstvo využívá a má z něj prospěch. Přesto tito jedinci jen málokdy došli finančního ocenění. Dokonce často umírali v bídě a zapomnění.

Naproti tomu sportovci, jejichž výkon je pomíjivý, a po jejichž odchodu ze scény po nich nezůstane nic než několik filmových záběrů jejich „mistrovství“, hromadí každou vteřinu svého života majetek, jaký ostatní lidé vydělávají měsíce a roky.

Dlužno podotknout, že špičkoví sportovci zdaleka nejsou jediní, kteří se těší takto nelogicky vysokým příjmům. Do stejné kategorie spadají i vrcholoví manažeři bankovního, finančního a investičního sektoru, samozřejmě politici a také tzv. podnikatelé. Píšu tak zvaní, protože nehovořím o těch, kteří to vydřeli tvrdou prací a svými schopnostmi, myslím ty, kteří zbohatli rychle a tak nějak „ze vzduchu“. Pochopitelně ne ze vzduchu, jde o drzou zlodějnu, kterou by i v mnoha případech bylo snadné dokázat, kdyby existovala vůle Systému.

Zdá se, že ve společnosti existuje skupina lidí, které Systém svým způsobem uplácí. Tito lidé – všimněte si – neprodukují žádné hodnoty. To je důležitý průvodní prvek jejich platů. Jsou to v podstatě parazité, které si systém z nějakého důvodu drží. Vrcholoví sportovci do této skupiny patří, protože umožňují Systému vydržet. Poskytují pro davy příležitost se pobavit a odreagovat, tím pádem nemyslet na něco, co by mohlo systém ohrozit ve své existenci. Chléb a hry, jak říkali staří Římané –, to je to, co davy potřebují, aby byl klid. A špičkoví sportovci ty hry dodávají. A za to dostávají zaplaceno. Tedy přeplaceno.

V případě Ronalda to bude 1742 korun každou minutu, 24 hodin denně, 365 dnů v roce. Ten kluk má 24 roků. Jak se jeho psychika vyrovná s faktem, že je tak výjimečný? Jak bude pohlížet na ostatní, méně úspěšné jedince? Co si takový člověk asi myslí o světě, který mu nabízí tak mnoho za tak málo?

To není závist. To je něco amorálního, něco vyšinutého z kolejí rozumu a normálnosti. Oč více se rozevírají majetkové nůžky, o to častěji budeme svědky takových excesů. Dokud se tento prohnilý Systém sám nesloží jako domeček z karet. Vzhledem k tomu, že dalším průvodním jevem našeho Systému je skutečnost, že používáme fiat money – bezcenné peníze nekryté ničím, ale umožňující těm v zákulisí dělat finanční kouzla, která by v normálně produktivní ekonomice nebyla možná, nevím, jestli se toho zhroucení dožijeme.

Inspirací k napsání tohoto textu byl pro mě článek Ronaldo bude nejdražším fotbalistou v historii, má namířeno do Realu, který vyšel na iDnes 15. června.